• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

17
PRO
2013

Volby v Chile a Hondurasu – triumf žen i socialistů

Štítky: Amerika, Latinská Amerika, Levice
Autor: Igor Blanský
komentář : vypnuto

 

Camila Vallejo a Michelle Bachelet

Camila Vallejo a Michelle Bachelet

Je tomu pár dní, co se začala do růžově červené barvy zbarvovat další bašta neoliberální pravice v Latinské Americe – Chile. A je to pár dní, kdy započala socialistická a bolivárovská levice v Hondurasu triumfální pochod na honduraskou politickou scénu. Hovořím o presidentských a parlamentních volbách v obou zmíněných zemích. Obě jsou země kontrastů, obě jsou země velkých rozdílů, společného mají jen velmi málo. Možná jen to, že obě byly znásilněny pravicovým pučem – jedna v roce 1973, kdy byla smetena demokratická socialistická vláda Salvadora Allendeho v Chile a druhá v roce 2009, kdy samotná presidentská Liberální strana Hondurasu svrhla vlastního presidenta a obnovila pravicový kurs země. Obě mají nyní společné, že v čele levicových hnutí stanuly ženy.

V Chile je to Michelle Bacheletová, někdejší levicová proti-pinochetovská a demokratická aktivistka, jejíž rodiče byli spolupracovníci a stoupenci svrženého presidenta Allendeho. Další takovou výraznou ženskou tváří chilské levice je Camilla Vallejo, nepřehlédnutelná, mladá, radikální a bojovná socialistka, která se stala ikonou chilských studentských protestů proti privatizaci školského systému za vlády Sebastiana Piňery. Třetí ženou je vůdkyně honduraské levice, Strany osvobození a obrody, Xiomara Castro Zelayová, manželská svrženého levicového presidenta Manuela Zelaye.

Chilský návrat socialistů

Chilská ústava dovoluje vítěznému kandidátovi vládnout jen jedno období, pak musí nastat před jeho znovuzvolením přestávka jednoho období. 62letá Michelle Bacheletová si svými sociálními reformami, stimulací ekonomiky, vytvořením záchranného finančního fondu a zkvalitněním školství, které ovšem bylo vynuceno studentskými protesty, získala popularitu a její kladné hodnocení se vyšplhalo z 55 % na 85 %.

Aktivně se účastnila projektů sjednocení Latinské Ameriky, stala se prvním presidentem Unie jihoamerických národů a první presidentkou Chile od Salvadora Allendeho, která navštívila Kubu a jednala s Fidelem Castrem. Úspěšná sociální politika a minimální škrty v době finanční a hospodářské krize kapitalismu jí zajistily rekordní popularitu a to, že se stala nezpochybnitelnou vůdkyní socialistů v Chile. Popularitu získala i zavedením zákonných opatření na zajištění rovných mezd pro muže a ženy v soukromém sektoru, zavedla program modernizace a elektronizace základních škol a v rámci sociálního programu Vybral jsem si svůj počítač, zajistila dodávky počítačů pro nejúspěšnější žáky základních škol, zdarma. Vzhledem k výše zmíněnému znění chilské ústavy nemohla podruhé za sebou kandidovat. Levice ve volbách 2010 nasadila představitele křesťanských centristů, ten ovšem neuspěl a o 3% těsně prohrál s konservativně pravicovým Sebastianem Piňerou.

V nynějších volbách již Michelle Bacheletová mohla znova kandidovat a učinila tak. Nástup byl bleskový. Socialistická strana – Koalice nové většiny pod jejím vedením získala ve volbách do poslanecké sněmovny 50,64 % hlasů a tím 67 ze 120 poslanců, pohodlnou většinu. Pravicová Aliance obdržela 38% hlasů. V presidentských volbách byl její triumf ještě větší. Socialistická kandidátka získala 46.7% a jen těsně jí uniklo vítězství v prvním kole. Kandidátka pravice, Evelyn Matthei získala 25% hlasů. Předvolební průzkumy pro druhé kolo ukazovaly možnost zisku, až 57 %. Realita však byla ještě lepší, Michelle Bacheletová nakonec obdržela 62,7 % a pravicová kandidátka Evelyn Matthei 37,3%.

