Walter Polakov měl spojenou vášeň pro dvě zdánlivě si odporující myšlenky: vědecké řízení a socialismus. Jak mohl obě tyto věci propojit? Amelia Davenportová vedla rozhovor s Dianou Kellyovou, autorkou knihy The Red Taylorist: The Life and Times of Walter Nicholas Polakov, aby tak vrhla světlo na tuto málo známou postavu amerických dějin.

Walter Polakov (1879-1948) byl rusko-americkým marxistou, inženýrem, filozofem a vědeckým manažerem. Při zběžném pohledu se myšlenka marxistického vědeckého manažera musí zdát odpudivá jak marxistům, tak komunitě studujících řízení podniků. Ačkoliv vědecké řízení bylo ranou bolševickou vládou hojně využíváno, obvykle se nad ním láme hůl a vysvětluje se buď jako tragická nezbytnost doprovázející industrializaci nebo jako jasný příklad původní zkaženosti leninismu. Ze strany studií o řízení představuje dlouhodobý obraz vědeckého managementu jako nehumánní, protidělnické ideologie, která byla nahrazena benevolentnějším hnutím „lidských vztahů“ Eltona Maya, něco skoro posvátného. Mnohem komplikovanější historii vědeckého řízení jako skutečného proudu v dějinách výroby ale nelze vměstnat ani do jednoho z výše uvedených pohledů. Ačkoliv je pravda, že až těsně do své smrti Frederik Taylor sám odmítal odbory a vždycky hájil hierarchický způsob řízení podniků od shora dolů, jeho názory zdaleka neznamenaly poslední slovo ve vědeckém řízení ba ani v praxi Taylorovy společnosti, která vznikla na jeho počest. Mnoho významných členů Taylorovy společnosti zastávalo socialistickou nebo jinak antikapitalistickou politiku. Po Taylorově smrti společnost dokonce navázala hluboké vztahy s odbory. Je skutečností, že Taylorova společnost otevřeně podporovala stávky proti zaměstnavatelům, kteří si počínali utlačovatelsky. Taylorova společnost sehrála významnou roli v Mezinárodní organizaci práce, agentuře OSN pověřené zajištěním slušných pracovních podmínek a podporou účasti odborově organizovaných pracujících na tvorbě politiky. Někteří z významných členů společnosti dokonce sehráli roli organizátorů bojovných dělnických odborů v jejich boji proti šéfům. Jedním z takových byl právě i Walter Polakov. Polakov strávil část své pracovní kariéry jako poradce United Mine Workers v době jejich největšího rozmachu.

Na stránkách zpravodaje Taylorovy společnosti bylo možné najít procítěné články na obranu Sovětského svazu, odkazy na Rosu Luxemburgovou a Augusta Bebela a ostré odsudky kapitalistického systému. V žádném případě z toho nevyplývá, že všichni nebo dokonce ani většina členů Taylorovy společnosti byli levičáci, ale kultura hnutí byla postavena na otevřené diskusi a objektivním studiu, nikoliv posvátných „pravdách“. Toto prostředí umožnilo Polakovovi a jeho učiteli Henry Ganttovi přijít s připomínkami, které se stavěly proti pokynům uvedeným Taylorem v jeho Principech vědeckého řízení. Například v Ganttových Organizong for Work je velmi podporována účast dělníků na vyvíjení nových metod a silně se tu zdůrazňuje, že zácvik dělníků má být veden tak, aby pochopili smysl své práce místo toho, aby byli jen slepými nástroji přání managementu. Ačkoliv v Ganttově práci zůstává striktní příkazová hierarchie v průběhu aktivního průmyslového výrobního procesu, Polakov šel v rozchodu s tayloristickou ortodoxií mnohem dál. Polakov stavěl na svých zkušenostech inženýra a vědeckého managera výroby elektrické energie, když odsoudil Taylorův nezájem o psychologické a sociální potřeby dělníků, jeho metodu správy postavené na přílišné specializaci i jeho opomíjení dělníků v tvůrčích aspektech výroby. Polakov vyložil svoji teorii organizace v textech Mastering Power Production, Man and His Affairs a To Make Work Fascinating.

