Aspoň tak se domnívá ruský politolog Sergej Kurgiňjan na základě analýzy posledního vývoje událostí v krizí zmítané zemi. Nový prezident Vladimir Zelenský podle něj nechystá, nebo přímo odmítá kroky, které jsou potřebné k zásadní změně politické situace a uklidnění konfliktu na Donbasu, který si oficiálně vyžádal 14 tisíc, podle některých relevantních odhadů ale až 40 tisíc obětí. Kurgiňjan především Zelenskému vytýká neochotu pustit se do „de-banderizace“ země, kterou považuje za základ jakékoliv smysluplné cesty z krize.

Kurgiňjan, který působí jako politolog a zároveň představitel politického hnutí Esence času, na ruském televizním Kanálu jedna zmínil, že Ukrajinská politická scéna se dnes skládá z 40 % centristů, 30 % pro-ruských představitelů a 30 % protiruských radikálů. Debanderizace je podle něj nutná k tomu, aby se Ukrajinci vymanili „z pozice rukojmích radikální pravice“. Ta není tak početná, jak se jeví, ale za to velmi aktivní a infiltrovaná do mocenských složek. Tito neobanderovci sice nejsou schopni Ukrajinu vést, ale mají dost sil svrhnout vládu, s níž nejsou spokojeni. Podle Kurgiňjana právě neschopnost/neochota Zelenského jít proti neobanderovcům povede k postupnému vymizení politického středu a další fragmentaci ukrajinské společnosti do znesvářených frakcí a mocenských klanů.

Ukrajina pod vedením Zelenského nyní vybídla Rusko k novému jednání o osudu Donbasu za účasti zástupců USA, Francie, Spojeného království, Německa a Běloruska. Zelenský však opět neučinil nejmenší krok k navázání kontaktů přímo s představiteli, resp. zástupci lidových republik Donbasu, takže zjevně jede dál v kolejích svého předchůdce po cestě, která se ukázala být zcela nefunkční jak pro vyjasnění postavení Donbasu, tak pro ukončení bojů a ostřelování civilních cílů, pro výměnu válečných zajatců mezi oběma bojujícími stranami apod. Zelenský ve své volební kampani 18. dubna prohlásil, že Donbas (Doněckou a Luganskou oblast) považuje za integrální součást Ukrajiny a s žádným autonomním statusem pro něj nepočítá. Podle průzkumu veřejného mínění Jaremenkova ukrajinského ústavu pro sociální výzkum z června 2019 na 3000 účastnících by ale se zvláštní autonomií Donbasu v rámci Ukrajiny souhlasilo přes 49 % Ukrajinců, zatímco pouze necelých 31 % je proti.

Proti snaze o deeskalaci napětí svědčí také krok Ukrajiny trvale opustit Parlamentní shromáždění Rady Evropy poté, co v byla v tomto orgánu po pěti letech obnovena hlasovací práva Ruska. Ukrajinská delegace vyzvala, aby zmíněné zasedání symbolicky opustili všichni, kteří podporují pozice jejich země (neobnovit hlasovací práva Rusku), ale ze sálu neodešel nikdo, kromě ní samé.

Nutno říci, že vedle Zelenského zaznívají vůči Donbasu ještě extrémnější hlasy. Když prezidentský kancléř (Zelenského) Andrej Bogdan zmínil možnost, že by ruštině, kterou jako mateřským jazykem hovoří drtivá většina obyvatel Donbasu, mohl být „po vrácení Luganské a Doněcké lidové republiky pod ukrajinskou správu“ obnoven status regionálního jazyka, jaký měla v letech 2012-2014, reagoval na něj předseda ukrajinského parlamentu a bývalý vůdce otevřeně neonacistické paramilitární formace Patrioti Ukrajiny, Andrej Parubij s tím, že se tak nikdy nestane. Bývalý prezident Petr Porošenko podepsal zákon o výlučném používání ukrajinštiny ve všech oblastech veřejného života 15. května 2019, krátce poté co již prohrál prezidentské volby.

(Na základě článků z eu.eot.su)