• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

12
KVě
2022

Zemřel soudruh Milan Matouš

Štítky: Historie, Levice, Socialismus
Autor: Leopold Vejr
komentář : vypnuto

9. května 2022 zemřel Prof. PhDr. Milan Matouš, DrSc., narozený 8. července 1928 ve Vodňanech, člen Komunistické strany Československa a následně Komunistické strany Čech a Moravy od prosince 1945 a celoživotní bojovník za věc socialismu.

V červenci 2019 publikoval elektronicky své vzpomínky pod názvem „Tři čtvrtě století komunistou“. Tímto dílem pro nás zanechal své vzpomínky na svou pozoruhodnou životní dráhu a politickou práci a můžeme si jeho život a dílo náležitě připomenout. Je to o to cennější, že s ohledem na narůstající odstup od obnovy kapitalismu postupně odcházejí funkcionáři minulého socialistického režimu a vzpomínky na svou práci zpravidla nezanechávají.

Milan Matouš ani po kontrarevolučním převratu nejen nepřestal být komunistou, ale ani nemlčel a nebyl pasivní, takže si můžeme jeho názory a postoje připomenout dochovanými projevy, statěmi a knihami. Byl jedním z řečníků například na pražských teoreticko-politických konferencích, organizovaných Obvodním výborem KSČM Praha 1 a některými dalšími organizacemi strany. Tiskem i na internetu byly vydány jeho vzpomínky na poválečné období a Vítězný únor 1948 a na kontrarevoluční léta 1989-1990 a alespoň v elektronické podobě i celá kniha „Tři čtvrtě století komunistou“ (235 stran). Neváhal poskytovat rozhovory a odpovídat na dotazy a byl pozorný i k mladým komunistům.

Kritizoval oportunismus nemalé části představitelů KSČM a jejich odmítání odkazu KSČ a díla Klementa Gottwalda. „Nic proti úsilí o co nejsnesitelnější podmínky v rámci panujícího kapitalistického režimu. Lidé chtějí žít dnes a ne strávit život iluzí o světlé budoucnosti. Každý půlkrok k lepšímu je dobrý. Ale komunisté nemohou nevidět, že plnokrevný život, a to nejen materiální, ale i kulturní a mravní, je možný jen změnou společenského systému. Jen socialismus je zárukou proti krizím, nezaměstnanosti, bezdomovectví, žebrákům, lichvářům, exekutorům, národnostnímu útlaku a válce. Že něco takového není utopie, ale reálná možnost, dokazuje 40 let Československa do kontrarevoluce v roce 1989,“ uvedl na 35. pražské teoreticko-politické konferenci s mezinárodní účastí 15. března 2014. „Socialismus a komunismus není otázka dne, ale ani den není možno na tento cíl zapomínat a rezignovat na něj.“ (K problémům soudobého kapitalismu a tendencím jejich řešení válkou, OREGO 2014, s. 50)


Připomenu jeho projev z 36. teoreticko-politické konference, předznamenávající brzký pád KSČM do politické bezvýznamnosti: „Uvědomuje si vedení strany sílu a význam pravdy o socialismu v Československu? Je to hlavní zdroj argumentů v předvolebním klání, v programových dokumentech, základ ideové výchovy mladé a střední generace, jež vyrůstaly po převratu? Spíš kolem historie socialismu chodí po špičkách.

Setkáme se s funkcionáři, kteří se KSČ do roku 1989 zříkají. (…) Pročpak volit komunisty? Že věci drobátko vylepší? To slibují všechny strany.“ (25 let budování kapitalismu v České republice, OREGO 2014, s. 47-48)

Na 37. konferenci v dubnu 2015: „KSČ v únoru 1948 zvítězila, protože byla jednotná, věrná ideologii marxismu-leninismu. Všichni jsme věděli, co máme dělat a proč to máme dělat.

