• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

13
ČVN
2013

Zaplaveným údolím Zákolanského potoka do Lidic

Autor: Leopold Vejr
komentář : vypnuto

V neděli 9. června 2013 se členové a příznivci Levé perspektivy vydali na pochod ze Zákolan do Lidic. Akce se konala u příležitosti smutného 71. výročí vypálení Lidic fašistickými barbary, které připadá na 10. června. Stojí za zmínku, že oficiální pietní vzpomínka za účasti prezidenta republiky proběhne v tomto roce až v sobotu 15. června.

Zatímco v minulém roce pořádala Nová antikapitalistická levice, předchůdkyně Levé perspektivy, výlet do Lidic z pražské Divoké Šárky, nyní zvolila trasu ze Zákolan. Mimo jiné díky tomu, že jde o příjemnější cestu utěšeným údolím Zákolanského potoka a kolem zříceniny hradu Okoře, zatímco při cestě z Divoké Šárky je nutné velkou část trasy absolvovat po silnici.

Sraz jsme si dali na pražském Masarykově nádraží. Tato železniční stanice je i přes pěkně obnovené dřevěné zastřešení vstupní haly výrazem současného úpadku veřejné dopravy. Ke koloritu místa už patří bezdomovci před vchody, místo čekárny pro cestující je kasino, velká část areálu je ve stavu hlubokého zanedbání, omšelosti a rozkladu. Nalezneme zde koleje v úpravě „odnikud nikam“, přehrazené plotem i zarostlé vysokou travou. Železniční muzeum, které mělo vzniknout v dochované části bývalých dílen, je už po léta jen na papíře.

Dominantou prostoru je dnes sousední stavba šeredné železobetonové barabizny na místě zbořené, rovněž nepříliš vzhledné budovy Rudého práva z r. 1989(!) v ulici Na Florenci, realizovaná kapitálovou skupinou Penta. Na pomníku obětí druhé světové války poblíž pokladen je za nápisem „padlí civilisté“ neuměle přilepeno „a skauti ze zpravodajské brigády“ (jako by to nebyli civilisté) a v hale nechybí busta T. G. Masaryka. Marně přemýšlím, co měl Masaryk společného s touto železniční stanicí, otevřenou v r. 1845 jako první nádraží na parostrojní železnici v Praze.

Nasedli jsme do „cyklovlaku“ směr Hostivice, Středokluky, Slaný. V Hostivici „náš“ vlak odbočil na trať č. 121 přes Středokluky do Podlešína, využívanou dnes v osobní dopravě jen jedním párem turistických „cyklovlaků“ v sobotu a jedním v neděli v letní sezóně. Svůj název nesou dle úpravy druhého vozu soupravy pro přepravu jízdních kol. A skutečně, kromě pěších turistů cestovali i cyklisté a bylo vidět, že výletní vlaky mají svůj význam.

Nicméně je smutné, že veškerá pravidelná veřejná doprava obyvatel okolí tratě do zaměstnání, škol apod. je realizována pouze autobusy. A toto není ve středních Čechách problém jen tratě přes Středokluky, ale např. také Hostivice – Rudná u Prahy, Nučice – Loděnice – Beroun, Čelákovice – Mochov, v menší míře také Praha-Zličín – Praha-Smíchov / Hlavní nádraží. Na těchto tratích (a v rámci ČR bychom našli dlouhou řadu dalších) není pravidelná osobní doprava zavedena nebo je nabídka spojů tak malá, že není pro cestující vůbec atraktivní. Přitom jde o tratě, které mají z hlediska svého směrového vedení a osídlení v okolí rozhodně pro osobní dopravu perspektivu.

Po výstupu na zastávce Zákolanech sme viděli ještě smutnější obraz než v Praze. Zastávka je zarostlá travou, čekárna poničená, cestu do obce vroubí zrezlé lampy. Na „hlavním“ zákolanském nádraží (ležícím na trati Kladno – Kralupy nad Vltavou, kde naštěstí osobní vlaky jezdí denně a ve vyhovujících intervalech) to nevypadá o mnoho lépe. Z několika kolejí je sjízdná jedna, zbytek plochy je zarostlý. Celé Zákolany rovněž nebudí dojem rozkvětu, což ostatně činí málokteré místo v naší republice.

