Již týden nejsou hlavní zprávy jako obvykle neveselé, ale přímo tragické. Českou republikou postupuje vlna otrav metanolem. Počet obětí se blíží dvacítce, další budou mít trvalé následky. Nyní se s objevem prvních nelegálních stáčíren, ze kterých pocházel nebezpečný alkohol, snad blížíme k rozřešení celé záležitosti a zabránění dalším otravám.
Za dobu, kdy se po zdroji pátralo a otrávených rychle přibývalo, se do popředí dostala otázka způsobu prodeje alkoholu v Česku a záruky bezpečnosti potravin a pochutin vůbec. Nejprve byl zaveden zákaz prodeje tvrdého alkoholu na stáncích, v pátek, 14. září, byl jeho prodej zakázán úplně. Ukázal se také alarmující rozsah černého trhu – tvoří okolo 20 % z celkového trhu s lihovinami. Jak z toho ven?
V první řadě nelze hledat řešení v prohibici trvale. Zákaz alkoholu, ale i ostatních drog ještě nikdy nevedl k abstinenci, ale naopak k rozvoji nekontrolovatelného černého trhu s výrobky pochybné kvality. Nedá se nic dělat, ale alkoholismus a jiné drogové závislosti mají hlubší sociální příčiny. Pro většinu lidí, kteří propadli alkoholu byla spouštěčem tíživá životní situace, kterých současný systém nabízí habaděj.
Lépe kontrolovat by se ale naopak měl pohyb metanolu (a podobných toxických látek). Je zajímavé, že dokud nenastal problém nikdo se nepozastavil nad tím, že se dovoz metanolu do ČR od roku 1999 ztrojnásobil a v posledních třech letech stále rostl.
Černý trh s alkoholem v České republice není samozřejmě výsledkem prohibice, ale spotřební daně uvalené na potravinářský líh. To se dá použít jako argument právě proti spotřební dani. Pro nás ovšem ne z pravicového hlediska deformace trhu. Naopak, kritizujeme nepřímé daně, včetně spotřební, protože neúměrně zatěžují nižší vrstvy. Pracující a sociálně slabí pociťují zdražení zboží způsobené jeho zdaněním daleko více než bohatí. Proto také častěji kupují levný alkohol a nyní se stali oběťmi otrav metanolem.
Přesun důrazu od přímých daní na nepřímé, které od roku 2006 prosazují pravicové vlády, představuje vlastně přesun daňové zátěže z bohatých na chudé, tedy naprostý opak toho, k čemu by mělo zdanění sloužit. Proto se musíme proti němu stavět a místo toho prosazovat nahrazení nepřímých daní dostatečně progresivním přímým zdaněním fyzických i právnických osob.
Diskutuje se také dostatečnost, respektive nedostatečnost kontroly alkoholických nápojů. Tu mají na starosti, ovšem jen jako část své agendy, hned tři úřady. Státní zemědělská a potravinářská inspekce má dohlížet na zdravotní nezávadnost ve stádiu výroby a prodeje v obchodech. Takzvané „společné stravování“ a tedy i prodej alkoholu v hospodách a restauracích je v kompetenci sítě hygienických stanic. Celní správa pak má na starosti výběr spotřební daně. Netřeba dodat, že samo toto rozdělení kompetencí dohledu nad alkoholem nijak neprospívá.
Navíc v potravinářství obecně již mnoho let probíhá uvolňování pravidel a, jak to vyjádřil na ČT24 v Hyde parku vrchní ředitel sekce kontrolní a právní SZPI Martin Klanica, přesun odpovědnosti za bezpečnost potravin na jejich výrobce. To vše v duchu neoliberální politiky snižování státních výdajů a omezování či privatizace těch veřejně prospěšných funkcí státu. Ostatně halasné snižování počtu státních úředníků pod taktovkou současné i minulých vlád rozhodně nevedlo ke zrušení teplých místeček pro kamarády.
Konkrétně Státní zemědělská a potravinářská inspekce – úřad, který má na starosti dohled nad výrobou, skladováním, přepravou a prodejem potravin, surovin pro jejich výrobu, zemědělských (neživočišných) a tabákových výrobků – má pro tuto činnost po snižování stavů státních zaměstnanců v roce 2010 k dispozici jen 215 inspektorů a 2 laboratoře.
V neposlední řadě však je vlna otrav metanolem také argumentem proti volnému trhu. Ještě 10. září poslanec za ODS Petr Tluchoř obhajoval v nědělní Partii privatizace slovy, že on by na otázku, „jestli stát má například vařit pivo“, odpověděl, že ne. Nyní má naneštěstí důvod, proč ano (a nejen pivo, ale i lihoviny), přímo před sebou.
Státní monopol na alkohol však nesmí vypadat tak, jako ve Švédsku, kdy se ve speciálních obchodech s omezenou otevírací dobou prodávají předražené lihoviny. To vede jen k výjezdům za levným alkoholem do zahraničí, rozšíření černého trhu a dalších, lépe dostupných drog. Měl by sloužit k tomu, aby se k lidem dostaly dostupné, zdravotně nezávadné nápoje, bez toho, aby na alkoholismu vydělávali legální i nelegální podnikatelé a bez reklam propagujících pití.