Touto volbou se Paraguay v čele s konservativní stranou Colorado stala posledním státem Jižní Ameriky s pravicovou vládou. Kolumbijská Sociální strana národní jednoty Juana Manuela Santose je dnes středové uskupení. Všechny ostatní státy vedou středoleví (Bacheletová v Chile, Roussefová v Brazílii, Ollanta Humala v Peru…), levicoví (Kristýna Fernandéz de Kirchner v Argentině, Evo Morales v Bolívii, Jose Mujica v Uruguay…) nebo radikálně levicoví presidenti (Rafael Correa v Ekvádoru, Nicolas Madúro ve Venezuele).

Ale Michelle Bacheletová není jediná levicová žena, která slaví vítězství. Další takovou ženou je historicky nejmladší poslankyně chilského parlamentu, Camila Vallejo, které je teprve 25 let. Členka ÚV Komunistické mládeže Chile, členka Komunistické strany Chile a historicky druhá předsedkyně Federace studentů chilské university. Druhá za více než 100 let existence.

Vallejo byla nejtvrdší kritičkou Sebastiana Piňery a její nesmlouvavý, důsledně levicový přístup ji přivedl i do konfliktu se školskou a ekonomickou politikou Michelle Bacheletové a k dlouhodobému odmítání podpory socialistické kandidátky. Po vstupu do KS Chile nakonec vyjádřila podporu pro presidentské volby. V lednu 2012 se v interview pro španělské sociálně demokratické noviny El País vyslovila i pro revoluční a ozbrojený boj proti kapitalismu. V dubnu 2012 se setkala s Fidelem Castrem a označila ho za velkého vizionáře.

Navzdory svým výrokům a jednáním si i v masmédiích získala uznání. Newsweek v březnu 2012 zařadil Camilu mezi „150 odvážných žen“. Definitivního uznání se jí však dostalo v těchto volbách, kdy ve svém distriktu La Florida získala 43,77% hlasů. Kandidát pravice UDI Gustavo Selume získal pouhých 24,15% hlasů. Nezbývá než přát nejmladší poslankyni chilského parlamentu hodně štěstí při prosazování sociálních a politických agend žen a mládeže.

Honduraská obrozená levice

Rok 2009 znamenal pro honduraskou levici bolestivou porážku. Levicové křídlo Liberální strany Hondurasu bylo poraženo tradicionalistickou pravicí a během snah levicového presidenta Manuela Zelaye došlo ze strany jeho vicepresidenta k ústavnímu převratu. Důvodem měla být snaha Zelaye učinit ze sebe diktátora, připojit Honduras k Venezuele a porušit ústavu. Fakticky šlo ale o strach z omezení moci, postavení a zdrojů elit. Puč spunktovaný pravicovými frakcemi Liberální strany a konservativně pravicovou Národní stranou, dvěma stranami, které mezi sebou desítky let přehazovaly moc, ukázal sílu pravice v Hondurasu, ale též jednotu latinskoamerických států, které puč odsoudily. Dokonce i USA měly tehdy půdu pod nohami tak horkou, že pravicový puč nemohly otevřeně podpořit a vyjadřovaly se nemastně neslaně proti oběma stranám.

Manuel Zelaya uprchl na brazilské velvyslanectví a díky tlaku obyvatel mu byl dovolen návrat do země, pod podmínkou, že nebude znova kandidovat v presidentských volbách. V Hondurasu mezitím probíhal bílý teror pravice. Desítky levicových aktivistů, novinářů a stoupenců Manuela Zelaye byly zavražděny pravicovými polovojenskými skupinkami a komandy.

Národní lidová fronta odporu, jež se skládala ze stoupenců Manuela Zelaye, byla vystavována nepřetržitým násilným útokům. Od ledna 2010 do července 2010 bylo zavražděno 18 stoupenců NLFO, to však odhodlání honduraské levice nijak nezastavilo a do čela levice se s pomocí svého manžela dostala Xiomara Castro Zelayová. Ta s členy NLFO založila Stranu svobody a obrody. Strana se nezalekla teroru pravice a navzdory zavraždění téměř dvaceti předvolebních kandidátů, nebo členů rodin těchto kandidátů, šla do boje.

