Několik členských států NATO dnes roní krokodýlí slzy o nebohém údělu Kurdů a při tom maskují skutečnost, že to bylo právě NATO, které dalo „operaci Pramen míru“ dopředu zelenou. Aby nebyly jakékoliv pochyby, generální tajemník NATO Jens Stoltenberg osobně přicestoval do Ankary tři dny před začátkem bojů, aby vyjádřil podporu NATO tureckým plánům.

 

Německo, Francie, Itálie a některé další země, které jako členské státy Evropské unie odsuzují Turecko za útok v Sýrii, jsou zároveň členy NATO, které v době, když už útok začal, vyjádřily svoji podporu Ankaře. Generální tajemník Aliance Jens Stoltenberg tuto podporu oficiálně vyhlásil na schůzce konané 11. října v Turecku s prezidentem Erdoganem a ministrem zahraničních věcí Cavusoglu.

 

„Turecko je na frontové linii mimořádně neklidné oblasti – žádný jiný spojenec netrpí teroristickými útoky tolik jako Turecko, žádná jiná země není tak vystavena násilí a neklidu vycházejícího z Blízkého východu jako Turecko,“ prohlásil Stoltenberg s tím, že „Turecko má legitimní zájem o svoji vlastní bezpečnost.“

 

Poté, co diplomaticky navrhl „umírněnost v jednání“, Stoltenberg opět zdůraznil, že „Turecko je náš mocný spojenec v NATO, důležitý pro naši kolektivní obranu, „ a že NATO je „silně odhodláno zajistit svoji vlastní bezpečnost.“ Z těchto důvodů NATO zesílilo svoji vzdušnou a námořní přítomnost v Turecku a investovalo více než 5 miliard dolarů do zdejších základen a vojenské infrastruktury. Mimo to zde umístilo důležité velitelské středisko (Stoltenbergem nezmíněné) LandCom se zodpovědností za koordinaci pozemních sil paktu.

 

Stoltenberg zdůraznil význam „raketového obranného systému“ umístěného NATO na „zajištění jižní hranice Turecka“ s tím, že jeho chod bude zajišťován střídavě členy aliance. V této věci pak turecký ministr zahraničních věcí Cavusoglu zvlášť poděkoval Itálii. A je pravda, že Itálie od roku 2016 umístila v jihovýchodní provincii Turecka, Kahramanmarasu „vzdušný obranný systém“ Samp-T vyrobený společně s Francií.

 

Jednotka Samp-T se skládá z velitelského a kontrolního vozidla a šesti mobilních nosičů zbraní, z nichž je každý vybaven osmi raketami. Při umístění na hranicích poblíž Sýrie je tento systém schopen sestřelit jakékoliv letadlo ve vzdušném prostoru Sýrie. Funkce systému je tedy jakákoliv jiná, jen ne obranná. Minulého července diskutovala na základě rozhodnutí spojených komisí o zahraničních záležitostech italská poslanecká sněmovna a senát o prodloužení přítomnosti italských raket v Turecku do 31. prosince.

 

Stoltenberg vedle toho odhalil, že v současnosti probíhají jednání mezi Itálií a Francií vyrábějících raketový systém Samp-T, který by Turecko rádo přímo koupilo. Na základě nařízení oznámeného ministrem zahraničních věcí Di Maioem k zastavení vývozu zbraní do Turecka přitom musí Itálie okamžitě odvézt raketový systém Samp-T z tureckého území a souhlasit s tím, že ho neprodá Turecku.

 

Tak pokračuje tragické politické divadýlko a nepřestává být prolévána syrská krev. Ti samí lidé, kteří dnes tvrdí, jak jsou zhrozeni novými masakry a vyzývají k blokádě vývozu zbraní Turecku, se předtím dívali stranou, když samotné New York Times přinesly detailní rozbor sítě CIA využívané pro dodávky zbraní Turecku a Chorvatsku určených na tajnou válku v Sýrii. Po zničení federace Jugoslávie a Libye se nyní snaží NATO použít stejnou taktiku proti Sýrii. Útočné jednotky byly složené především z ozbrojených hord islamistických skupin (jen krátce předtím označených Washingtonem za teroristické) z Afghánistánu, Bosny, Čečenska, Libye a dalších zemí. Islamisté se shromáždili v tureckých provinciích Adana a Hatay hraničících se Sýrií, kde pro ně CIA otevřela vojenská výcviková centra. Velitelství těchto operací bylo umístěno na palubu lodí NATO v přístavu Alexandretta.

 

Všechna tato fakta mají být vymazána a Turecko je nám ústy generálního tajemníka NATO představeno jako spojenec „nejvíce vystavený násilí a nepokojům přicházejícím z Blízkého východu.“

 

(Překlad Roger Lagassé, Nikola Čech); https://www.struggle-la-lucha.org