• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

27
ÚNO
2020

Ve věku 99 let zemřela albánská revolucionářka Nedžmije Hodžová

Štítky: Antikapitalismus, Historie, Levice
Autor: Leopold Vejr
komentář : vypnuto

26. února 2020 zemřela v Tiraně ve věku 99 let Nedžmije Hodžová (albánsky psáno Nexhmije Hoxha), přední činitelka albánského komunistického hnutí, která byla jedním z posledních žijících účastníků protifašistického partyzánského odboje ve 2. světové válce. Narodila se 7. února 1921 v Makedonii, ve městě s makedonským názvem Bitola a albánským názvem Manastiri, jako Nedžmije Džugliniová (Xhuglini). Rodiče pocházeli z makedonského Debaru (albánsky Dibra). Otec byl úředníkem a hluboce věřícím muslimem. V roce 1928 se rodina přestěhovala do Tirany, kde Nedžmije studovala na ženském pedagogickém institutu a od počátku roku 1942 do dubna, před svým odchodem do ilegality, byla zaměstnána v Tiraně jako učitelka. Po osvobození země (po roce 1944) pokračovala dálkově ve studiu na Fakultě historie a filologie, obor jazyků a literatury.


Do komunistického hnutí se zapojila v roce 1937, ve svých 16 letech. Účastnila se ustavujícího sjezdu Komunistické mládeže Albánie 22. a 23. listopadu 1941, na kterém byla zvolena do pětičlenného Ústředního výboru. Během války se účastnila jako delegátka všech tří jeho celostátních konferencí. Členkou Komunistické strany Albánie byla od jejího založení v listopadu 1941 (v roce 1948 se strana přejmenovala na Albánskou stranu práce), od r. 1942 byla členkou Generální rady Národně osvobozeneckého hnutí, jehož ustavující konference se účastnila. Byla přítomna také na první národní konferenci ilegální KS Albánie v březnu 1943, kde byl Enver Hodža jednomyslně zvolen generálním tajemníkem.

Do konce druhé světové války bojovala v 1. oddílu Národně osvobozenecké armády. V ilegalitě se Nedžmije a Enver vídali výjimečně. Jak uvádí Nedžmije ve svých pamětech, mezi komunistickými partyzány byla vyžadována přísná morálka, partnerské vztahy musely být hlášeny stranickému vedení a nebylo přípustné je rozvracet, ani naopak kvůli nim zanedbávat boj. Jedním z důvodů důrazu na přísnou morálku a odmítání „volné lásky“ byla obava o to, aby se ženy neobávaly účastnit partyzánského boje.V roce 1943 byla Nedžmije zvolena do sekretariátu Svazu protifašistických žen Albánie, v letech 1946–1952 byla jeho předsedkyní. 31. prosince 1944 se provdala za Envera Hodžu, s nímž měla dva syny, Ilira a Sokola, a dceru Pranveru.

S Enverem se poprvé setkala na ilegálním ustavujícím sjezdu komsomolu 23. listopadu 1941, kde Enver zastupoval ÚV KS Albánie. Nedžmije byla jedinou přítomnou ženou. Účastnila se protifašistických demonstrací, na kterých ženy chodily odvážně v předních řadách, jelikož se předpokládalo, že si policisté a vojáci netroufnou na ně zaútočit. Tato taktika se osvědčila. Díky informátorům komunistů v albánské fašistické milici se Nedžmije v dubnu 1942 dozvěděla, že je na seznamu osob, které mají být zatčeny, a uchýlila se do ilegality. V nepřítomnosti byla odsouzena ke 13 letům vězení. V ukrývání jí pomohl Enver, který byl v té době v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti, byl jedním z nejhledanějších antifašistů a chodil ozbrojen revolverem a ručními granáty. Komunisté museli často měnit místo svého pobytu, přespávali oblečení a s pistolemi a ručními granáty pod polštářem. Měli falešné doklady a svou identitu často měnili.

Jedním ze způsobů, jakým komunistická mládež odváděla pozornost fašistických okupantů a jejich domácích přisluhovačů, bylo elegantní oblékání, jelikož „zlatá mládež“ nebyla z odboje podezřívána. Nedžmije chodila někdy maskována také v čadře (černé burce), kterou nosily ortodoxní muslimky. V každém domě a bytě musely být z příkazu okupantů u dveří k dispozici seznamy obyvatel a návštěvy musely být registrovány na policejní stanici. Domácnosti byly prohledávány ve dne v noci, od šesti hodin večer až do šesti ráno platil zákaz vycházení. Naštěstí někteří albánští přisluhovači fašistů byli úplatní.

