• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

30
PRO
2021

Zemřel přední bojovník proti apartheidu Desmond Tutu

Štítky: Afrika, Antirasizmus, Spravedlnost
Autor: Nikola Čech
komentář : vypnuto

V neděli 26. prosince odešel ve věku 90 let emeritní jihoafrický arcibiskup Demond Tutu, nositel Nobelovy ceny míru a dlouholetý hlasatel nenásilného leč důrazného odporu proti nespravedlnostem jako je rasismus, útočné války a pronásledování sexuálních menšin.

Desmond Tutu se do povědomí veřejnosti zapsal především jako přední a dlouholetý bojovník proti režimu apartheidu v Jihoafrické republice, přičemž se pohyboval na umírněném křídle protiapartheidního hnutí a prosazoval výlučně nenásilné metody boje, nicméně včetně uvalení mezinárodních sankcí proti JAR. Jeho vztahy s jinými sekcemi hnutí, zejména vůdčím Africkým národním kongresem, byly občas napjaté. Tutu odmítal spojování boje proti apartheidu s bojem za socialismus, a i když byl kritikem sociálních důsledků kapitalismu a západní dominance nad globálním Jihem, byl zároveň celoživotním odpůrcem marxismu a v určitých ohledech i antikomunistou.

Tutu se vydal na církevní dráhu již v polovině 50. let poté, co krátce pracoval jako středoškolský učitel. V 60. a 70. letech studoval a učil ve Východním Jeruzalémě a Lesothu a podnikl velkou cestu po řadě afrických zemí včetně Nigérie, Keni a Zairu. Toto působení v něm zanechalo doživotní sounáležitost s osudy palestinského národa a vedlo jej k teologické synkrezi spojující černošskou teologii (osvobození), inspirovanou jihoafrickým a americkým bojem proti rasovému útlaku a diskriminaci, s africkou teologií širších kontinentálních post-koloniálních vlivů přizpůsobujících křesťanství domácím tradicím. Po dalším pobytu v Lesothu se Tutu vrátil v roce 1977 do JAR, aby zde promluvil na pohřbu třicetiletého předáka protiapartheidního studentského hnutí Steve Bika, který byl umlácen k smrti na policejní stanici.

V roce 1978 se stal Tutu generálním tajemníkem Rady církví jižní Afriky, jediné církevní instituce v JAR s převážně černošským členstvím. V roce 1986 pak arcibiskupem anglikánské církve v Kapském městě, de facto nejvýše postaveným předákem této církve v JAR. Za svůj nenásilný odpor proti apartheidu byl v roce 1984 vyznamenán Nobelovou cenou míru a v roce 1986 Humanitární cenou Alberta Schweiztera. Jeho působení bylo srovnáváno s reverendem Martinem Lutherem Kingem v USA (rovněž kladl důraz na nenásilný občanský protest) nebo salvadorským arcibiskupem Oscarem Romerem (odpůrcem pravicové vládnoucí junty, který podporoval sociální požadavky chudých rolníků a zároveň se stavěl proti marxistické levici).

Vláda JAR v době premiéra a následně prezidenta Bothy dlouhodobě Tutua sledovala, šikanovala ho a znemožnila mu některé zahraniční cesty. Naopak s následným prezidentem Frederikem W. de Klerkem měl Tutu vztahy nepoměrně lepší, zejména po propuštění předáka Afrického národního kongresu Nelsona Mandely, který strávil 27 let ve věznicích apartheidního režimu. Tutu byl velmi aktivní zprostředkovatel a účastník jednání o zrušení apartheidu a vypsání všeobecných voleb v roce 1994 a následně stál v čele tzv. Komise pro pravdu a usmíření, která vyšetřovala případy porušování lidských práv v době apartheidu, přičemž některým pachatelům byla poskytnuta značně sporná amnestie. S dalším děním v JAR po zhroucení apartheidu byl nicméně Tutu často nespokojený, zvláště jej popouzel bezstarostný až ignorantský postoj prezidenta Thabo Mbekiho k pandemii viru HIV, resp. AIDS.

Vedle domácího dění poutala Tutuovu pozornost také celá řada zahraničních a univerzálních témat. Již v roce 1989 navázal vztahy s vedením Organizace za osvobození Palestiny a otevřeně podporoval vznik státu Palestina při uznání stejného práva na existenci pro Izrael.

V letech 2008 a 2009 Tutu jako člen vyšetřovací mise OSN navštívil pásmo Gazy, kde zjišťoval okolnosti izraelského bombardování z roku 2006, při němž bylo zabito 19 civilistů (z toho 13 žen a dětí) ve městě Beit Hanoun. Při té příležitosti vyzval k okamžitému ukončení izraelské blokády pásma Gazy, v jejímž důsledku se v této oblasti vytvořila katastrofální humanitární situace, a odsoudil mlčení Západu k tamnímu dění.

