Když se běžný člověk v Česku někde něco dovídá o současné Venezuele, můžeme vzít jed na to, že nepůjde o nic dobrého. České sdělovací prostředky plné hloupých, nedovzdělaných ale o to tendenčnějších novinářů na této „socialistické diktatuře“ nenechávají niť suchou. Jak jsme ujišťováni, jde o stát těsně před zhroucením, což se nám ale říkalo už v roce 2015, pak v roce 2016 a tak dále, a ono to jaksi stále nepřichází. Místo toho – jaká bolševická drzost – si prezident Maduro 26. prosince dovolil předat do užívání nájemníků dvou a půl miliontý byt postavený v rámci sociálního programu, kterým dnes Venezuela řeší desítky let zanedbaný problém s bydlením.

Vskutku, zatímco Česká republika se v době ekonomického růstu potýká s nepříjemnou bytovou krizí a při jejím řešení čeká s rukama v klíně na spásný zásah oné „neviditelné ruky trhu“, který se stále a stále nekoná, Venezuela si i v době ekonomických potíží dál směle kráčí za svým cílem pořídit všem občanům, zejména chudým a nízkopříjmovým vrstvám důstojné, moderní a levné bydlení.

V roce 2010 se po velkých záplavách a sesuvech půdy rozhodla vláda tehdejšího prezidenta Hugo Cháveze postavit pro oběti živlů nové dobré byty a domky, které by jim bezplatně nebo za minimální cenu předala do užívání. Na základě úspěchu tohoto projektu vznikla o rok později myšlenka postavit v rámci „Velké bytové mise“ do konce roku 2019 tři miliony bytů, kam by se nastěhovaly chudé rodiny ze slumů a zanedbaného venkova.

Od slov zde nebylo – na rozdíl od České republiky – daleko k činům a vbrzku se rozběhla masivní výstavba, v jejímž rámci vznikla i celá nová města (vzpomeňme zde na náš Havířov a Ostravu-Porubu, kde jsou ty časy!). Na pomoc byly přizvány čínské, ruské, turecké, běloruské a íránské stavební společnosti, které odvedly vesměs spolehlivou, a přitom levnou práci. V listopadu 2015 tak vláda předala do užívání 745 tisíc bytů a v únoru 2017 již 1,5 milionu nových bytových jednotek.

Nyní, v prosinci 2018 mohl prezident Maduro oznámit dovršení výstavby dvou a půl miliontého bytu, a to mluvíme jen o bytech postavených v rámci Velké bytové mise. Ve skutečnosti vláda podporuje v jiných programech také opravy a znovuzabydlení stávajících zpustlých domů, vznik družstevních sídlišť, stejně jako velkorysé hypotéky pro pořízení vlastního osobního bydlení (byty postavené v rámci Velké bytové mise jsou rodinám přiděleny na dožití, ale nesmí se s nimi obchodovat). Maduro prohlásil, že „všichni Venezuelané budou brzy mít důstojný, nádherný a příhodný domov.“ Již v listopadu deklamoval, že přes všemožné obtíže nás nikdo a nic nezastavilo a nikdo a nic nás ani nezastaví ve snaze zajistit všem Venezuelanům slušné bydlení jako jejich základní lidské právo.

Navzdory hospodářské krizi způsobené zejména poklesem ceny ropy na světových trzích (příjmy Venezuely z exportu jednu dobu poklesly až o 85 %), ale také měnovými machinacemi a finančně-obchodními sankcemi Spojených států, se v tuto chvíli skutečně jeví, že Venezuela původně stanoveného cíle v roce 2019 dosáhne. Nově se plánuje masivní bytová výstavba ve městě Lagunillas ve státe Zulia. Smělé původní plány obou prezidentů však mezitím byly dále zvýšeny: v letošních květnových prezidentských volbách Maduro obhájil svůj mandát s programem tzv. Vlasteneckého plánu, jehož součástí je v návaznosti na splnění původního slibu 3 milionů nově postavených bytů do konce roku 2019 postavit v následujícím období do roku 2025 další 2 miliony bytů opět primárně pro sociálně potřebné.

Závěrem lze tedy říci, že přestože Venezuela prožívá v mnoha směrech nelehké období, ani ekonomická krize ani stále agresivnější tlak Američanů a jejich poskoků na změnu režimu nepřiměly vedení státu vzdát se programu Bolívarovské revoluce – zlepšit sociální postavení chudých a utlačovaných a umožnit jim výrazněji participovat na řízení chodu země.