Prostory Galerie Národní technické knihovny v Praze – Dejvicích hostí od 4. prosince do 15. ledna příštího roku výstavu Xenofilia. Tento skupinový projekt asi dvaceti umělců se zaměřuje na přítomnost anticiganismu, rasismu a xenofobie ve veřejném prostoru a na způsoby, jak jim čelit. Kurátory výstavy jsou herečka a performerka Barbora Šimková, výtvarný umělec, publicista a člen umělecké skupiny Guma Guar, Milan Mikuláštík, a filmový režisér a publicista (A2larm), Vladimír Turner.

Výstava Xenofilia již svým názvem odkazujícím na terminologii používanou současnými nacisty nezastírá, že chce provokovat a, jak se říká, tnout do živého. Aniž bychom se museli držet profláknutého klišé o „nastavování zrcadla“, snaží se upozornit na přítomnost rasismu ve společnosti a jeho dopad na naše životy. Ukazuje, že od převládajícího stereotypního – negativního a urážlivého vnímání určitých etnických a národnostních skupin jako jsou Romové nebo Vietnamci lze plynule „stoupat“ po žebříčku k jejich postupnému vyčleňování ze společnosti, diskriminaci a perzekuci, až konečně „vystoupat“ k jejich organizovanému zničení. Výstava se snaží upozornit na to, že mezi těmito stupni neexistují žádné pevné bariéry čili například že genocida je postupně připravována a nakonec se sama skládá z dílčích aktivit a „malých“ rozhodnutí obyčejných lidí.

Genocida českých Romů a konkrétně jejich internace v cikánském sběrném táboře Lety, na který se výstava zvláště zaměřuje, také čerpala z letité a silné tradice českého anticiganismu, do jehož síně hanby přispěly historické vůdčí elity národa a státu, stejně jako řada dnešních politiků a umělců. Zároveň se ukazuje, jak genocida sama upevňuje a formuluje stereotypy, jak např. skutečnost, že vězni při genocidě v Letech umírali na nakažlivé nemoci posiluje negativní pohled na „cikánskou hygienu“ a zároveň v očích rasistů ospravedlňuje resp. popírá genocidu samotnou. Skutečnost, že vězni (čeští, němečtí, ruští…) v jiných koncentračních táborech vyznačujících se výraznou přeplněností, zanedbanými hygienickými opatřeními a oslabováním fyzické odolnosti uvězněných pochopitelně také hromadně umírali na nakažlivé nemoci, je pak potlačena.

V pondělí 15. prosince se v místnosti věnované dokumentům z tábora v Letech konal křest nejnovější knihy amerického autora Paula Polanského Tábor smrti Lety – Vyšetřování začíná 1992-1995 spojený s veřejnou debatou (V nejbližší době přineseme recenzi knihy). V ní vedle autora knihy vystoupili také bývalý předseda Senátu Petr Pithart (autor jedné z předmluv knihy) a předseda Výboru pro odškodnění romských obětí holocaustu Čeněk Růžička.

Více než sto přítomných účastníků křtu diskutovalo o genocidě Romů z hlediska osobní tragédie jednotlivých přeživších a příbuzných obětí i z hlediska jejích celospolečenských dopadů a stop, které (ne)zanechala v české kolektivní historické paměti. Debata se strhla směrem k existenci vepřína stojícíco od 70. let v místech bývalého internačního tábora coby symbolu pokračujících snah o zapomnění, zbagatelizování a popření téměř zcela dokonané (85 %) genocidy českých Romů a výrazného podílu českých protektorátních úřadů na jejím průběhu. Výrazného odsouzení se mezi účastníky dočkal také dnešní alibismus Karla Schwarzenberga, jehož otec jako jeden z největších pozemkových vlastníků v prvorepublikovém Československu (a dlouholetý organizovaný konzervativní nacionalista, vlajkař) profitoval z otrocké práce vězňů pracovně-kárného (1939-42) i cikánského internačního (1942-43) tábora v Letech.

Na výstavě ovšem dostalo výrazný prostor také umění zachycující různé způsoby, jak rasismu kolem nás čelit: konfrontace rasistických předsudků a stereotypů znázorněním jejich absurdnosti; aktivní a bezprostřední setkávání kultur a jejich vzájemné obohacování (nikoliv nekritické přijímání a ani tolerance všech resp. utlačovatelských a reakčních prvků jiných kultur), aktivismus usilující o pozitivní příklady z praxe i fyzický odpor a odboj proti neonacistickému násilí – to vše jsou legitimní cesty antirasistické práce, které se výstava snaží umělecky reflektovat.

Ač jde v případě této výstavy o rozsahem nevelký počin, představuje Xenofilia zajímavý projekt nové, mladé generace umělců, kteří v době Okamurova štvaní a uzavírání radničních koalic mezi levicí a fašisty cítí potřebu vyslovit se uměním proti rasismu a anticiganismu.

Xenofilia

Galerie Národní technické knihovny

Technická 6

Praha 6

Po-Pá 10:00-18:00

So 10:00-16:00

Vstup volný