Rovněž v roce 2014, kdy útoky izraelské armády zabily více než 2100 Palestinců, Tutu vystoupil velice ostře proti tomuto izraelskému státnímu násilí. Ve svém článku v izraelských liberálních novinách Haaretz připomněl své čtvrt století staré vystoupení na masovém shromáždění proti apartheidu v Jihoafrické republice a srovnal jej s demonstracemi v řadě světových velkoměst a metropolí, na nichž lidé odsoudili neméně ostudnou, apartheidem inspirovanou politiku státu Izrael na okupovaných územích Palestiny:

„Stavíme se proti nespravedlnosti nelegální okupace Palestiny. Stavíme se proti nerozlišujícímu zabíjení v Gaze. Stavíme se proti nedůstojnému zacházení, kterému jsou Palestinci vystavováni na kontrolních stanovištích a silničních hlídkách. Stavíme s proti násilí páchanému všemi stranami. Ale nestavíme se proti Židům,“ napsal Tutu. Zároveň se přihlásil k mezinárodnímu nenásilnému hnutí za bojkot a odklon investic do Izraele a firem podporujících okupaci Palestiny a vyzval své „izraelské bratry a sestry“, aby se aktivně vymezili proti účasti v navrhování a vytváření infrastruktury spojené s nespravedlností včetně dělící bariéry, kontrolních stanovišť a ilegálních osad na okupovaném území. 

Podobně odmítavě se Tutu stavěl proti západní vojenské agresi proti Iráku v roce 2004 a obecněji proti celé koncepci údajné války proti terorismu. Západem rozpoutané války podle něj destabilizovaly celý Blízký východ, stály bezpočet životů běžných civilistů a zhoršily životní situaci milionům dalších. V roce 2012 Tutu vyjádřil podporu postavení býv. amerického prezidenta George W. Bushe a britského premiéra Tonyho Blaira před Mezinárodní trestní tribunál v Haagu za válečné zločiny. Vyzval též k uzavření ilegální americké věznice na Guantanámu.

Desmond Tutu dlouhodobě odsuzoval vyvolávání nenávisti proti homosexuálům a jiným sexuálním menšinám a jejich pronásledování v řadě afrických zemí, vyjadřoval podporu boji za práva těchto skupin ve společnosti i v církvi, byl otevřený podpoře žen a liberálním tendencím uvnitř církve.  

Na druhou stranu si nikdy nenašel bližší cestu k levicové, anti-neoliberální vlně, která se v prvních letech 21. století prohnala Latinskou Amerikou a smetla řadu tamních reakčních, nedemokratických proamerických vlád a režimů. Bez ohledu na to, že „růžová vlna“ spojila sociální pokrok a boj proti ekonomické nerovnosti s prosazením upozaďovaných domorodých skupin, etnik, žen a sexuálních menšin, tedy program velmi blízký postojům Desmonda Tutu v JAR a Africe, a že probíhala nenásilnou cestou masové lidové participace, demokratických shromáždění a volebních vítězství, Tutu se k těmto převratným změnám v lepším případě nevyjadřoval, v horším je nechápal a z podivných pozic kritizoval. Dokonce svého času podpořil i krajně pravicovou venezuelskou opozici napojenou na USA, která přitom opakovaně sáhla k násilným a pučistickým akcím.

Je tedy zřejmé, že na působení Desmonda Tutu nelze pohlížet nekriticky a je nutné připomínat, že jeho programová východiska a lpění na umírněném dosažení změny jej nevedla vždy jen k zachování vysoké morální integrity, ale občas působila jako zaslepující předsudek a přispěla i k některým těžkým selháním jeho politického kompasu. Bez ohledu na to, ale zůstane Tutu zapsán do knihy dějin jako člověk, který především odvedl obrovské úsilí při odstranění jedné z největších ohavností 20. století, kterou představoval apartheid a který zůstal svědomím jihoafrické politiky i v letech hluboko po jeho pádu.

Za to mu patří uznání a poklona jeho památce.

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

Venezuela žádá návrat majetku zabraného v zahraničí

11 srpna, 2022

Antifašisté protestují proti opakovaným útokům na partyzánský pamětní hřbitov v Mostaru

10 srpna, 2022

Je čas propustit Brittney Grinerovou

09 srpna, 2022

Secesionisté nesmí kazit slovo mír

08 srpna, 2022

V celé Evropě zuří protesty v důsledku vlny veder a lesních požárů

31 července, 2022

Archivy

  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.