Walter Polakov měl spojenou vášeň pro dvě zdánlivě si odporující myšlenky: vědecké řízení a socialismus. Jak mohl obě tyto věci propojit? Amelia Davenportová vedla rozhovor s Dianou Kellyovou, autorkou knihy The Red Taylorist: The Life and Times of Walter Nicholas Polakov, aby tak vrhla světlo na tuto málo známou postavu amerických dějin.

Jak byste definovala vědecké řízení a do jaké míry jej považujete za inherentně protidělnické? Vidíte ve studiích o řízení nějaké mýty v tomto směru?

Vědecké řízení je ideologie nebo sbírka pravidel o využití lidí, nástrojů a zdrojů na pracovišti, v podniku, průmyslu nebo celém státě. Ústředním prvkem této ideologie je využívání výzkumu a vědy v první řadě k tomu, aby bylo jasné, CO se děje. To je velmi důležité – není naděje něco řídit vědecky, pokud nechápete, co se odehrává. Zadruhé, JAK může být pracoviště, závod, odvětví nebo stát zlepšen? To si žádá opatření a vyšetřování, aby mohl manažer vědět, jak maximálně využít nástrojů a surovin a pracovního času dělníků. Zatřetí, neustálé měření a monitorování, aby bylo možné dosáhnout ty nejlepší výsledky. Tyto principy stojí v protikladu k těm, kdo chtějí řídit na základě rozmarů, „nepsaných pravidel“ nebo jednoduše na základě nezpochybnitelných manažerských pravomocí.

Pro mnoho výzkumníků v oblasti řízení, sociologie a dějin dělnického hnutí představuje vědecké řízení proces dekvalifikace, kontroly a využívání dělníků. Já toto zcela odmítám. Není pochyb, že zmínky o vyšetřování, výzkumu, měření a monitorování lez využít ke špatným záměrům, ale jde to určitě proti pohledu Taylorovy společnosti a dokonce i Taylora samotného. Je jednoduché vytáhnout z Taylora pár citátů, ale je nutné je vnímat v kontextu a také brát v úvahu, že nejde o myšlenky Polakova ani jeho podobně smýšlejících kolegů z Taylorovy společnosti. Přesto ale některá tato tvrzení zůstávají těmi nejtvrdošíjnějšími mýty, pokud jde o oblast dějin managementu.

Kteří členové Taylorovy společnosti jsou podle Vás těmi nejméně studovanými?

Mary Van Kleeck (která podnikla několik cest do Sovětského svazu, byla vůdkyní odborů a praktickou odbornicí, ale byla citlivá ve své podpoře Taylorovy společnosti).

Henry Laurance Gantt (existuje zevrubný životopis od Alforda, který je ale poněkud hagiografický a vynechává důležité aspekty Ganttova života.)

Harlow Person (dlouhodobý ředitel Taylorovy společnosti, než byla koncem 30. let převzata manažeristy.)

Carl Barth (zarputilý socialistický matematik, jehož pokroky v technologii posuvných pravidel sehrály důležitou roli pro zpřísnění vyšetřování vědeckého řízení.)

King Hathaway a Robert Wolf byly rovněž zajímaví a vždy mě fascinoval Robert Valentine a úcta, kterou vzbuzoval v Taylorově společnosti vzhledem k jeho roli v Hoxieho zprávě. Valentine ale zemřel krátce poté, co představil svoji práci o efektivitě a souhlasu v Taylorově společnosti.

Proč se někteří členové Taylorovy společnosti obrátili proti trhu a instituci soukromého vlastnictví? Jak se vyvíjely jejich názory na autonomii dělníka a jeho účasti v řízení?

Vědečtí manažeři dávali největší přednost tomu, co chápali jako vědu (výzkum o tom, co se děje, co se má dít a jak si můžeme být jistí, že se děje to nejlepší). To obyčejně neznamenalo začít otevřeným odmítnutím trhu. Spíše tomu bylo tak, že trhy (a ´finančníci´) přisuzovali vědě malou hodnotu v řízení a v tom, jak nejlépe využívat zdroje, zařízení a pracovníky. Nejsem si jistá, že by všichni vědečtí manažeři souhlasili s Polakovem (snad s výjimkou Van Kleeckové a Bartha?) ohledně obecné nechuti k trhu a soukromému vlastnictví. Polakov sám vždy určitý majetek vlastnil.

Panovala v Taylorově společnosti ortodoxnost, pluralita názorů, nebo nějakým způsobem oboje?

Diskuse v Taylorově společnosti (např. jedna v knize o Duryho článku a jiná zmíněná u článku Valentineho o ´Efektivitě a souhlasu´) naznačuje, že zde panovala myšlenková pluralita (ohledně politických ideologií, společenských tužeb a hodnot), ale zároveň pevná oddanost všech myšlence vědě v řízení, což samo o sobě představuje ideologii.

Do jaké míry mohou být Polakovovy obavy ohledně efektivního využití energie a surovin zajímavé pro dnešní ekologickou nebo environmentální politiku?

