Tisíce obětí války na Ukrajině, šovinistické štvaní a uprchlická krize

Zprávy Organizace spojených národů uvádějí k 15. květnu 3 668 zabitých a 3 896 zraněných civilistů od vypuknutí ruské imperialistické agrese proti Ukrajině 24. února. Počty zemřelých vojáků jsou velmi nejasné, zveřejňovány jsou různé naprosto odlišné odhady. The New York Times zveřejnil 19. dubna, tedy již před měsícem, odhad padlých ukrajinských vojáků v obrovském rozmezí 5 500 – 11 000. Britská vláda zveřejnila 25. dubna odhad 15 tisíc zabitých vojáků Ruska a jeho spojenců. K 15. květnu britské ministerstvo obrany odhadovalo ruské (a „proruské“) ztráty přibližně v rozmezí 58 – 63 tisíc vojáků, bez rozlišení zabitých, zraněných a zajatých. Ukrajina k 17. květnu uvádí 28 tisíc zabitých ruských vojáků.

Komunistická strana Ruské federace pokračuje v šovinistickém štvaní, jehož jedem otravuje mezinárodní komunistické a dělnické hnutí. Předseda KSRF Gennadij Andrejevič Zjuganov tvrdí v prohlášení z 16. 5., že „ruský svět je založen na principech spravedlnosti, kolektivismu a vzájemné pomoci, respektu ke kultuře a náboženství jiných národů. Rozhodně to je důvod, proč se šíří nenávist vůči nám v Evropě, stále hlouběji se nořící do nedostatku duchovnosti, do degradace a odmítání tradičních hodnot.“

Úřad vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky v polovině května uvedl, že od začátku ruské invaze uprchlo z Ukrajiny přes šest milionů lidí. České vízum dostalo 343 tisíc lidí (což je suma blížící se počtu obyvatel Brna). 415 tisíc ukrajinských občanů odešlo na Slovensko.

Stovky romských uprchlíků z Ukrajiny přespávají od začátku května na pražském hlavním nádraží. K 9. květnu jich bylo téměř 500, k 16. květnu cca 300-400. Tato situace pochopitelně vzbuzuje u nemalé části českého obyvatelstva obavy a jitří protiuprchlickou a protiromskou nenávist.

14. května začalo obsazování stanového městečka pro ukrajinské uprchlíky v Praze-Troji s kapacitou 150 míst, která je jednak nedostatečná, jednak je určeno jen pro dočasné ubytování a není známo, co bude s uprchlíky dál, pokud dobrovolně neodejdou jinam.

Ve stejné době, kdy část Čechů projevuje šovinistické tendence a xenofobní obavy, žije v zahraničí až 250 tisíc občanů ČR a až 2,5 milionu lidí českého původu.

Válka jako poslední záminka pro Finsko a Švédsko ke vstupu do NATO

Švédské království a Finská republika podaly 18. května žádost o přijetí do Severoatlantické aliance (NATO). Aby bylo jejich členství možné, musí přihlášku schválit parlamenty všech stávajících 30 členských států. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan se nechal 13. května slyšet, že „není nakloněn“ vstupu Finska a Švédska do NATO a že Turecko jejich vstup nepodpoří. Zdá se však, že mu jde spíše o mediální pozornost, posílení vlastního významu v domácí i zahraniční politice a získání výhod za „umoudření“, než že by byl skutečně odhodlán rozšíření NATO zablokovat.

Erdogan kritizuje Švédsko a Finsko za údajné hoštění organizací, usilujících o vznik samostatného Kurdistánu, mezi nimi Kurdské strany pracujících (PKK), kterou Turecko považuje za teroristickou. Přitom PKK je považována za teroristickou nejen ze strany Turecka, ale i USA a EU. Tato strana, původně se hlásící k marxismu-leninismu, přijala později vlastní ideologii založenou na anarchosocialismu a jiných myšlenkách Abdullaha Öcalana, v Turecku od roku 1999 až dosud vězněného.

Ve Finsku pro vstup do NATO hlasovalo 188 poslanců z 200. Proti bylo několik poslanců (ne všichni) Levé aliance, odštěpené v roce 1990 od Komunistické strany Finska a hlásící se k „demokratickému socialismu“. Proti NATO vystupuje i Komunistická strana Finska, která je však mimoparlamentní s výsledkem pouhých 0,13 % v parlamentních volbách v roce 2021. Zveřejňuje nejasnou, všeobecnou argumentaci proti NATO, proti výdajům na zbrojení, proti válkám a za mír, zjevně však není schopna přinést reálné řešení a zaujmout jasné stanovisko.

