• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

21
ŘíJ
2013

Zabraňme privatizaci Dopravního podniku Praha!

Štítky: Doprava, Praha, Z domova
Autor: Ladislav Bystrý
komentář : vypnuto

DPlogoV poslední době, kdy sdělovacími prostředky hýbe téma voleb, prosvítají také informace o možném rozdělení a privatizaci Dopravního podniku hlavního města Prahy, a.s. (zkráceně Dopravní podnik Praha, DPP). Už opakovaně slýcháme z režimních médií, že DPP hospodaří špatně a že lékem může být právě jeho rozdělení a částečná či úplně privatizace (viz např. Aktuálně.cz 15. 10. 20131)). Že takové řešení nezavání žádnými světlými zítřky, nám může být zjevné z osudu mnoha dalších dřívějších národních, státních či komunálních podniků, jež potkal stejný osud a jestliže dříve údajně hospodařily špatně, dnes mnohdy už neexistují a nehospodaří tedy vůbec.

I v dopravě má řešení, navrhované nyní magistrátem pro DPP, v ČR své precedenty. Heslo „rozděl a panuj“ bylo použito např. již v r. 1990 u bývalých krajských státních podniků Československé státní automobilové dopravy (ČSAD), rozkouskovaných v tomto roce v menší celky přibližně podle okresů, z nichž vznikaly již od r. 1992 akciové společnosti a ty pak byly rychle privatizovány, většinou při oddělení nákladní dopravy od osobní2). Některé závody byly přitom pod vedením nových majitelů doslova rozkradeny, „vytunelovány“ a zcela zanikly, zejména v dopravě nákladní, ale i v osobní (např. ČSAD Praha – Klíčov; tento největší a nejmodernější areál ČSAD v Praze přivedený ke krachu někdejším „socialistickým“ manažerem JUDr. Janem Hoffmannem3), nikdy nepotrestaným, byl před několika lety po dlouhém chátrání srovnán se zemí), z jiných zbyly jen žalostné pozůstatky (ČSAD Praha – Smíchov). Že by si zaměstnanci privatizovaných podniků nějak polepšili, se nedá říci. Velká část jich přišla o práci úplně, ostatní byli přinuceni pracovat za podmínek, které si dříve nedokázali vůbec představit. Např. jestliže v r. 1988 byla průměrná hrubá měsíční mzda v civilním sektoru v ČSSR 3095 Kčs4) a řidiči autobusů vydělávali i 8 tisíc Kčs, dnes při průměrné hrubé mzdě 24 953 Kč na ni řidiči, ale ani dělníci a řadoví úředníci v autodopravě většinou nedosáhnou (stejně jako většina občanů ČR) a jejich hrubé mzdy se namnoze pohybují pod 20 tisíci Kč. Většina dřívějších výhod (podnikové byty, rekreace, volné jízdenky pro celou republiku i pro rodinné příslušníky) je dávno pryč a nahradil je důmyslný systém pokut, i naprosto nespravedlivých, kterým se někdy nedokáže vyhnout ani velmi svědomitý pracovník.

Podniky ČSAD jsou v soukromých rukách už zhruba 20 let. Lhostejno, zda je vlastní zahraniční nebo český kapitál, v obou případech jsme svědky tvrdého propadu mzdových a pracovních podmínek zaměstnanců a v důsledku dezintegrace a úsporných opatření i služeb pro cestující (zavírání autobusových nádraží a čekáren, tristní údržba a z ní pramenící nedobrý technický stav a spolehlivost vozového parku apod.). Tedy, bude-li DP Praha privatizován po vzoru ČSAD, nečekají jeho zaměstnance žádné dobré vyhlídky. Srovnejme např. jen profesi řidiče autobusu: DP Praha dnes nabízí základní plat 137,60 Kč/hod.4), zatímco privatizovaná ČSAD v nejlepším případě 92 Kč/hod., ale často i 80 Kč/hod., ovšem s tím rozdílem, že u DPP jde o skutečnou hodinovou mzdu bez ohledu na to, zda řidič jede nebo stojí, zatímco u bývalých ČSAD jde o sazbu za jízdu, zatímco jakékoli čekání (mezi spoji, u dopravní nehody, při poruše vozu) je honorováno např. 33 Kč/hod. nebo ještě méně (hrubá mzda!), což je zjevně nezákonné, ale díky funkci odborů jako služky zaměstnavatele plně tolerované.

