V Praze se uskutečnila výroční pieta za oběti z Oděsy
2. listopadu 2015 je tomu přesně jeden a půl roku od tragické smrti odpůrců Majdanu v ukrajinské Oděse. Při útoku nacionalistických fotbalových ultras a přívrženců kyjevského převratu na stoupence federalizace Ukrajiny, proruské organizace a levicové aktivisty sdružené v platformě Kulikovo pole zemřelo 2. května 2014 v oděské Budově odborů více než padesát osob. Mnozí zahynuli kvůli otravě zplodinami z úmyslně založeného požáru, jiní byli zastřeleni nebo ubiti fašisty nebo se zabili skokem z oken. Jejich památku si každého půl roku připomínáme i v Praze.
Pietní shromáždění konané na tradičním místě na Staroměstském náměstí svolala platforma Antimajdan spolu s iniciativou Ne základnám a dalšími spolupracujícími organizacemi. Před pomníkem Mistra Jana Husa vzniklo pietní místo se stánkem označeným transparentem „Pietní shromáždění za oběti nacistického řádění“. Na stánku bylo možné podepsat petici za vystoupení České republiky z vojenského paktu NATO a byl zde umístěn monitor, na kterém se promítal krátký dokumentární snímek Masakr v Oděse. Tento filmový dokument s českými titulky poukazuje na zákulisní roli krajně pravicového ukrajinského politika Andreje Parubého v přípravě a vyprovokování oděského masakru.
Stánek dále vybízel přítomné i kolemjdoucí k zamyšlení a reflexi zobrazením obětí ultranacionalistické politiky současného ukrajinského režimu nejen z Oděsy, ale také z Donbasu, kde nechala ukrajinská vláda zabít tisíce civilistů. Před stánkem se vytvořil pietní prostor, v němž organizátoři i příchozí zapalovali za zavražděné v Oděse svíčky.
S úderem čtvrté hodiny odpolední začaly u stánku projevy řečníků. Jako první vystoupila Jelena Vičanová z platformy Antimajdan. Ta ve svém projevu ostře zkritizovala nevůli současných ukrajinských úřadů včetně vypečeného oděského gubernátora Michaila Saakašviliho – bývalého, dnes trestě stíhaného prezidenta Gruzie – řešit okolnosti tragédie či lépe řečeno zločinu z Oděsy a pátrat po jeho vinicích, nemluvě o jejich odevzdání soudu. Poukázala na to, že k oděskému masakru došlo v atmosféře vybičovaného nacionalismu stoupenců Majdanu a jeho cynického omlouvání, ba i povzbuzování ze strany západních politiků a světových (západních) médií. Zkritizovala i mlčení českých humanitárních organizací ke státnímu terorismu kyjevské vlády na Donbase, kde ještě dnes umírají lidé.
Václav Novotný z iniciativy Ne základnám si povzdechl nad zapomínáním občanů na tyto tragické události a naší malou angažovaností. Ocenil naopak účast přítomných a zmínil i nedávný protest proti členství České republiky v NATO na státní svátek 28. října v Praze. Připomenul, že iniciativa Ne základnám od svého vzniku vytrvale bojuje proti přítomnosti zahraničních vojsk na území České republiky a v tomto úsilí hodlá i nadále vytrvat.
Jako další řečníci vystoupili webdesigner Jan Korál, spisovatelka a aktivistka Lenka Procházková, zástupce Českého mírového hnutí Milan Krajča a poslankyně Parlamentu ČR Marta Semelová (KSČM). V jejich projevech zazněla výzva k aktivnímu boji za pravdu (o dění na Ukrajině), která se bez přičinění konkrétních lidí sama neprosadí, a odsouzení nemalé části české politické reprezentace, která nejen k řádění nacionalistického kyjevského režimu a krajní pravice na Ukrajině nevznesla svůj kritický hlas, ale – jako v případě europoslance Jaromíra Štětiny (TOP09) – se fakticky neštítí jejich zločiny podporovat a veřejně vychvalovat například otevřené neonacisty z praporu Azov. Tyto skutečnosti bohužel nutí lidi přemýšlet, zda k takovým událostem, jako bylo zabití padesáti lidí v Oděse, nemůže s „požehnáním“ mocných dojít i u nás nebo v naší blízkosti.
Na závěr shromáždění poděkovala Jelena Vičanová všem přítomným za účast a vyzvala je k minutě ticha věnované nejen mrtvým z Oděsy, ale také 224 tragicky zesnulým cestujícím a členům posádky ruského letadla, které za dosud přesně neurčených, ale podezřelých okolností havarovalo 31. října nad Sinajským poloostrovem.
Přes nepříliš hojnou účast na tomto shromáždění se všichni přítomní vyslovili v duchu toho, že tradice pietního připomenutí obětí z Oděsy bude pokračovat – jako výraz respektu k těmto obětem fašismu i jako memento před opakováním podobných zločinů v budoucnu.