Je velmi důležité pochopit, že Polakovovy socialistické a prodělnické teorie organizace nevznikly navzdory ale právě jako vyjádření jeho vědeckého řízení. Vědecké řízení byl výstup využití zásad inženýringu do výrobního procesu jako celku. Třebaže principy inženýringu mohou směřovat k maximalizaci výstupů bez ohledu na všechno ostatní, stejně tak jich lze využít k uskutečnění jiných cílů. Pro Polakova byl tímto cílem boj proti plýtvání hraničící až s obsesí. Plýtvání časem a surovinami znamenalo nárůst lidské dřiny a nárůst ničení životního prostředí, v čemž Polakov spatřoval okrádání dělníků. Na druhou stranu Taylor chápal nečinnost a neefektivní způsoby práce jako okrádání celé veřejnosti složené ze spotřebitelů, a zaměstnavatelé pak jako krádež z jejich vlastní pokladny. Jiní členové Taylorovy společnosti jako například černošský ministr C. Bertrand Thompson argumentovali za více holistické bilancování v textech jako The Relation of Scientific Management to Labor. Tam, kde hnutí „lidských vztahů“ uhlazovalo rozpory mezi zaměstnavateli a dělníky, zastávali tayloristé vždy tvrdé a střízlivé hodnocení těchto rozporů v jejich analýze a snažili se podat maximálně možný objektivní pohled na důsledky nově zvažovaných metod. Znalost bezpečnosti metod v ocelárnách a míra nehod v zaměstnaní spojená s konkrétními technikami rubání uhlí mohou být stejně užitečné odborům jako zaměstnavatelům.

Život Waltera Polakova, člověka, který zasvětil svůj život nejen věci socialismu ale i praktickým zlepšením v životě dělníků, je trestuhodně zapomenut. Pro Polakova neexistoval žádný rozpor mezi širším cílem lidské emancipacemi a dennodenní prací využívající vědu ke zlepšení života pracujících. Většinu svého života strávil Polakov sledovaný a obtěžovaný FBI kvůli svým radikálním názorům i statusu imigranta, nicméně i tak si díky svým briliantním úsudkům zajistil místo mezi špičkou amerických inženýrů. Navštívil Sovětský svaz a využil své znalosti k vytvoření lidštějšího systému výroby, než který tam nalezl, a pak se vrátil zpět do Spojených států, aby bojoval za zájmy americké dělnické třídy.

Naštěstí jeho životní příběh již netlí v plesnivých archivech, což je zásluha práce Diany Kellyové. V knize The Red Taylorist Kellyová využila bohatý materiál primárních zdrojů včetně zpráv FBI a načrtla působivý portrét muže, který si prošel útrapami, perzekucí i osobními tragédiemi, a přesto nikdy neslevil ze svých ušlechtilých cílů. Od příjezdu jasnozřivého inženýra do Spojených států až do jeho smrti jako třikrát rozvedeného člověka žijícího v chudobě se životnímu příběhu Polakova a jeho hluboce filozofickým, politickým a vědeckým problémům dostává skvělého zacházení. Níže přinášíme rozhovor s Dianou Kellyovou o její knize The Red Taylorist: The Life and Times of Walter Nicholas Polakov. Věřím, že pomůže ukázat význam Polakova i novým čtenářům.

Můžete nám říct něco o Vás a vaší akademické práci?

