Pokud chcete důkaz, že si politici a mainstreamová média vybírají, o kterých utlačovatelských konfliktech se bude hovořit, aby se naplnily jejich geopolitické ambice, stačí Vám pouze zadat si do Googlu heslo „Západní Papua“.

Slyšeli jste někdy o ní? Stalo se Vám někdy, že jste se doma dívali na CNN, BBC nebo Fox News a zaslechli nějakou zprávu, která by se třeba jen letmo zmínila o Západní Papue?

Na první pohled je podivné, že zdejší útlak má jen minimální, pokud vůbec nějaké mediální pokrytí, navzdory skutečnosti, že nedávná vyšetřovací mise vedená Arcidiecézní katolickou komisí pro mír a spravedlnost v Brisbane přišla se zprávou, že Západní Papua zažívá „pomalou genocidu“. Zpráva varovala, že původní obyvatelé Západní Papuy čelí hrozbě stát se „výstavou vyhynulé kultury v antropologickém muzeu“.

Když ale zjistíte, co živí konflikt na Západní Papue, bude vám jasné, proč tato otázka nestojí našemu mír tak milujícímu politickému a mediálnímu establishmentu ani za mrknutí oka.

Západní Papua je sídlem jednoho z největších zlatých dolů na světě (a třetího největšího dolu na měď), známého jako Grasberg. Důl Grasberg je většinově vlastněn americkou těžařskou firmou Freeport McMoRan. Jeho zásoby zlata se odhadují na 100 miliard dolarů a společnost je největším indonéským plátcem daní.

Peníze a geopolitika obvykle vyhrává nad lidskými právy. Od chvíle, kdy Suhartova diktatura v Indonésii anektovala v roce 1969 Západní Papuu cestou referenda OSN, které je vesměs považováno za prachobyčejnou krádež země, bylo v boji za nezávislost zabito podle odhadů na 500 tisíc Papuánců.

Firma McMoRan získala práva na Grasberg v době, kdy indonéská vláda podepsala práva na extrakci nerostného bohatství z tohoto místa v roce 1967. Aby si Indonésie udržela tento doslova zlatý důl uplatňuje její armáda proti místní domorodé populaci brutální násilí. Benny Wenda, rozený Papuánec, který celý svůj život vede kampaň za nezávislost, přibližuje detaily toho, jaké zkušenosti zažívá místní populace s indonéskou armádou:

„Dnes, každé ráno na cestě do svých zahrad zažívá Benny, jeho matka a tety zastavování a prohlídky indonéskými vojáky. Vojáci často donutí ženy, aby se umyly v řece předtím, než je brutálně znásilní před očima jejich dětí. Mnoho mladých žen včetně tří Bennyho tet zemřelo v džungli na následky zranění a traumat způsobených těmito útoky, které nezřídka doprovází zmrzačení genitálu. Každý den se papuánské ženy musí hlásit na vojenských stanovištích, aby vojákům odevzdaly jídlo ze svých zahrad, uklidily jim a uvařily. Násilí, rasismus a nucená posluha se staly součástí jejich každodenního života.“

Austrálie, země s komfortními, byť trochu zmatenými vztahy s Indonésií, hraje v maření jakékoliv vážné diskuse těchto strašných věcí svoji neblahou roli. V listopadu 2016 se indonéská vláda obrátila na Austrálii s žádostí, aby vyvinula tlak na národy Pacifiku, které začaly vyjadřovat podporu západopapuánskému boji za nezávislost a fakticky zastavila snahy těchto malých ostrovů „vměšovat se“ do záležitostí Indonésie. Austrálie byla od té doby až donedávna spoluviníkem hrůz v Západní Papue, a dokonce při tom indonéské armádě dodávala vybavení, které tato využívala v pustošení sídel místních obyvatel.

 V poslední době ale přece jen došlo k určitému pokroku. Obě země přerušily vojenskou spolupráci poté, co indonéský důstojník našel na australské vojenské základně „urážlivý“ materiál včetně domácí práce, která naznačovala, že Západní Papua byla součástí Melanésie a měla by získat nezávislost.

Bez ohledu na to, má Papua nejvyšší míru chudoby ze všech oblastí Indonésie. Je asi třikrát vyšší, než je národní průměr. Má také nejvyšší míru novorozenecké, dětské a mateřské úmrtnosti v Indonésii, nejhorší ukazatele zdravotního stavu populace a nejnižší míru gramotnosti.

Představme si, jak moc by západní Papuánci mohli zlepšit svoji životní úroveň, kdyby mohli dostat pod kontrolu své vlastní zdroje, aniž by jim indonéská armáda násilím neničila život. Americká korporace zatím v klidu vydělává miliardy dolarů na účet nevinných domorodců. ad98892f1d411