Chladná a ponurá sobota 21. listopadu 2015 se stala dnem pietního shromáždění v Hroznatíně v okrese Třebíč na Vysočině ke 120. výročí narození armádního generála Ludvíka Svobody. Naštěstí déšť se sněhem shromáždění těsně minul a asi tisícovka přítomných tak mohla nerušeně uctít památku velkého bojovníka za svobodu, existenci a samostatnost Československa a sociální spravedlnost jeho lidu. To vše v časech, kdy je památka Ludvíka Svobody a celého východního odboje neprávem opomíjena a hanobena a účelově je vyzdvihován odboj západní, ačkoli komukoli znalému alespoň základních faktů z dějin 2. světové války je zřejmé, že rozhodující úlohu ve vítězství nad fašismem sehrál Sovětský svaz a nebýt jeho vítězné Velké vlastenecké války, nebyla by naše další státní existence a možná ani fyzická existence ničím a nikým zaručena.

Obec Hroznatín, čítající podle posledního sčítání 111 obyvatel, se dočkala v březnu 2013 odhalení pamětního kamene s deskou k poctě svého slavného rodáka, hrdiny SSSR a ČSSR Ludvíka Svobody. Byl to neobvyklý počin v éře všeobjímajícího antikomunismu, tím spíše, že na pamětní desce je Svoboda uveden jako „prezident Československé socialistické republiky“ a „velitel 1. čs. armádního sboru v SSSR“. Nový pomník tak přibyl k pamětní desce z r. 1980, umístěné na Svobodově rodném domě. Dodejme, že v l. 1985 – 1992 v něm bylo umístěno jeho muzeum, zlikvidované v letech nejtvrdší protikomunistické hysterie.

Setkání u příležitosti 120. výročí narození národního hrdiny, armádního generála Ludvíka Svobody, bylo zahájeno avizovanou „českou a slovenskou hymnou“. To samo o sobě bylo výsměchem Svobodově životu a dílu. Vždyť tento skvělý vlastenec bojoval za společný stát rovnoprávných národů Čechů a Slováků a národnostních menšin žijících ve společném státě. Výkon jeho prezidentské funkce je nerozlučně spojen s federalizací a důrazem na rovnoprávnost a rozkvět českého a slovenského národa. Interpretace „české a slovenské hymny“ je tak plivnutím do tváře Svobodovu odkazu.

Skutečnost byla ještě horší. Píseň „Kde domov můj“ byla pěveckým sborem Andante Základní umělecké školy z Velkého Meziříčí představena o dvou slokách, v důsledku čehož neplnila funkci hymny a nebyla hodna vojenských ani občanských poct. Ani následující hymna Slovenské republiky o dvou slokách nebyla důstojna Svobodova světlého odkazu.

Zástupci Klubů českého pohraničí z celé republiky, Společnosti Ludvíka Svobody, Českého svazu bojovníků za svobodu, generálního štábu Armády ČR, obce Hroznatín, KSČM a dalších organizací položili k pomníku věnce a květiny. Za KSČM pokládali věnec poslanci Mgr. Marta Semelová a Josef Zahradníček a předseda OV Žďár nad Sázavou Kamil Vejvoda, otec zavražděného Petra Vejvody, oceněného medailí Za zásluhy in memoriam prezidentem ČR M. Zemanem 28. října t. r. Přítomni byli představitelé vojenské historie v dobových uniformách i žáci současné střední vojenské školy.

