• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

27
SRP
2016

Za právo nenosit burkini

Štítky: Blízký východ, Společnost, Svět, Ženy a gender
Autor: Nervana Mahmoudová
komentář : vypnuto

Female_hijab_in_IslamZákaz islámských burkin neboli celotělového koupacího úboru na plážích francouzské riviéry vzbudil rozhořčené debaty a kontroverze. Pro některé jde o zákaz jdoucí proti svobodě volby; pro jiné jde o zákaz symbolu islamistického extremismu. Ve mně ale vzbuzuje bolestivé vzpomínky na jiný boj žen, které byly zbaveny práva na vlastní volbu v této otázce v muslimském světě.

„Možná, že to není dobrý nápad plavat na veřejné pláži“, řekl mi jednou jeden z matčiných přátel s přísným výrazem ve tváři. Pak dodal: „V tak konzervativní kultuře, jako ta naše, by si byla obtěžovaná“. Bylo mi v té době teprve 11 let a snažila se plavat. Mám-li být upřímná, snažila jsem se, užít si moře a vodu. Přesto mnozí Egypťané věřili, že plavání je činnost, která by mohla vyvolat nežádoucí pozornost, a to i v tomto útlém věku.

V zemi, jako je Egypt, je plavání luxus, a to zejména u dívek; Do bazénů mají přístup pouze ty, které si mohou dovolit platit členské příspěvky z nóbl sportovních klubů. Ano, Egypt je obdařen mnoha veřejnými plážemi, ale stejně jako ve všech veřejných prostorách se tyto staly útočištěm mužů obtěžujících ženy okatým zíráním, ustavičným pozorováním a dokonce osaháváním. V důsledku toho a navzdory skutečnosti, že Egypt má několik známých ženských plavkyň, jako je Farida Osman, si mnoho dívek nechává v dětství ujít příležitost zapojit se do nádherného sportu a koupání. Byla jsem jednou z těch nešťastných dívek. Moje matka si nemohla dovolit poplatek sportovnímu klubu. Stýskalo se mi po plavání, až jsem si nakonec vzala plavecké třídy jako dospělá v Anglii. Musela jsem se smířit s pohrdavými pohledy, jak jsem se neobratně snažila plavat ve vodě mezi dětmi ve věku čtyři a pět let, dokud jsem se nakonec nenaučila plavat.

Vývoj koupacích kostýmů v muslimských společnostech byl spojen se dvěma hlavními faktory: vzestupem politického islámu a urbanizací muslimských společností. Až do sedmdesátých let byly ženské plavky v Egyptě na veřejných plážích široce přijímané bez jakéhokoli obtěžování. To bylo způsobeno především převahou relativně liberálních elit střední třídy v městských oblastech.

To se změnilo v průběhu osmdesátých let. Reverzní inženýrství kulturních postojů začalo se vzestupem islamismu a vznikem nové střední třídy většinou konzervativních muslimů, z nichž mnozí byli repatriováni z pracovních pobytů v ultra-konzervativních státech Perského zálivu. Tato nová kultura ztělesňuje přísnou doktrínu, která rozhodla, že ženské tělo je zdrojem islamistické identity. Jak nové učení získávalo popularitu, rostl i sociální tlak, který nutit ženy k zakrývání jejich těla kvůli udržování jejich „cti“. V případě nezakryté ženy byla tato považována za volně dostupnou, dekadentní a hledají pozornost. Tak náboženská šikana donutila mnoho muslimských žen, aby vůbec přestaly s plaváním, ledaže měly prostředky na to, aby se staly členkami bohatých sportovních klubů, či vlastnily vilu v exkluzivních nóbl přímořských letoviscích. Ve výsledku se novou normou stala ghettoizace egyptské společenské scény.

Islámské oblékání postupně prostoupilo celý arabský a muslimský svět, včetně muslimských komunit v mnoha západních zemích. Zavedení burkini v raném 21. století muslimkou žijící v Austrálii byl tvořivý krok přizpůsobení plážovému stylu života v Austrálii. Následně si burkini získaly popularitu mezi mnohými konzervativními muslimy z nové střední třídy, kteří chtěli sladit svoji náboženskou víru se svým lepším životním stylem.

Takže co je na burkinách špatného?

Jako liberální žena nemám s burkinami problém, protože věřím ve svobodu volby, ale jako muslimka vidím burkini problematické ze dvou důvodů.

