V pondělí 7. listopadu se v Praze uskutečnilo shromáždění, které se rozhodlo vyjádřit otevřenou podporu lidem na Donbase. Ti jsou od roku 2014 až dodnes vystaveni agresi ze strany režimu v Kyjevě, který se chopil moci při násilném převratu na tzv. Majdanu právě začátkem předloňského roku. Vedle tisíců zabitých obyvatel „vzpurných“ lidových republik si ovšem nacionalistické běsy a třídní zájmy ukrajinské i světové oligarchie vyžádaly i dalších mrtvých, z nichž pro svoji hrůznost oblétl celý svět případ několika desítek zastánců ukrajinské federalizace zavražděných 2. května 2014 v oděském Domě odborů. I těmto lidem patřila myšlenka shromáždění, které uctilo jejich památku.

Na začátek akce konané před budovou velvyslanectví státu Ukrajina byli přítomní, kterých se postupně sešlo něco ke čtyřiceti, uvítáni jménem organizátorů, jimiž byly nově založená Společnost přátel Luganské lidové republiky a Doněcké lidové republiky a Levá perspektiva. V krátkém úvodním slově vysvětlil moderátor shromáždění Nikola Čech smysl této akce – vyjádření solidarity s lidmi, kteří trpí a jsou oběťmi agrese v ukrajinské občanské válce kvůli svému národnostnímu původu, sociálnímu postavení, antifašistickému smýšlení a aktivnímu odporu vůči pravicovému kyjevskému režimu. Tato charakteristika zahrnuje jak jednotlivce zabité ukrajinskými fašisty a nacionalisty v Oděse, Krasnoarmějsku, Marijupoli a na mnoha jiných místech tak celou širokou skupinu obyvatel Donbasu, kde dodnes dochází k bojům i ostřelování na frontové linii.

Jako první byl ke slovu pozván předseda Společnosti přátel LLR a DLR, Jaromír Vašek, který obě lidové republiky již dvakrát a na poměrně delší časové období navštívil, a který tedy mohl dát svědectví z první ruky o situaci na Donbase a konfrontovat jej s tím, co českým občanům předkládají média. Jaromír v úvodu zmínil, že při převratu na Majdanu se k moci dostali otevření stoupenci banderovské ideologie a pohrobci lidí, kteří za druhé světové války i po jejím skončení mají na svědomí řadu válečných zločinů. Banderovská mentalita současného ukrajinského vedení se projevuje mimo jiné v tom, že se systematicky snaží omezovat používání ruského jazyka na Ukrajině a všemožně potlačovat ruskou a ruskojazyčnou kulturu, ačkoliv jde o mateřskou a dorozumívací řeč velké části obyvatel [letos v říjnu například ukrajinské vedení zakázalo používat ruštinu na letištích]. Právě zejména z odporu k této politice kyjevského režimu začala situace postupně eskalovat až na úroveň občanské války, kdy proti ruskojazyčnému obyvatelstvu Donbasu požadujícímu oficiální status ruského jazyka a větší pravomoci jednotlivých regionů zasáhla regulérní armáda posílená o polovojenské útvary ukrajinských nacionalistů.

Výsledkem je po letech konfliktu skoro deset tisíc mrtvých a mezi nimi i přes sto ubitých donbaských dětí. Ve slovníku kyjevského vedení se této agresi proti „vlastním“ lidem kódově říká ATO – protiteroristická operace – a již tato ideologicky silně podbarvená oficiální frazeologie každému soudnému člověku napovídá, proč se přes několik vyhlášených příměří a přes údajné úsilí o nalezení řešení ve formátu tzv. minských jednání nepodařilo konflikt ukončit. Jaromír zdůraznil, že až do roku 2014 žili Ukrajinci a Rusové na Ukrajině pospolu v míru. Nyní si většina společnosti v lidových republikách již život pod vládou Kyjeva nepřeje. Jaromír dále zmínil nedávné založení Společnosti přátel LLR a DLR, která se vedle organizace shromáždění zasloužila i o vydání básní dětí z Donbasu, konkrétně např. básní desetileté Bohdanky Něsčeret, které vyšly v češtině v almanachu Kmene 2016. Bohdanka patří k brigádě Přízrak, kterou vedl vloni zavražděný velitel Alexej Mozgovoj. Vedle něj byl připomenut i další, nedávno zavražděný velitel donbaských povstalců Arsen Pavlov (Motorola). Závěrem svého slova vyjádřil řečník přání, aby bylo současné kyjevské vedení postaveno za zločiny na Donbase před soud pro válečné zločince v Haagu, a projev zakončil přečtením Bohdančiny básně Ódy na Donbas, která u přítomných sklidila velký potlesk.