Ve Švédsku se proti členství v NATO postavily dvě opoziční parlamentní strany, Levicová strana (bývalá KS Švédska) a Strana zelených. Současná mimoparlamentní KS Švédska, ve volbách získávající jen stovky hlasů, a tedy výsledky blízké 0 %, zveřejňuje na svých zřídka aktualizovaných internetových stránkách opět jen všeobecné protiválečné deklarace a výzvy proti NATO.

Dle dostupných informací se po ruské agresi proti Ukrajině značně zvýšila podpora finského a švédského obyvatelstva pro ukončení neutrality a vstup do NATO. Dokazuje to naprostý neúspěch politiky ruského impéria, které v Evropě ztrácí podporu a kredit, rozbíjí a pohřbívá protiválečné hnutí a mimořádně silně upevňuje síly imperialismu USA a jeho spojenců a jejich podporu ze strany lidových mas, které se oprávněně obávají válečného konfliktu rusko-ukrajinského typu. Pokrokové hnutí zůstává v obtížné situaci, kdy odsuzováním ruské agrese může navenek splývat se západním imperialismem, ale naopak její podporou nebo relativizací zpívá jedním hlasem s fašisty a ostatní ultrapravicí.

S ohledem na skutečnost, že Finsko i Švédsko jsou již před vstupem do NATO pevnou součástí západní koalice vedené USA a vojensky s NATO spolupracují, nepředstavuje jejich vstup do aliance zásadní změnu v domácí ani zahraniční politice a do značné míry je jen formalitou.

Úsilí o ukončení závislosti EU na ruských fosilních palivech

Evropská komise 18. května představila plán REPowerEU, jehož cílem má být ukončení závislosti Evropské unie na ruských fosilních palivech a řešení klimatické krize. Plán počítá s úsporami energie, diverzifikací dodávek energie a zrychleným zaváděním obnovitelné energie, která nahradí fosilní paliva.

Problém bude jistě představovat naprostá neochota zdrcující části obyvatelstva zemí EU, vychovaných v konzumním stylu života a plýtvání, jakkoli šetřit čímkoli, takže přimět je k tomu bude moci jen růst cen energií, který ale nejdříve postihne nejchudší, zatímco nesmyslné plýtvání ze strany takzvané střední třídy a buržoazie bude pokračovat.

Kromě toho zavádění obnovitelných zdrojů energie je velmi drahé a nemalá část obyvatelstva na ně nedosáhne bez štědrých dotací, které ale není odkud financovat (bez přerozdělení majetku, respektive alespoň mnohem výraznějšího zdanění bohatých, což je v kapitalistickém systému málo pravděpodobné a obtížně uskutečnitelné).

Evropská komise uvádí, že na podporu REPowerEU je již k dispozici 225 miliard EUR ve formě půjček v rámci RRF (nástroje pro oživení a odolnost).

Že by Evropská unie dokázala širokým lidovým masám dotovat obnovitelné a ekologicky šetrné zdroje energie tak, aby nebyly dostupné jen bohatým, se nezdá pravděpodobné nikomu, kdo nevěří na pohádky. Například osobní elektromobil je nyní v Česku dostupný od 1,1 milionu Kč, podobný benzínový vůz za 550 tisíc Kč, tedy za polovinu. Pro zdrcující většinu zájemců je i taková cena zcela mimo jejich možnosti, proto si koupí starší ojetý benzínový nebo naftový vůz například jen za několik desítek tisíc Kč, funkční starší elektromobil však dostupný není. Cena vodíkového automobilu začíná na 1,7 milionu Kč.

Nákup a instalace solárních panelů na rodinný dům stojí minimálně desítky, ne-li stovky tisíc Kč, což je pro velkou část domácností rovněž nemyslitelné. Využití například na velkých bytových domech nebo podnicích je u nás dosud také poměrně okrajové, a to i ve srovnání s mnohem méně rozvinutými zeměmi.

Každopádně, ať už bude úsilí EU o energetickou nezávislost na Rusku jakkoli pro ni obtížné a bolestné, Rusko na něj zřejmě doplatí více než EU a je to další ukázkou naprostého krachu imperialistické politiky ruské oligarchie, vedoucí svou zemi k obrovskému úpadku a utrpení. Narůstat bude také závislost Ruska na Číně.