Pobočka Masarykovy demokratické akademie na Praze 5 uspořádala v pondělí 20. května diskusi na téma Česká republika a finanční možnosti evropské integrace: Kvalita využití evropských peněz v České republice. Ačkoliv se účastníci debaty sešli spíše v komorním složení, na poutavosti výkladu podaného doc. Antonínem Peltrámem to nic neubralo a přítomným se dostalo jasného výkladu o smutném stavu věcí.

Desítky miliard ztracených evropských peněz

V čem tento „smutný stav“ spočívá? Česká republika si ještě za vlády sociální demokracie vyjednala od Evropské unie přidělení objemu finančních prostředků na investice v období let 2007-2013, které podle tehdejšího kurzu koruny k Euru dosahovaly hodnoty cca 680 miliard Kč (dnes asi 780 miliard). V přepočtu na počet obyvatel získala ČR největší objem peněz určených k čerpání ze všech států Evropské unie.

Tyto peníze ze strukturálních fondů EU a z Fondu soudržnosti jsou určeny primárně na investice (nikoliv na provozní náklady) směřované např. do oblasti rozvoje obcí a měst, oprav kulturních památek, odstraňování ekologických škod a zátěží, výstavbu a rekonstrukci dopravní infrastruktury, podpory inovací, zavádění elektronizace veřejné zprávy apod., případně mají za cíl podporovat rekvalifikaci nezaměstnaných a speciální programy pro znevýhodněné skupiny (zdravotně postižení, mládež apod.)

Systém financování je nastaven tak, aby peníze Evropské komise pokryly 85% a peníze českého státu 15% nákladů každého projektu. Projekty jsou začleněny do operačních programů pod správou státu a nejprve se financují ze státního rozpočtu, přičemž Ministerstvo financí následně žádá u Evropské komise o proplacení 85% podílu formou dotace.

Současná vláda si ovšem v nakládání s evropskými penězi vede mimořádně špatně. Podle údajů z dubna 2013 si z oněch 780 miliard korun určených na období 2007-13 nechala zatím od Evropské komise proplatit pouhých 233 miliard Kč, čili 29,3 % celkové částky. Podobně špatně je na tom v EU Malta a hůře pak s evropskými penězi hospodařilo pouze Bulharsko a Rumunsko. Ačkoliv peníze na projekty lze proplácet ještě dva roky po konci programového období, tj. do konce roku 2015, o tom, že přijdeme o desítky, možná až o sto miliard korun dnes nepochybuje nikdo, včetně náměstků na ministerstvech, které operační programy spravují.

Přitom podle zprávy ministra pro místní rozvoj Kamila Jankovského navíc v současnosti plní limity čerpání peněz pro rok 2013 pouze 1 z 9 operačních programů územní spolupráce (celkem spravují 0,39 miliard Euro), 1 z 8 tematických operačních programů spravovaných přímo ministerstvy (celkem 21,23 miliard Euro) a 3 ze 7 regionálních operačních programů spravovaných vedením krajů (celkem 4,66 miliard Euro).

Hlavním důvodem, proč dnes ČR tak málo využívá evropských peněz, spočívá v chybách učiněných na konkrétních projektech v rámci jednotlivých operačních programů, které vedly k zastavení čerpání peněz, nebo i k neproplacení již provedených investic z fondů EU. Řada těchto „chyb“ spočívala ve vypsání výběrových řízeních na investice a zakázky způsobem porušujícím zákon, např. diskriminací určitých zájemců o zakázku, nebo rozdělením zakázky v určité hodnotě do dílčích položek tak, aby se uměle obešly nastavené kontrolní mechanismy.

Tyto problémy se v minulosti projevily zejména v operačních programech Doprava (spravuje Ministerstvo dopravy), Životní prostředí (spravuje Ministerstvo životního prostředí), Vzdělávání pro konkurenceschopnost (spravuje Ministerstvo školství), Podnikání a inovace (spravuje Ministerstvo průmyslu a obchodu), Výzkum a vývoj pro inovace (spravuje opět Ministerstvo školství) a Technická pomoc (spravuje Ministerstvo pro místní rozvoj), čili v šesti z osmi programů spravovaných přímo vládou!

K zásadních pochybením došlo rovněž v regionálním operačním programu Severozápad, který společně spravují Karlovarský a Ústecký kraj. Bývalé vedení tohoto programu v čele s ředitelem Petrem Kušnierzem, asistentem dnešního poslance a bývalého ústeckého hejtmana Jiřího Šulce z ODS, bylo v srpnu minulého roku soudně odsouzeno za korupci k mnohaletým trestům odnětí svobody (Vrchní soud jejich tresty v lednu 2013 bohužel zmírnil). Menší nedostatky pak vykazuje i hospodaření regionálního operačního programu Severovýchod (Královéhradecký, Pardubický a Liberecký kraj).