Volby byly ohroženy korupcí, násilnostmi a manipulací. Nejvyšší soud, složený ze soudců jmenovaných hlavním pravicovým kandidátem Národní strany Hondurasu, Juanem Orlando Hernandézem, měl zajistit vítězství pravici. Carter Center, AI a pozorovatelé EU a Organizace amerických států předem důrazně varovali před zastrašováním a volebními manipulacemi. Navzdory zastrašování a manipulacím, navzdory vraždám a jiným násilnostem, Xiomara Castro Zelayová se umístila hned na druhém místě s 28,8 %. Kandidát pravice získal 36,8 %. Liberální strana přišla o celé levicové křídlo a její popularita klesla z 38 %, jež získal kandidát liberálů v předchozích volbách, na 20% v současných volbách, přičemž většina těchto odchozích hlasů šla do tábora Strany svobody a obrody.

Severoamerický kongres pro Latinskou Ameriku, stejně jako Xiomara Castro Zelayová a populární protikorupční aktivista Salvador Nasralla odsoudili volby jako zmanipulované a již proběhlo několikero protestů. Přestože Zelayová prohrála, druhé místo, na němž skončila, znamená konec vlády dvou stran, úkaz tolik typický pro státy Latinské Ameriky i pro USA. Podobně rozbil dvojvládí zesnulý president Hugo Chávez ve Venezuele.

Honduras už nebude stejný jako dříve a pro Xiomaru Zelayovou je to dvojnásobný úspěch vzhledem k tomu, že stoupenci svrženého paraguayského levicového presidenta a biskupa Fernanda Luga získali v presidentských volbách 21. dubna 2013 pouhých 3,35 % hlasů.

Vítězství chávistů ve Venezuele

A aby nezapadla i další dobrá zpráva, 8. prosince v komunálních volbách zvítězila Sjednocená socialistická strana Venezuely a získala 49 % všech hlasů a tím i 77 % zastupitelství. Sjednocená opoziční koalice MUD obdržela 42 % hlasů. Zbytek si rozdělily strany, které nejsou ani pro vládu, ani pro opozici.

Venezuelský opoziční předák a dvojnásobně neúspěšný presidentský kandidát Capriles Radonski před volbami prohlašoval, že „budou plebiscitem o vládě Nicolase Madúra“ a že „vítězství chávezovců přivede zem do ještě většího zmaru a chaosu“. Radonski nedokázal zmobilizovat voliče opozice, jeho neustálé omílání a vyhrožování společně s tvrdou ekonomickou válkou, kterou ve Venezuele vedou nejvlivnější průmyslnické a finanční elity, získaly stovky tisíc stoupenců na stranu vlády a upevnily dosud vratkou pozici presidenta Madúra.

Komunální volby byly všeobecně uznány domácí opozicí i zahraničními pozorovateli, Capriles-Radonski svěsil hlavu a nyní vyčkává na parlamentní volby 2015. Chávezovští socialisté tak mají celý rok 2014, aby prokázali své schopnosti a přednosti Socialismu 21. století a naplnili Chávezův „Socialistický plán 2013 – 2019“. Socialističtí aktivisté nyní doufají v pokračování procesu decentralizace moci ve Venezuele, odebírání pravomocí úředním celkům, starostům a stejně tak odebírání prostředků těchto skupin státní správy a přesunování prostředků i pravomocí do rukou místních komunit, zaměstnanců, drobných zemědělců a živnostníků, sociálních aktivistů a grass-roots hnutí.

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

Veřejný sektor v Německu vstoupil do výstražné stávky

16 března, 2023

Británie si stále myslí, že je impériem, ale císař je nahý

16 března, 2023

Otřes amerického finančního světa po pádu dvou velkých bank

15 března, 2023

Protestní pochod dělníků a studentů v Ekvádoru

15 března, 2023

140 let od úmrtí Karla Marxe

14 března, 2023

Archivy

  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.