Práce a mír. To byla hlavní témata letošních prvomájových oslav na pražském Výstavišti, které tradičně pořádá KSČM. V závěru za zvuku   sovětských písniček, které jsou navždy spojeny s osvobozením 1945, trýskala voda z Křižíkovy fontány. Vodní koncert byl tentokrát věnován vojákům Rudé armády, kteří – daleko od svých, daleko od domova – položili život, abychom my mohli žít…

Komunistická poslankyně Marta Semelová, která shromážděním provázela, uvedla, že 150 let ode dne, kdy se První máj slavil prvně, se požadavky příliš nezměnily. Stále je nezaměstnanost, mnozí mají nedostatečnou odměnu za mzdu, mnozí nemají práci. Místopředseda KSČM Jiří Dolejš dodal, že na průměrnou mzdu v ČR stále nedosáhnou asi dvě třetiny lidí. O potřebě hájit zájmy pracujících hovořil i předseda Odborového sdružení Čech, Moravy a Slezska Stanislav Grospič.

O transatlantickém obchodním partnerství, TTIP, mluvil Nikola Čech z Levé perspektivy. TTIP totiž souvisí také s prací – přijetím této obchodní a investiční smlouvy mezi USA a Evropou by mimo jiné ubylo pracovních míst. Čech upozornil na to, že korporace by mohly snadněji žalovat státy v arbitrážním řízení, TTIP by ohrozila i standardy ve výrobě potravin a chovu zvířat, navíc je dojednávána tajně, za zády veřejnosti i mnoha politiků. Informoval o petici proti TTIP, kterou je možné podepsat i v ČR.

V rámci shromáždění vystoupil i chargé d’affaires Kubánské republiky v České republice Félix León. Řekl, že v Havaně, která tou dobou – kvůli časovému posunu – ještě spala, prochází na Prvního máje průvod milionů lidí. „Další se připojují v jiných městech.“ Předseda Společnosti česko-kubánského přátelství Ludvík Šulda se ohradil proti blokádě Kuby ze strany USA. Je podle něj nelidská a genocidní. Milan Krajča z Českého mírového hnutí uvedl, že je třeba být solidární se všemi, kteří trpí, třeba v Kyjevě pod tamní juntou.

Třetí světová válka by byla koncem světa

Předsedkyně Levicových klubů žen Suzana Exnerová vzpomenula průjezd amerického konvoje Českou republiku. „Samozřejmě jsme byly proti,“ uvedla. Semelová vzpomněla na 144 tisíc rudoarmejců, kteří padli při osvobozování naší země, a odmítla jakékoli zpochybňování osvobození, celkově jich při osvobozování zemřelo 27 milionů. Zaznělo i poděkování ostatním armádám, které se na osvobození podílely. O motorkářích Noční vlci, jejichž jízda je právě vzpomínkou na Pobědu (vítězství), mluvil Milan Neubert ze Strany demokratického socialismu. Účastníci shromáždění je pozdravili do Drážďan. Část jich projela i ČR.

Na povstání pražského lidu zavzpomínal jeho účastník Jan Turek, který byl v komunistickém odboji. Jan Minář ze Slovanského výboru varoval před možností 3. světové války, tam by podle jeho slov nebylo vítězů a poražených, byl by to konec života na zemi. Na úvod shromáždění zahrála Píseň práce a Československá státní hymna, na závěr Internacionála. Akce se zúčastnily stovky lidí a asi dvě desítky odpůrců, kteří v rukou drželi kupříkladu vlajky Ukrajiny, USA nebo transparent velebící bratry Mašíny.

Návrh na mezinárodní Svátek práce podali odboráři z Francie – stal se jím 1. květen 1890. Předcházelo tomu několik událostí: 1. květen 1886, který byl dnem boje za osmihodinovou pracovní dobu v USA, následně došlo v Chicagu ke střetům s policií, pak k justiční vraždě několika anarchistů, popraveni byli 11. listopadu 1887, na První máj 1888 za ně demonstrovali lidé po celých Spojených státech.