Z výše uvedeného vyplývá, že prezident Zeman měl pravdu, když mluvil o lepším hospodaření krajů s evropskými penězi ve srovnání s ministerstvy resp. vládou. Je ale nutné si uvědomit, že pro Evropskou komisi představuje jedinou odpovědnou instituci pro nakládání s penězi se strukturálních fondů a fondu soudržnosti české Ministerstvo financí. Právě Ministerstvo financí má na starosti také vyškolení všech správců operačních programů a rovněž kontrolu (nikoliv jen ex post ale ex ante!) projektů a čerpání peněz.

Ministr financí Kalousek použil při kritice chyb v ROP Severozápad bonmot, kdy kraj označil za černého pasažéra, který je vinen potížemi, zatímco svoje ministerstvo přirovnal pouze k revizorovi, který není s to každého černého pasažéra odhalit. Evropská komise ovšem tuto svéráznou interpretaci odmítla a za chyby v čerpání peněz učinila odpovědným právě Kalouska. Skutečnost je totiž taková, že Ministerstvo financí hrálo dlouhou dobu roli „učitele“, který žáky neučí, kašle na své povinnosti, a pak se diví, že žáci u zkoušky před nezávislou komisí propadají.

Sečteno a podtrženo, za nevyužití desítek miliard určených pro školy, dopravní infrastrukturu, rozvoj obcí a ochranu přírody můžeme poděkovat především ministru Kalouskovi.

Desítky miliard daňových úniků

Ovšem vládní hospodářská politika se neprojevuje destruktivně pouze způsobem nakládání s penězi z evropských fondů. Za další oblast, kde Česko přichází o miliardy korun, označil Peltrám daňové úniky a neochotu vlády s nimi něco udělat.

Daňové úniky a vyhýbání se zdanění představují v Evropské unii problém kardinálních rozměrů. Sám prezident Evropské rady, Herman Van Rompuy vyčíslil rozměr daňových úniků ze zemí EU na 1 bilion Eur (cca 26 bilionů Kč) ročně, což zhruba odpovídá celému HDP Španělska!

Česká republika patří k zemím, kde je velikost daňových úniků výrazně nadprůměrná, a to nejen v relativních ale i v absolutních číslech. Daňové úniky a vyhýbání se zdanění nás podle konzervativních odhadů stojí ročně něco mezi 30 a 40 miliard korun. Zásadní roli v tomto problému sehrávají firmy registrované v off-shore zemích a daňových rájích. Jejich počet u nás každoročně stoupá a nyní dosahuje něco mezi 12500-15000 společností.

V této souvislosti není od věci připomenout také fakta, která uvedl na jedné z květnových debat Pražské školy alternativ Tomáš Tožička z kolaice Social Watch: Velikost daňových úniků a vyhýbání se zdanění nám dává v absolutních číslech 20. nejhorší pozici na světě. Lépe jsou na tom například mnohonásobně lidnatější a ekonomicky silnější Spojené státy, kde má finanční úřad přístup ke kontrole toku peněz na všech účtech amerických občanů u amerických bank.

Společností podnikající v Česku, například IKEA, využívají při obcházení zdanění různé fígle, např. umístěním ředitelství pro duševní vlastnictví do Nizozemí, které má 0% daňovou sazbou na duševní vlastnictví, vyvádí od českých poboček peníze za použití firemního loga, design a názvy výrobků apod. tam, kde se nedaní, a firmě se přitom v ČR snižuje daňový základ.

Podle Peltráma je to nicméně česká vláda resp. vládnoucí koalice, která má na základě implementace evropské agendy již od listopadu 2011 možnost přijmout zákon umožňující dodanit firmy sídlící v daňových rájích, nebo je vyloučit ze získání státních zakázek. Neudělalo se v tom ovšem nic, asi i proto, že Kalousek vnímá celý problém jako nafouknutý, neboť podle něj prý přicházíme „jen o jednotky miliard“!

Se stejnou urputností, s jakou vláda v Česku brání podnikání z daňových rájů, brání také v rámci EU snahám o harmonizaci zdanění, které by odstranily vyhýbání se zdanění a daňovým únikům alespoň mezi zeměmi EU (Nizozemí, Kypr), když už by nezasáhly nejprovařenější daňové ráje schovávající se zejména mezi britskými koloniemi (Britské panenské ostrovy, Bermudy, Gibraltar). Česká republika je spolu se Spojeným královstvím (kde je to vzhledem k vlivu londýnské City pochopitelné) také jedinou zemí EU, která soustavně brání zavedení daně z transakcí finančních institucí tzv. Tobinovy daně. Zatímco k potřebě jejího zavedení ve výši 0,1 % na transakce s akciemi a obligacemi a 0,01 % na transakce s deriváty již dospěla dokonce i Evropská komise, podle naší pravice by taková daň Česko (rozuměj banky) poškodila a učinila by kapitál příliš drahý.

V debatě zazněla ještě řada dalších údajů, které jen podtrhly jasný závěr: Současná vláda, bohužel za našeho pasivního přihlížení a jalového remcání, připravila během pár let pouze svoji politikou v rámci čerpání evropských peněz a harmonizace evropského daňového systému Českou republiku o desítky, spíše ale i stovky miliard korun! Jak dlouho ještě budeme tuto situaci tolerovat?!