Ale Zákolany mají také jednu zvláštnost, u níž jsme se záhy zastavili. Jde o sochu zdejšího rodáka, revolucionáře Antonína Zápotockého, už od útlého dětství bojovníka za práva pracujících, po únoru 1948 předsedy vlády a následně prezidenta republiky. Socha autora Viktora Dobrovolského s podstavcem od arch. Václava Hlinského byla odhalena v Zákolanech teprve v r. 1984 u příležitosti 100. výročí narození A. Zápotockého. V dnešní, už téměř čtvrt století působící atmosféře státní ideologie antikomunismu, je menším zázrakem, že zůstala na svém místě. Odstraněna byla „pouze“ shodná Zápotockého socha z Kladna z r. 1971 – v Zákolanech stojí její kopie. Z podstavce zákolanské sochy bylo strženo označení Zápotockého podpisem, takže dnes je postava bezejmenná. Namísto toho nese podstavec stopy rozlité červené barvy, výrazu protikomunistické hlouposti.

Asi před dvěma lety byla do parku u sochy doplněna popisná tabule, kde kromě zajímavých faktů ze života Antonína Zápotockého a jeho otce Ladislava, jednoho z prvních průkopníku socialismu v českých zemích, stojí rovněž formulace o pochybnostech o úloze A. Zápotockého během jeho věznění v koncentračním táboře. Nepřímo řečeno, že možná přežil díky tomu, že kolaboroval s nacisty! To ovšem bez jakéhokoli důkazu lze právě tak prohlásit o libovolném vězni, který přežil nacistické vězení či koncentrák. Neznám větší urážku těch zubožených, podvyživených, nemocných a ztýraných vězňů. Myslím, že nikdo z nás si nedovede představit, co museli prožít před svým osvobozením spojeneckými armádami.

Od sochy A. Zápotockého jsme vystoupali kolem jeho rodného domu, na fasádě s pamětními deskami na působení L. Zápotockého a narození A. Zápotockého, na památný vrch Budeč (podle nějž Ladislav Zápotocký používal pseudonym Budečský a stejným příjmením označuje ve svých knihách Antonín Zápotocký i sebe). Na Budči jsme si prohlédli kostel, jehož základem je předrománská rotunda z konce 9. století, jedna z nejstarších dochovaných staveb v českých zemích, a základy druhého kostela, vzniklého ve 2. polovině 10. století a zbořeného po josefínských reformách na konci 18. století.

Poté jsme sešli do údolí Zákolanského potoka, který nás nepříjemně překvapil svým rozvodněním (chtěl jsem napsat „zaskočil“, ale vlastně nezaskočil, protože jsme informovaní a věděli jsme o něm dopředu). Můstek na trase červené značky na Okoř byl zaplaven, takže jsme se před ním rozdělili na dvě skupinky a hledali jinou cestu suchou nohou na druhý břeh, což se úspěšně podařilo a sešli jsme se v obci Noutonice.

Na Okoři jsme se krátce zastavili v restauraci a poté jsme pokračovali v cestě přes Malé Číčovice, Velké Číčovice a Makotřasy k lidickému hřbitovu a posléze areálem památníku vzhůru k autobusové zastávce. Zastavili jsme se postupně u základů školy a kostela, u lidické hrušně, jediného stromu pamatujícího původní obec (tehdy to byl mladý stromek, dnes je vcelku nenápadným památným stromem), u hrobu lidických mužů a u sousoší lidických dětí (pomník dětským obětem války). Zde naše členka jako výraz piety k obětem z Lidic položila kytici bílých růží se stuhou.

Atmosféra v památníku Lidice byla během naší návštěvy skutečně ponurá, ještě více než obvykle, vzhledem k příchodu průtrže mračen a bouřky. V naší blízkosti šlehl blesk do pole, až se z něj zakouřilo. Před příjezdem autobusu, kterým jsme se vrátili do Prahy, jsme ještě pořádně promokli. I tak jsme ale byli s výletem spokojeni a těšíme se na další cesty za přírodními i kulturními památkami a za dějinami naší vlasti.

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

Co je „dělnická aristokracie“ – existovala v minulosti a existuje dnes?

23 ledna, 2023

Pokračující protesty požadují rezignaci peruánské prezidentky

22 ledna, 2023

Solidaritu s protiválečnými aktivisty z Ruska!

19 ledna, 2023

Rozbroje v královské rodině a pohled na monarchii

18 ledna, 2023

Proč i v bohaté společnosti zůstává chudoba

17 ledna, 2023

Archivy

  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.