Zaprvé symbolizují dojem, že ženy, které se v muslimském světě zahalují, jsou lepší než ty, které tak nečiní: Je-li zakrývání „masa“ považováno za morálně správný výklad božího řádu, automaticky se zakryté ženy umístí ve vyšší morální lize. Méně zakryté ženy nemají jinou možnost, než se smířit s nižším společenským statusem, nebo si zakrýt své tělo. Dokonce i u nezakrytých žen se očekává, že se zdrží ukazování více „masa“ tím, že nosí plavky, které vyhovují obecně přijímaným zvykům. Bůh chraň, pokud by se muslimská žena rozhodla nosit bikiny. To samo o sobě ji onálepkuje jako děvku.

Za druhé, mnozí islamisté obhajují úplnou segregaci, a nejsou spokojeni ani s burkinami. Dalo by se předpokládat, že jakmile muslimské ženy souhlasí s tím zakrýt úplně své tělo, pro-regresivní síly je konečně nechají na pokoji. Ale opak je pravdou. Čím více žen se vzdá a zakryje, tím více se zastánci regrese snaží zvyšovat laťku. Mnoho učenců obhajují oblékání, které nepřiléhá na tělo nebo neodhaluje siluetu a její tvar. Pro ně jsou burkini problematické, protože oni sami dávají přednost úplné segregaci mezi muži a ženami na plážích. Zcela oddělená islamistická plážová střediska jsou běžná v Íránu a začala se objevovat i v Turecku a dalších muslimských zemích.

Mnoho lidí [v muslimských zemích] to může překvapit, ale obtěžování žen na veřejných plážích, které je tak rozšířené v muslimských zemích, je téměř zanedbatelné v západních státech, a to navzdory odhalujícím plavkám, které mnoho žen nosí. Dokonce i v Egyptě je obtěžování žen nenosících burkini mnohem méně rozšířené v luxusnějších plážových střediscích. Tento jev popírá hlavní pilíř argumentu islamistů, že zakrývání chrání ženy. Ve skutečnosti se pouze více aktivuje posedlost zakrýváním těla, misogynie a paranoia. V přísném, regresivním prostředí, kde je tělo zakryté, se zoufalí lidé zaměřují na ženských vzhled, na to, jak se pohybuje, a na její řeč těla.

Debata o zákazu v burkini ve Francii je dalším příkladem, že problémy Blízkého východu nezůstávají na Blízkém východě. Ano, nápad na burkini vznikl v Austrálii, ale ideologie za nimi schovaná je čistě blízkovýchodní. Burkini v sobě shrnují boj některých muslimských žen potěšit sebe, svoji společnost a jejich vnímání islámu.

Ženy nosící burkini a jejich příznivci však nemůžou konfrontovat islamofobii, pokud nepoukážou na pokrytectví ve svých rodných zemích. V případě, že jsou obhájci burkin opravdu upřímní ve svém vyzývání svobodné volby, měli by se postavit emocionální šikaně, která spojuje těla žen s jejich ctí. Všichni lidé, včetně muslimských žen nenosících burkini, by měli mít svobodu volby. Muslimské ženy, které se rozhodnou nosit obyčejné plavky, si jen chtějí užít jednoduché potěšení z pocitu mořských vln hladících jejich kůži a dotýkajících se jejich vlasů, bez vnějšího posuzování jejich morálky nebo náboženského přesvědčení. Jakmile bude koncept rovnosti a rozmanitosti přijímán v muslimských zemích, bude to posilovat muslimy k obraně burkin v západních zemích. Buďme upřímní: předsudky v této souvislosti vznikly v rámci muslimské komunity, a věc nikdy nebude vyřešena, dokud muslimové skutečně nepřijmou svobodu pro všechny, a nejen pro ženy, které nosí burkini.

Autorka je v Egyptě narozená britská lékařka a novinářka věnující se blízkovýchodnímu dění

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

20 let od americké války v Iráku – ohlédnutí

22 března, 2023

Na konferenci Budoucnost demokratické Ukrajiny v Kodani zazněl hlas ukrajinské levice

21 března, 2023

Zrada na Julianu Assangeovi

21 března, 2023

Návštěva Si Ťin-pchinga v Rusku a 12bodový čínský plán na mírovou dohodu s Ukrajinou

20 března, 2023

Mexiko, Kolumbie a Kuba vytvoří regionální agenturu pro zdravotnické vybavení

19 března, 2023

Archivy

  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.