Nejprve jsem byla učitelkou ve škole – dokonce i v novozélandském rovnostářském státě blahobytu si dívky z chudých rodin nemohly dovolit jít na univerzitu, nicméně bylo možné jít učit (nebo pečovat) a být za to zaplaceni. Šla jsem proto do učitelské koleje a začala učinit na nižší střední škole. V roce 1968 jsem se přestěhovala do Austrálie. Dalších patnáct let jsem byla manželkou, rodičem a učitelkou, a také kombinovanou studentkou dějin na univerzitě. Poté jsem začala doučovat na univerzitě a v roce 1989 dosáhla magisterského titulu v předmětu vztahů na pracovišti. V roce 2000 jsem pak napsala svoji Ph.D. dizertaci – A History Academic Industrial Realtions in Australia. Během 80. a 90. let jsem zkoumala a vyučovala vztahy na pracovišti (zejména studenty magisterského studia), následně jsem několik let působila ve vedoucích a řídících rolích jako ředitelka školy, pověřená děkanka, ředitelka mezinárodních studií, abych se následně vrátila na katedru historie. Byla jsem rovněž zvolena předsedkyní akademického senátu, což je významná pozice, kterou jsem zastávala šest let (maximální termín). V roce 2015 jsem se vrátila k plně akademické roli, výzkumu v řadě oblastí a učila studenty historii. V té době jsem zaznamenala mnoho změn na naší univerzitě stejně jako na mnoha dalších, změn, které ničí mnoho důležitých aspektů akademického prostředí, jako jsou akademické svobody a akademická samospráva. Můj výzkum se stal spíše eklektický – psala jsem o australském ocelářském průmyslu, vztazích v podnicích, dějinách žen, šikaně na pracovišti a akademické samosprávě. V současnosti píšu o zaměstnavatelích a zdraví a bezpečnosti pracovišť, zejména ve vztahu k zabití v práci. Ráda bych psala více biografií, protože věřím, že životopis může nabídnout důležitý vzhled, který obecné dějiny nenabízejí.

Jaká byla vaše největší obtíž při výzkumu života Waltera Polakova? Co Vás přitahovalo?

O Polakova jsem se začala zajímat v 90. letech. Můj respektovaný kolega Chris Nyland už několik let zkoumal vědecké řízení a získal plný přístup k Bulletin of the Taylor Society (který je dnes snadno přístupný na internetu, což ale o začátku 90. let neplatilo). Zaujaly mě debaty – jejich otevřenost a kolegiální duch, v kterém se nesly (třebaže občas s podtóny osobního napětí). Co pro mě představovalo zlomový okamžik bylo zjištění, jak Polakov předkládal své myšlenky podané v jednoduchém marxistickém jazyce. V debatách jsem viděla známky progresivismu, ale Polakovova tvrzení byla něco jiného a já jako dobrý ´levičák´ jsem tím byla fascinovaná. Během těch let, kdy jsem zastávala administrativní a vedoucí pozice jsem toho nemohla ve výzkumu a psaní moc udělat, ale mohla jsem sbírat materiál a můj zájem mě nikdy neopustil.

Největšími obtížemi byly zaprvé sběr a uspořádání materiálu a zadruhé dostat se k někomu, koho by zajímal paradox socialistického vědeckého řízení. Velký historik managementu Daniel Wren napsal stručně o Polakovovi v roce 1980 a Nyland se o něm zmiňoval v některých ze svých mnoha prací o vědeckém řízení, ale dostupných materiálů bylo málo. Takže těch 15-20 let sběru a uspořádání materiálu na místech očekávaných i zcela neočekávaných bylo tou hlavní obtíží – zejména pokud šlo o vzdálené protinožce. I když jsem pak už měla základ příběhu, mnoho studujících dějiny managementu nejevilo o moji práci zájem, protože (a) byla o socialismu a (b) stála proti převládajícímu přístupu, podle něhož vědecké řízení a taylorismus prostě byly něčím pro dělníky neúprosně špatným. Zpochybňovat dominantní postoj není nikdy jednoduché!

(Konec 1. části)

Převzato z webu: https://cosmonaut.blog/