Byla bych ráda, kdybych se mohla více věnovat Polakovově zájmu o energetickou a surovinovou efektivitu. Někteří z mých čtenářů tvrdí, že jeho největším přínosem bylo právě nastolení témat plýtvání surovinami, a v těchto dobách zejména s prioritním zájmem o energetickou účinnost, skýtají Polakovovy vhledy a argumenty řadu hodnotných postřehů.

Jaký dopad měla „Rudá panika“ na možnosti Polakova pracovat jako inženýr nebo vědecký manažer? Je v zacházení FBI s Polakovem něco, z čeho by se dnes socialističtí techničtí specialisté mohli poučit?

Můj osobní názor je, že jedním z důvodů, proč se Polakov zaměřil na svoji inženýrskou a manažerskou konzultační práci bylo právě to, co se dělo aktivistům, zejména aktivistům z Ruska, z nichž byly tisíce zatčeny. A byla tu tzv. Rudá archa, expatriace mnoha Rusů včetně Emmy Goldmanové, co Polakova ovlivnilo i v pohledu na sebe sama. Je těžké dovtípit se, po kom dnes FBI jde. FBI pod J. Edgarem Hooverem byla nicméně velmi zaměřena proti socialistům a komunistům, protože sám Hoover je nenáviděl. Je to zřejmé z tvrdého zacházení se socialisty ve srovnání s některými dosti hroznými fašisty, bělošskými rasisty a jim podobnými.

Polakov se po poměrně krátké stáži vrátil z Ruska [SSSR] do USA – jak jeho tamní zkušenost změnila jeho názory na socialismus a v širším smyslu na politické organizování jako takové? Jak na něj zapůsobil leninismus a ideologie bolševismu?

Nemáme žádný způsob, jak to zjistit – pokud bychom se nedostali k dokumentům, které byly podle mého mínění již dávno zničeny. V knize jsem se snažila představit svoji vlastní interpretaci, že měl ze Sovětského svazu v době Stalina smíšené pocity. Přál si, aby komunismus fungoval, ale mohl zde vidět jeho nedostatky a měl vážné pochyby. V určitém ohledu byly jeho perspektivy užitečné, protože byl v Sovětském svazu na žádost Vešanky [Nejvyššího sovětu národního hospodářství; VSNch] Je pravděpodobné, že nebyl jen účastníkem speciálních prohlídek určených některým dodavatelům nebo návštěvníkům ze Spojených států. Pokud jde o jeho vztah k bolševismu a leninismu, nejsem si jistá. Většina z jeho ideálů podle všeho vycházela přímo z Marxe, případně anti-revizionistů jako byla Luxemburgová nebo Bebel.

Co nám mohou Palakovovy zkušenosti se snahou pomoci organizovat sovětský průmysl říci o životě v Sovětském svaze a snahách tohoto státu zavést socialismus na pracovištích? Jaké byly vztahy mezi Polakovem a sovětskými tayloristy jako byl Alexej Gastev?

Dokonce i za socialismu potřebuje mít výroba řízení, a Polakov byl první, kdo to říkal. Na druhou stranu cituji i chvíle, kdy viděl ruské manažery jako problematické osoby bránící se změnám. Polakov tak obcházel neužitečnost ředitelů předáváním otázek a požadavků dělnickým výborům. Polakov, který provozoval vědecké řízení již více než dvacet let před svým příjezdem do Sovětského svazu, byl určitě pružnější a možná i demokratičtější než Gastev, což je ale otázka, která vyžaduje hodně dalšího výzkumu.

Můžete prosím vysvětlit, co je Ganttova charta a proč je tak revoluční? Jaký mělo její představení v Rusku, které provedl Polakov, dopad na organizaci výroby?

Ganttova charta je jednoduše vizuálním plánem projektu od jeho koncepce až po závěr, a obsahuje vše, co se očekává od zařízení, surovin, dělníků a ředitelů. Jinými slovy, Ganttova charta se snaží zaznamenat ideální výstupy všech proměnných ve výrobě a následně také výstupy skutečné. Sledováním všech proměnných se stane zřejmé, že za problémy může být zařízení nebo energie, například, a dělníkům a ředitelům se tak pomůže sledovat efektivita. Bylo to „revoluční“, protože většina výroby se do té doby řídila podle nepsaných pravidel nebo spoléháním na intuici místo logiky a znalosti. Charta rovněž nabídla transparentnost – opět něco, čemu se hierarchický americký byznys, postavený na principu My versus Oni, vyhýbal.

Popravdě je ale dost těžké vidět vůbec nějaký dopad Polakovovy práce na výrobu v Sovětském svaze. Zjistila jsem, že někteří ruští kolegové se snažili tuto věc blíže prozkoumat. Doufám, že se jim podaří najít archivní materiály, které by nějaký vliv potvrdily nebo vyvrátily, ale odhaduji to tak, že Polakovova cesta bohužel v SSSR změnila jen velmi málo. Na druhou stranu existují důkazy, že Ganttova charta se začátkem dvacátých let v SSSR diskutovala a v tomto směru věřím, že tyto diskuse mohly vycházet na základě Polakovova překladu. Ale přímý důkaz pro to bohužel nemám.

