Sbírka na dokončení produkce

 

Zdravím, moje jméno je Vladislav Ivanovič Plachuta

 

Jsem předsedou mediální skupiny Kozák z Luganské lidové republiky.

 

V roce 2017 jsme společně s produkčním centrem Rodina Romana Minda, vedoucího skupiny „Novorusko“ vytvořili filmové studio Lugafilm, které natočilo první celovečerní film o občanské válce na Donbase.

 

Filmová synopse:

 

Film je založen na skutečných událostech z boje donbaských obyvatel proti fašismu, který se vyrojil na Ukrajině. Děj se odehrává v prvních pár letech občanské války. Neustálé ostřelování obydlených oblastí, škol a nemocnic, smrt a zrada milovaných přiměje stále více lidí skončit se svým klidným občanským zaměstnáním a chopit se zbraní. Příběh vypráví o třech obyčejných mladých ženách, které se souhrou osudu stanou tankistkami.

 

Velitelka tanku Kaťja Belová žije a pracuje jako ředitelka divadla v St. Peterburgu. Dozví se, že její bratr, který šel jako dobrovolník bojovat na Donbas, je nezvěstný. Kaťja se vydá ho najít. Seznámí se zde s velitelem Jegorem, ale v den, kdy se mají vzít, Jegor umírá. Ztráta bratra i milované osoby nedává Kaťje jinou volbu než jít do války.

 

Střelkyně Aňa pracuje jako učitelka dějepisu ve škole. Se vznikem politické krize rostou také hádky mezi ní a jejím manželem. Ten unese jejich dceru a odjede s ní na území kontrolované ukrajinskými bezpečnostními složkami. Škola, kde Aňa učí, je bombardovaná. Aňa se rozhodne vstoupit do řad donbaské milice.

 

Řidičkou a mechaničkou tanku je Sveta, profesionální řidička závodních aut. Před jejíma očima zavraždí nacisté z trestného praporu Tornádo jejího přítele a jí samotnou brutálně znásilní. Zázrakem se jí ale podaří uniknout zabití a po těchto událostech se Světa rozhodne pomstít.

 

Provokace ukrajinské armády donutí ženskou tankovou posádku jít do zuřivé bitvy…

 

Hlavním motivem, který jsme měli během uskutečňování tohoto projektu na zřeteli, byla touha říct světu, co se u nás děje a co se nám stalo; udržovat paměť na padlé a motivovat naše občany, aby pokračovali v odboji proti nacismu. Byl to nacismus, protože my jsme nikdy neměli úmysl jít válčit s ukrajinským lidem. A nikdy si takový cíl ani nemůžeme stanovit, protože jsme konec konců z velké části jeho součástí. Patříme ale k té části, která stejně jako naši předci správně považuje Ukrajince za větev mohutného stromu ruského světa a naprosto odmítá se od tohoto stromu oddělovat.

 

Proč si myslíme, že je nutné právě nyní tento projekt uskutečnit? Konec konců říkají to samé: „tváří v tvář – nemůžeš vidět tvář, větší obrázek je vidět z dálky.“ A je pravda, že dějinný proces je lépe pozorovatelný s určitým, historicky významným odstupem, kdy společnost pochopí jeho skutečný rozsah a význam. Na druhou stranu ale žijeme tady a teď, a právě nyní potřebujeme lidi motivovat, vést, povzbudit a podporovat.

 

Za čas se zcela přirozeně ostré vnímání dnešního vývoje otupí, malé detaily těchto velkých dní se smažou a upadnou v zapomnění, duch této doby obecně ustoupí do pozadí. Navíc se dnes, a to je velmi důležité z hlediska dramaturgie, naše vnímání nenachází pod tlakem zpětného pohledu. Konec konců nikdo z nás nezná ani budoucí směřování ani konečné vyústění tohoto vleklého konfliktu…

 

Dokonce i na začátku celého projektu jsme se rozhodli, že pokud to bude možné, budeme točit film přímo na místech hlavních událostí. Kvůli tomu jsme si museli pořídit prakticky veškeré zařízení, které je potřebné pro vznik filmu. A stejné okolnosti do velké míry rozhodly i o složení natáčecího týmu – ne všichni ruští kolegové byli připraveni zúčastnit se našeho projektu a jít kvůli tomu na Donbas.

 

Druhým významným důvodem, který určil složení natáčecího týmu a obecně i podobu filmu, byl přístup ke zdrojům, v prvé řadě penězům. Do našeho filmu nešla ze státního rozpočtu jediná kopějka a stejné to je s penězi sponzorů – všechno jsme si jako autoři financovali sami z našich zdrojů, které mají k velikosti hodně daleko.

 

Naši vojáci, bitvou zocelená armáda, která do nedávna byla občanskou milicí, se do natáčení aktivně zapojili a využili ve filmu svoji výstroj i zbraně. Někdy šli natáčet přímo z fronty a někdy zase okamžitě po dotočení snímku spěchali do boje. Během filmování jsme často slyšeli zvuky nedaleko probíhajících bitev. Proto se motto filmu právem změnilo na heslo „Film vytvořený ve válce a o válce.“

 

Natáčení proběhlo v roce 2018. V roce 2019 byla dotočena první verze. Tuto verzi filmu jsme ve formě, kterou se nám podařilo vytvořit, promítali obecenstvu na Donbase. Moc nás potěšilo, že se náš film líbil.

 

Ale dostat se na široká plátna ruských kin vyžaduje, aby film prošel zásadním technickým zlepšením. V tuto chvíli probíhají zkušební promítání, činnost pracovních skupin, analýzy a konzultace s odborníky z filmového průmyslu. Předpokládaný rozpočet na zlepšení kvality filmu je 5 milionů 500 tisíc rublů. Práce zahrnuje montáž, práce se zdrojovými videi, barevné klíčování (bluescreen), kompozice, prostorové efekty, dokončení zvláštních grafických efektů a korekci barev.

 

Navíc musí dojít k přetočení několika scén. Je to práce na odstranění chyb, které jsme bohužel při natáčení udělali, ale nyní po výstupech pracovních skupin a konzultacích s experty víme, jak je opravit.

 

A konečně také potřebujeme peníze na reklamu.

 

Protože se projekt ukázal být velmi rozsáhlý a tím i drahý, vyčerpali jsme v tuto chvíli naše vlastní možnosti. Vzhledem k tomu, že jsme z pohledu dnešního systému tvorby a propagace filmu v Rusku neakreditovaná, nemůžeme využít standardní mechanismy získání prostředků. Proto žádáme všechny, kterým na tomto filmu záleží, aby se k projektu přidali a stali se jeho spoluautoři.

 

Napište své názory, ptejte se. Rádi vám odpovíme!

 

Šiřte odkaz na stránku: https://planeta.ru/campaigns/opolchenochka

 

Pojďme společně tento film dokončit!

 

LUGAFILM tým.