Nad obcí přeletěly dvě stíhačky Gripen, některými přítomnými s nepatrnou nadsázkou komentované jako kompletní přehlídka současného českého vojenského letectva. Předseda ČSBS plk. v. v. Ing. Jaroslav Vodička ve svém projevu (nikoli poprvé a zřejmě nikoli naposled) interpretoval Ludvíka Svobodu jako člověka ukřivděného a upozaděného KSČ, jako odpůrce intervence armád pěti států Varšavské smlouvy v ČSSR v r. 1968, bez ohledu na to, že L. Svoboda byl v té době členem předsednictva ústředního výboru, tj. nejvyššího vedení KSČ a jeho případné stanovisko proti intervenci by mělo velkou váhu, pokud by ovšem vzniklo. Ať už si o tomto vojenském zásahu myslíme cokoli, historickou skutečností zůstává, že Ludvík Svoboda jej opakovaně podpořil a legitimizoval a stavět ho do pozice odpůrce je zcela falešné. „Překonali jsme chaos v politice i ekonomice. Překonali jsme nebezpečné působení mezinárodního imperialismu i domácích nepřátel socialismu, dobrodruhů, kteří hazardovali se životy našich lidí i se ctí našich národů. Bylo to mimořádně složité období v životě naší strany a země. Překonali jsme je díky internacionální pomoci Sovětského svazu (bouřlivý potlesk a provolávání Ať žije Sovětský svaz!) a druhých socialistických zemí, díky novému vedení strany a jeho pevnému marxisticko-leninskému postoji i obětavému úsilí čestných komunistů a milionů pracujících. (Potlesk.)“ Tolik protokol XIV. sjezdu KSČ 25. – 29. května 1971, s. 9. To samozřejmě v Hroznatíně citováno nebylo.

Jestliže plk. Vodička staví arm. gen. Svobodu do pozice odpůrce politiky KSČ po r. 1969 a člověka ublíženého a poníženého KSČ, pak zjevně falšuje dějiny ve prospěch jejich výkladu ku poctě současného protilidového režimu. Domnívám se však, že u příležitosti kulatého výročí Svobodova narození měly spíše být připomenuty jeho úspěchy na poli vojenském, jeho zásluhy o osvobození ČSR, než vztah k událostem r. 1968 a následujících let. Svobodovy zásluhy o osvobození Československa a samu existenci našich národů jsou pro každého českého a slovenského vlastence a pokrokového člověka nesporné a jeho hrdinství bezpříkladné.

Na shromáždění v Hroznatíně dále promluvil předseda Národní rady Klubu českého pohraničí plk. v. v. RSDr. Milan Richter, CSc., primátor města Svidníku Ing. Ján Holodňák, zástupce konzulátu Ruské federace v Brně a další. Ve Svidníku, který je družebním městem Hroznatína, stojí jediná socha Ludvíka Svobody na území někdejšího Československa.

Po skončení projevů si mohli účastníci prohlédnout výstavku o životě a díle Ludvíka Svobody a našem zahraničním odboji v prostorách statku přiléhajícího k jeho rodnému domu. Bohužel, expozice muzea zrušeného v r. 1992 byly dávno zdevastovány. Pietní akce se zúčastnila i dcera L. Svobody Zoe Klusáková, která zanedlouho oslaví 90. narozeniny. Pravnuk generála Svobody Mgr. Miroslav Klusák přednesl z tribuny Svobodův projev ze setkání bojovníků za svobodu a demokracii (dnes tak zhanobené termíny) ve Varšavě v r. 1964, kde se L. Svoboda vyslovil pro světový mír a proti válce, což je poselství zvláště aktuální dnes, kdy po pádu sovětského bloku zesílily brutální snahy severoamerických imperialistů o světovládu.

Zoe a Miroslav Klusákovi spolu s předsedou Společnosti Ludvíka Svobody Ing. Ludvíkem Engelem převzali pamětní medaili z rukou předsedy Národní rady Klubu českého pohraničí plk. Milana Richtera. Vyznamenán medailí byl také zakládající člen Společnosti Ludvíka Svobody na Vysočině Jiří Duda.

Levá perspektiva si hluboce váží bojovníků proti fašismu a za naše národní a sociální osvobození, jakým byl armádní generál Ludvík Svoboda. Proto si vždy s hlubokou úctou připomeneme jeho památku a jsme přesvědčeni, že se jako on dožijeme vítězství pracujícího lidu nad buržoazií a reakcí, vítězství socialistické revoluce. Život a dílo Ludvíka Svobody nás inspirují v boji za toto vítězství.