Dalším příkladem uplatnění hesla „rozděl a panuj“ je případ Českých drah, kde v r. 2003 vznikla státní organizace Správa železniční dopravní cesty, mající na starost infrastrukturu, a v r. 2007 byla oddělena nákladní doprava od osobní vznikem a.s. ČD Cargo. Možnost dalšího kopírování vývoje ČSAD se logicky nabízí. Ostatně, jak v nákladní, tak i v osobní dopravě už působí v ČR řada soukromých subjektů. Že se daly cestou všestranných úspor, je zřejmé. Stejnou cestou však kráčí i státem vlastněné České dráhy, resp. SŽDC, a tak stále častěji cestující narážejí např. na zrušení prodeje jízdenek v železničních stanicích a uzavřené čekárny i celé staniční budovy (někde už odprodané novým majitelům k jinému využití, jinde chátrající). Příklad české železnice ukázal, že provoz soukromých dopravců je možný nejen na silnicích, ale i na kolejové síti, a vytvořil tak vzor pro možnou působnost soukromého sektoru v provozu tramvají nebo dokonce metra (u trolejbusů už je realitou – privatizovaný DP Teplice je dnes v majetku nadnárodního impéria jako ARRIVA Teplice s.r.o.; podnik Městská doprava Mariánské Lázně s.r.o. je ze 60% městský a ze 40% soukromý a zánik trolejbusového provozu v rámci „úsporných opatření“ už je zde velmi reálnou hrozbou).

Pokud vedení hl. m. Prahy prosadí pro DPP stejné nebo podobné řešení jako u ČSAD a ČD (ex ČSD), můžeme se brzy nadít rozdělení na společnost spravující infrastrukturu (tratě tramvají, metra a lanových drah, příp. zastávky, terminály, depa, vozovny, garáže, dílny apod.) a na vlastní dopravu (tedy vozidla po této síti se pohybující). Pak už bude zbývat jen krok k oddělení jednotlivých trakcí, jejich dalšímu rozdrobení a převedení do soukromých rukou, jistě za velmi „zajímavých“ podmínek (pro velkokapitalisty). Situace, kdy např. v jedné tramvajové vozovně bude z každé haly vypravovat vozy jiný soukromý subjekt a jejich údržbu bude zajišťovat několik dalších soukromých firem, zatímco správu samotné vozovny městská a později třeba i další soukromá společnost, nemusí být tedy zdaleka tak z říše snů, jak se ještě dnes mnoha pracovníkům v dopravě i cestujícím jeví. Příklady táhnou.

Jednou z variant, o kterých se diskutuje, by mohlo být přidělení správy dopravní cesty Regionálnímu organizátoru Pražské integrované dopravy (ROPIDu), příspěvkové organizaci hl. m. Prahy. Obávám se, že ani v tomto případě nepůjde o šťastné řešení, neboť ROPID se v posledních letech proslavil především častými, výraznými a dosti kontroverzními změnami linkového vedení, jejichž výsledkem např. je, že pražské ulice brázdí čím dál více kloubových autobusů a na druhé straně malých „midibusů“ na kuriózních trasách, často obsazených jen svým řidičem, zatímco na skutečné zkvalitňování dopravy v relacích, kde je po ní poptávka, „nejsou peníze“.