Zatímco Enver vedl partyzánský boj v horách, Nedžmije se skrývala až do 20. března 1944 v Tiraně. Následně podstoupila riskantní cestu na horské území ovládané partyzány. Zde se podílela na přípravě sjezdu Svazu albánské antifašistické mládeže, konaného 8. srpna. Na něm byla zvolena do sedmičlenného sekretariátu. Po vítězství nad německými okupanty se v listopadu vrátila do osvobozené Tirany. Enver Hodža se stal předsedou vlády. V nevelkém domě, který byl v Tiraně Hodžovým přidělen a kde žili následujících 30 let, se v prvních letech po válce konala jednání politického byra strany.

Od roku 1948 byla Nedžmije Hodžová členkou Národního shromáždění, od roku 1952 Ústředního výboru Albánské strany práce, od 1966 ředitelkou Institutu marxisticko-leninských studií ÚV ASP. V roce 1988 byla zvolena předsedkyní Demokratické fronty Albánie. V prosinci 1990 byla donucena z funkce odstoupit.

Věnovala se výzkumné a publikační činnosti, napsala několik knih. Byla oceněna řadou vyznamenání včetně řádu Hrdiny socialistické práce.

Po vítězství kontrarevoluce byla v roce 1991 vystěhována z domu, který byl předtím obléhán studenty zmanipulovanými „Demokratickou stranou“ a vyhrožujícími jeho vypálením. V lednu 1992 byla zatčena na základě křivého obvinění ze zpronevěry státních finančních prostředků a odsouzena na 9 let ve vězení, z nichž se po odvolání stalo 11. Propuštěna byla po pěti letech. Rozhodně odmítala, že by zpronevěřila státní peníze či se dopustila jakýchkoli zločinů. Po válce obdrželi Hodžovi vysoké funkcionářské platy, ale zasadili se o jejich snížení, ačkoli živili staré a chudé příbuzné. Platy nejvyšších funkcionářů pak byly maximálně 2,5 vyšší než kvalifikovaných dělníků.

Poté, co strávila více než dva roky na samotce, v chladných celách tiranského vězení, kde spala na matraci na podlaze, byla převedena do věznice s ostrahou v Tepeleně, kde strávila asi rok. Bylo to vězení pro muže a Hodžová byla jediná žena – vězeňkyně. V roce 1995 byl za obhajobu politiky svých rodičů uvězněn její syn Ilir a vězněn několik měsíců.

Nedžmije Hodžová zůstala i po kontrarevoluci zastánkyní politiky J. V. Stalina a Envera Hodži a rozhodně kritizovala revizionistický vývoj v „sovětském bloku“ i Číně po Stalinově smrti a XX. sjezdu KSSS. Od roku 1991 až do své smrti byla členkou mimoparlamentní Komunistické strany Albánie, založené toho roku oddělením od Albánské strany práce, která se přeměnila v sociálně demokratickou Socialistickou stranu Albánie.

V roce 1998 publikovala vzpomínkovou knihu „Můj život s Enverem“, z větší části napsanou ve vězení. Zmiňuje v ní i dovolenou v Karlových Varech a oficiální návštěvu Československa.
1. září 2014 byl v albánských novinách „Gazeta Tema“ publikován rozhovor s Nedžmijí Hodžovou o jejím působení v partyzánském hnutí. Bylo smutné číst na internetových stránkách tohoto listu, kolik novodobých fašistů přálo smrt, a dokonce popravu staré hrdinné antifašistické bojovnici.

V češtině vyšla pravděpodobně jediná publikace, věnovaná postavě N. Hodžové. Jde o knihu „Ďáblova žena“ mediálního magnáta, militantního antikomunisty a albánského šovinisty Fahriho Balliua (Naše vojsko, 2012). Tento někdejší loajální přisluhovač Hodžova režimu líčí socialistickou Albánii v nejčernějších barvách, používaje podobných argumentů jako čeští antikomunisté ve vztahu k ČSSR. Mnozí Albánci jsou však zjevně jiného názoru, jelikož je autor nucen si povzdechnout: „Je smutné, že ještě dnes namísto procesu dekomunizace albánské společnosti dochází navzdory všemu naopak k návratu symbolů a hodnot předchozího režimu a k opětovnému opěvování národního zločinu obrovských rozměrů, zločinu s názvem »diktatura proletariátu« … Ve skutečnosti lze dnes … konstatovat, že návrat komunistů k moci zasel v albánské mysli své semínko.“ (s. 7, 10)

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

20 let od americké války v Iráku – ohlédnutí

22 března, 2023

Na konferenci Budoucnost demokratické Ukrajiny v Kodani zazněl hlas ukrajinské levice

21 března, 2023

Zrada na Julianu Assangeovi

21 března, 2023

Návštěva Si Ťin-pchinga v Rusku a 12bodový čínský plán na mírovou dohodu s Ukrajinou

20 března, 2023

Mexiko, Kolumbie a Kuba vytvoří regionální agenturu pro zdravotnické vybavení

19 března, 2023

Archivy

  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.