Můžete vysvětlit, co byla Technocracy Inc a jaký byl její vztah k The New Machine? Považujete hnutí Technocracy za elitářské?

Ve své knize se omezuji na možná spojení mezi New Machine (1916-1919) a technickou aliancí (1919-1921) a později Technocracy Inc (30. léta). Polakov se bez pochyby pohyboval na okraji jak TA tak TI – byl několikrát uveden jako přední autor v jejich průzkumech. Na druhou stranu se nikdy plně nepřidal ani k TA ani k TI. Mám podezření, že to má co dočinění s Howardem Scottem – ten byl jedním z těch charizmatických nadšenců, jejichž znalosti asi nedosahovaly velikosti jejich nadšení – do Technocracy nebo Průmyslových dělníků světa (IWW), jejichž byl členem. Z určitých textů jsem pochopila, že Scott měl tendenci si lidi odcizit nebo je přemoci. Polakov nepochybně zastával myšlenky Technocracy, ale podle mě byl v tomto směru mírněn svým socialismem a hlubokou oddaností praxi vědeckého řízení a výzkumu, co se děje a co je potřeba, aby se dělo… (stejně jako demokratické vládě inženýrů)

Jakou roli sehrál Polakov v odborech horníků United Mineworkers a jak ji dokázal skloubit se svojí filozofií vědeckého řízení?

Polakovova filozofie vědeckého řízení byla použitelná při jeho odborové práci stejně jako v jeho práci inženýra – manažerského poradce. V tom, doufám, je hlavní myšlenka celé mé knihy, že ideologie vědeckého managementu není o kontrole a vykořisťování dělníků, ale o používání vědy tak, aby práce a výroba dosáhla co nejlepších výsledků. Důvodem, proč Polakov otevíral otázku bezpečnosti, konzultací a přiměřeného ohodnocení/pracovních podmínek již od svých nejranějších prací (a od chvíle, kdy začal pracovat jako ředitel), bylo to, že právě tyto problémy chápal jako klíčové pro výrobu stejně jako pro zajištění nejlepšího pracovního prostředí pro zaměstnance. Lidé jsou příliš navyklí chápat management jako hierarchický proces fungující stylem „buď bude po mém nebo letíš“, takže nejsou s to vidět, že ideologie vědeckého řízení se může cítit doma jak v odborech, tak v továrně.

Jak Polakovův výzkum bezpečnosti na pracovištích pomohl odborům? Jakou roli sehrál Polakov v čele vývoje odborových zdravotnických plánů?

Jsem přesvědčena, že Polakov sehrál významnou roli při nastavení možností a poskytnutí údajů pro několik skutečně velkých iniciativ hornických odborů v oblasti zdravotní péče, ale musím ještě provést další výzkum, abych to mohla tvrdit s naprostou jistotou.

Jak Polakov používal jazyka ředitelů a účetních, aby donutil management brát obavy dělníků vážně?

Všichni vědečtí manažeři ví, že jediným způsobem, jak ovlivnit manažery a výkonné ředitele, je vysvětlit jim své myšlenky v pojmech, které jsou pro ně důležité. Nemá žádný smysl hovořit s těmito manažery o tom, jak skvělý budou mít dělníci život díky vědeckému řízení, protože pro tyto manažery jsou prioritami výstupy, návratnost investic a čtvrtletní zisky. Proto musí vědecký manažer mluvit k ředitelům továren, organizací nebo odvětví pomocí pojmů, kterým on (a skoro vždycky to bude on) bude rozumět a které jej budou motivovat. Při probírání debat v Taylorově společnosti (str. 41) argumentoval dokonce i nepříliš levicový Colonel Coburn, že s vědeckým řízením „nacházíme určitá fakta a my jim dáváme takovou podobu, že jim investor, a dokonce i ředitel může porozumět“. Ve skutečnosti už investoři, kterým patří továrny „nemohou šlapat dělníkům na krk železnou botou“ a brát to jako náhradu za dobré vedení práce (Coburn v Dury, 1917, str. 8) Nešlo o to, že by byl Coburn radikální, ale spíš chápal, jak lze pomocí ideologie vědeckého řízení přesvědčit majitele nebo výkonné ředitele, že dobré pracovní podmínky vedou k efektivnější výrobě.

Podobně se i Polakovovy inženýrské monografie v United Mineworkers a jeho článek pro prozaměstnavatelskou Národní radu pro bezpečnost práce snaží právě zaměstnavatelům ukázat, jak moc je stojí nehody, k nimž dochází. Všechny jeho knihy zdůrazňují stejné téma – psal, aby přesvědčil ředitele a veřejnost, která na ně měla vliv, že jeho iniciativy ve vědeckém řízení na zlepšení konzultací, pracovních a bezpečnostních podmínek byly ku prospěchu podnikání, a nevadilo mu, že si přitom tak trochu vypůjčil části z prvního dílu Kapitálu!