Moderátor následně připomněl, že vedle již zmíněných organizátorů se k podpoře shromáždění připojily i další organizace, jmenovitě Svaz mladých komunistů Československa, Krajský výbor KSČM Praha a Marxistická alternativa, aby pak pozval k megafonu řečníka právě z posledně zmíněné organizace.

Zástupce Marxistické alternativy připomněl, že jak ukazuje situace na Ukrajině, boj proti fašismu neskončil v roce 1945. Situaci na Donbase v lidových republikách popsal jako složitou a nejednoznačnou, kdy proti sobě stojí na jedné straně ukrajinští fašisté řízení domácí i západní oligarchií a na straně druhé velkoruští nacionalisté podporovaní Kremlem. Podle něj lidé na Donbase povstali proti Kyjevu i s cílem dosažení sociální spravedlnosti a emancipace. Vyzdvihl například předání některých továren přímo do rukou dělníků a zestátnění dalšího majetku oligarchie. V poslední době však dochází v řadě směrů k reakčnímu vývoji – elity do značné míry poplatné Moskvě omezují práva pracujících a nezaslouženě tyjí z ekonomiky republik na úkor jejich rozvoje. Revolucionáři by neměli podporovat vedení ani jedné ze stran, ale spíše sjednocovat pracující na obou stranách hranice po vzoru svých předchůdců z dob říjnové revoluce 1917, kteří také odmítli „výběr“ které národní či cizí buržoasii dávat přednost a vzali své životy do vlastních rukou.

Jako další vystoupila zástupkyně pražské KSČM, poslankyně Marta Semelová, která vyjádřila podporu všem aktivitám v boji proti fašismu a také poděkování za akci, která informuje občany České republiky o dění na Ukrajině a na Donbase, neboť sdělovací prostředky jak popis situace, tak její příčiny výrazně zkreslují. Semelová také ostře napadla české politiky podporující agresivní politiku Spojených států a dokonce i svoji fyzickou přítomností zaštiťující ukrajinský Majdan.

Závěrem shromáždění došlo k připomenutí již zmíněného masakru z Oděsy, od něhož uplynulo zhruba dva a půl roku. Milada Sigmundová z Levé perspektivy nejprve recitovala báseň věnovanou řádění krajní pravice na Ukrajině se sbírky levicového básníka a publicisty Marka Řezanky Balady o době na hlavu. Následně byl přečten seznam 42 známých obětí z Domu odborů, kterým bylo od 21 do 70 let, a přítomní za ně společně drželi minutu ticha. Při samém zakončení akce pak lidé zapálili svíčky, které společně s květinami položili ke zdi před ukrajinským velvyslanectvím.

Shromáždění na podporu obyvatel Donbasu ukázalo, že i v České republice jsou lidé, kteří jsou připraveni veřejně projevit solidaritu s oběťmi agresivních válek a krajní pravice v zahraničí a nehodlají zapomínat na zločiny, jako byl masakr v Oděse z 2. května 2014 a mnohé další. Jako ocenění našich snah motivující do další práce vnímáme, že zpráva o shromáždění se vedle Haló novin a Parlamentních listů objevila také v novinách Ogni č. 45 (12520) z 11. listopadu vydávaných v Alčevsku (Luganská lidová republika). V této antifašistické a internacionalistické tradici na pomoc lidem Donbasu bude jak Levá perspektiva, tak Společnost přátel lidových republik nepochybně i nadále pokračovat.

Fotogalerie Parlamentních listů:

http://www.parlamentnilisty.cz/galerie/foto/Na-podporu-lidovych-republik-Donbasu-11604#9