Dělení a privatizování DPP není ostatně nijak novou záležitostí. Začalo už v době „přestavby“, v l. 1988 a 1989, kdy byly z koncernu DPP vyčleněny spol. Pragocar (půjčovna automobilů), Dopravní služby (vč. taxislužby, nově Taxi Praha, s.p.), Pražské komunikace (nově TSK hl. m. Prahy a Pražské komunikace s.p.) a Metroprojekt, v r. 1992 byla oddělena lodní doprava. Všechny byly během 90. let privatizovány, některé však tento krok nepřežily a zanikly…6) Samostatnou kapitolou je pak „outsourcing“, kdy řada zaměstnanců DPP (a stejně tak i jiných dopravních společností), jako např. pracovníci úklidu, ostrahy, někteří opraváři a údržbáři apod., musela přejít pod najaté externí firmy7), „samozřejmě“ s mnohem horšími mzdovými i pracovními podmínkami.

Pokud si chtějí zaměstnanci DP Praha udržet svou dosavadní životní úroveň a nechtějí se stát novodobými otroky nucenými za žebrácké mzdy porušovat celou řadu zákonů dle libovůle svých pánů, musí se záměrům na rozdělení a odprodej DPP rázně postavit. Stejně tak jej musí odmítnout všichni cestující, kteří nechtějí cestovat vraky dopravních prostředků ovládaných nevyspalými a znechucenými řidiči a přihlížet omezování dopravy v rámci „úsporných opatření“ pro zvýšení zisků soukromých dopravců. 16. června 2011 dokázali zaměstnanci DPP svou vůli projevit mohutnou stávkou proti asociálním reformám pravicové Nečasovy vlády. Tehdy např. poprvé ve svých dějinách vůbec nevyjelo pražské metro. U soukromých dopravců nebylo na stávku ani pomyšlení, jejich zaměstnanci se nejen nesměli zúčastnit, ale byli dokonce donuceni dělat stávkokaze a provozovat náhradní dopravu za DPP. Jinak řečeno, pakliže zaměstnanci DPP chtějí tímto způsobem projevit svou vůli, mají možná poslední příležitost.

Řadový Pražan se může privatizaci pražského městského dopravce postavit např. tím, že v nadcházejících volbách do Poslanecké sněmovny dá hlas levicovým stranám, nepodporujícím privatizační šílenství, nejlépe Komunistické straně Čech a Moravy, která jasně deklaruje, že je proti odprodeji státního majetku8) a nikdy takovéto kroky nepodpořila. Ještě zásadnější pak bude takové hlasování ve volbách do Zastupitelstva hl. m. Prahy v r.  2014.

 

Zdroje:

1) http://aktualne.centrum.cz/domaci/regiony/praha/clanek.phtml?id=792705#utm_source=centrumHP&utm_medium=newsbox&utm_campaign=A&utm_term=position-2

2) http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8CSAD, http://citybus.cz/csad/

3) http://cs.wikipedia.org/wiki/JUDr._Jan_Hofmann

4) http://www.mesec.cz/clanky/mzdy-a-ceny-vcera-a-dnes/

5) http://www.dpp.cz/ridic-autobusu-mhd/

6) Mgr. P. Fojtík, St. Linert, Ing. Fr. Prošek: Historie městské hromadné dopravy v Praze, DPP 2000, s. 254 – 256, 305.

7) http://byznys.lidovky.cz/prazsky-dopravni-podnik-se-zbavi-ctvrtiny-zamestnancu-i-revizoru-1dj-/doprava.aspx?c=A090831_104306_ln-doprava_nev

8) http://www.kscm.cz/volby-a-akce/volebni-program/praci-misto-socialnich-davek

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

Intenzivní protesty proti plánům české vlády zvýšit věk odchodu do důchodu

25 dubna, 2023

Stažení cel EU na ukrajinské obilí selhalo, protože východoevropské země vystoupily do opozice

24 dubna, 2023

Boje v Chartúmu ohrožují poslední pokus o příměří

22 dubna, 2023

Po přijetí penzijní reformy vyšli francouzští pracující opět do ulic

18 dubna, 2023

Stávka bezpečnostních pracovníků letišť v Německu

17 dubna, 2023

Archivy

  • Duben 2023
  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.