Podle člena předsednictva Strany zelených Matěje Stropnického patří zelené hnutí nalevo. Rozumí ale tomu, proč to i mezi českými zelenými vyvolává diskuse – kořeny zeleného hnutí na Západě a v někdejším Československu se liší.

Nejsilnější mimoparlamentní Strana zelených, která si nedávno zvolila nové vedení, bude zřejmě ještě nějakou dobu diskutovat o své politické orientaci. Samotný sjezd dokládal, že ve straně existují jak proudy liberální, levicové i aktivistické.

Zelené hnutí na Západě má jiné kořeny než v někdejším Československu. V rámci diskuse na téma Zelení a levice to uvedl člen předsednictva Strany zelených Matěj Stropnický. Zatímco symbolem roku 1968 v někdejším západním Německu, kdy zelené hnutí vznikalo, bylo více socialismu, v Československu to tehdy bylo více demokracie v rámci socialismu. Zelené hnutí v Československu se navíc začalo formovat mnohem později.

Ekologičtí aktivisté na Západě podle slov Stropnického naráželi při prosazování svých požadavků na odpor tamní kapitalistické vlády, v Československu to naopak byla někdejší komunistická – respektive socialistická – vláda, která tomu bránila. „Proto je zelené hnutí na Západě nalevo, a proto se u nás stále na toto téma vedou debaty. Proto se u nás i v roce 2014 vedou sáhodlouhé diskuse o vztahu ke komunistům,“ řekl.

On sám se za antikomunistu nepovažuje, souhlasí s tezí současného ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera (ČSSD), že na antikomunismus bylo dost času do roku 1989, dnes je třeba řešit problémy současnosti. Nevadí mu ale, že čeští zelení jsou pestří, že v nich jsou různé názorové proudy. I liberalismus byl podle jeho názoru kdysi nejprogresivnějším názorovým proudem.

Jelikož v minulosti začal být člověk silnější než příroda, zelené hnutí mělo podle Stropnického potřebu chránit toho slabšího. Tímto principem by se podle něj mělo řídit i ve vztahu právě k lidem: chránit ty slabší – dnes se totiž plno lidí dostává do existenčních problémů. Zelení by měli podle Stropnického vnímat i tuzemské problémy, které se jich osobně nedotýkají.

Dokud budou peníze, bude i levice a pravice

Blízká mu je i teze působení v rámci Evropské unie nikoli na základě národních, ale výhradně názorových proudů. Nedávno ho proto potěšila prezentace evropských kandidátů do Evropského parlamentu, kteří tuto tezi vyslovovali. „Na čí straně stojíš?“ zopakoval heslo staré odborářské písně, ve které vyústil jeho projev na nedávném sjezdu Strany zelených.

„Dokud budou existovat peníze, budou existovat i ti, co je mají, a ti, co je nemají. Do té doby budou existovat i strany, které hájí bohaté a které hájí chudé. Do té doby bude existovat pravice a levice,“ řekl. Zamyslel se i nad tím, jaká témata jsou preferována v současném mediálním prostoru. Podle jeho názoru dlouho neviděl například reportáž z továrny, jakoby těžká práce již neexistovala. Je to podle něj chyba.

Vyjádřil se i k současné levici v ČR, tedy k ČSSD a KSČM. To, že by se zelení přihlásili k levicovým ideálům, by podle něj neznamenalo nekritický přístup k těmto stranám. „Naopak, proč bychom se vůči jejich politice neměli vymezovat, pokud bychom s ní nesouhlasili a pokud by nám přišlo, že není příliš levicová?“ řekl. Podle něj je v jejich politice hodně „betonářství“, což ztěžuje to, aby spolustraníky v SZ přesvědčil o tom, že právě sociální demokracie je pro zelené přirozenějším partnerem než pravicové strany.

„Co se týče ekologie, tam jsme osamoceni. Zelenou politiku ale chápu mnohem komplexněji. Proto je mi i přes ´betonářství´ české levice, které je vlastní i pravici, přece jen levice bližší,“ řekl. V rámci diskuse, která po úvodním slovu následovala, bylo patrné, že i na levici nejsou názory monolitní – jsou obdobně pestré jako ve Straně zelených. Nejednotný názor je třeba na jadernou energetiku. Jeden z organizátorů besedy řekl, že by mohla být jedním z témat budoucích seminářů Spojenectví práce a solidarity.

Tento článek byl převzat z webu První zprávy: http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politi … -i-levice/