Na IX. sjezdu v roce 1949 přijala program výstavby socialismu. Nepletli jsme si to s tzv. demokratickým socialismem. Ten proklamovali sociální demokraté, kteří nikdy a nikde žádný socialismus nevytvořili, ani se o to nepokusili.“ (K antikomunistickým dezinformacím o příčinách, průběhu a výsledcích druhé světové války, k nebezpečí nového nástupu fašismu, OREGO 2015, s. 38)

„Orientuje se (KSČM) na masové akce nebo na handlování v parlamentě, kde toho stejně moc vyhandlovat nemůže? O stranické organizace na závodech se strana od převratu ani nepokouší. Mohou marxistickou teorii docenit vedoucí komunisté, kteří ji sami neznají?“, tázal se v projevu na 40. konferenci o rok později. „Od jisté doby se z naší strany vytratila sebekritika. (…) Do strany nevstupují mladí lidé. Co by je mělo do strany přivést, jaký program jim nabízí? Čím se zásadně liší od ostatních stran? (…) Když se tenhle stav radikálně nezmění, budeme si brzy pochvalovat jako úspěch, že se masa členstva vejde do jednoho autobusu.“ (O úloze osobností v revolučním hnutí, OREGO 2016, s. 44-45)

Dětství soudruha Matouše bylo poznamenáno nacistickou okupací, za které jeho otec ztratil zaměstnání hajného, protože se jako syn Čecha a Rakušanky odmítl přihlásit k německé národnosti, a rodina se musela vystěhovat z hájovny. Ve Vodňanech zažili jak příjezd sovětské, tak americké armády (procházela tudy demarkační linie). Zatímco Rudá armáda byla nadšeně vítána, k domácímu obyvatelstvu byla přívětivá a její osvoboditelská mise značně přispěla k příklonu Čechů a Slováků k socialismu, američtí vojáci se chovali zpupně a panovačně. Dnešní oficiální výklad je samozřejmě zcela opačný a těží z toho, že pamětníků už je poskromnu.

Do KSČ vstoupil Milan Matouš s oběma rodiči. Vzpomíná na nadšenou atmosféru stranické práce té doby: zpěv revolučních písní, recitaci básní, politické vzdělávání. V té době ještě nebyl k dispozici dostatek marxistické literatury. Připomíná ale i osobní spory mezi funkcionáři. Už 1. května 1946 přednášel na vodňanském náměstí projev. V roce 1948 dostal stranický úkol obnovit Svaz české mládeže ve Vodňanech, který se rozpadl, a stal se jeho předsedou. V lednu a únoru 1949 absolvoval šestitýdenní kurs v krajské politické škole a poté se stal, ještě před maturitou na Státní vyšší lesnické školy v Písku, referentem kulturně propagačního oddělení sekretariátu Krajského výboru KSČ v Českých Budějovicích. Školu dokončil při zaměstnání.

Po základní vojenské službě, během které byl povolán do právě zřízené Pohraniční stráže, zůstal vojákem z povolání. Když se 11. července 1951 schvaloval v Národním shromáždění zákon o ochraně státních hranic, vedl tam čestnou rotu pohraničníků.

Dostal na starosti organizaci kulturních programů pro posádky v Čechách a na Moravě. Bylo to v době zostřeného politického boje, politických soudních procesů, velkého budovatelského nadšení, ale i intrik a podezřívavosti.

V březnu 1953 byl přeložen na ideologické oddělení Hlavní politické správy na odbor propagandy. V letech 1954-1957 dálkově vystudoval Vojenskou politickou akademii Klementa Gottwalda. V období přelomového XX. sjezdu KSSS byl na jaře 1956 součástí vojenské delegace na měsíční studijní cestě v SSSR. Obrat sovětských funkcionářů z oddaných obhájců J. V. Stalina v jeho hanobitele byl pro něho šokující.

Od roku 1960 byl asistentem na katedře Vojensko-politické akademie Klementa Gottwalda a v červenci 1964 mu v nakladatelství Naše vojsko vyšla sedmisetstránková sociologická práce nazvaná „Proč slouží? Vztah západoněmecké mládeže k válce a vojenské službě.“

Zajímavý je popis jednání tehdejších vojenských činitelů a vztahů mezi nimi. K soudružským vztahům to mělo někdy daleko.

Soudruh Matouš oponoval snahám o politickou liberalizaci a kapitalistické hospodářské reformy ve 2. polovině 60. let. Po vojenské intervenci Varšavské smlouvy napsal několik článků do časopisu „Zprávy“, dováženého z NDR a podporujícího potlačení pokusu o kontrarevoluci. V této době také narychlo napsal projev Gustávu Husákovi, který Husák přednesl na aktivu v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka, aniž by jej předtím viděl. Poslední listy mu byly přineseny teprve až na tribunu se sklenicí vody. Husák sám „byl v »obrodě« po kolena“, ale „dostal rozum“, protože „mu došlo, že mu nic jiného nezbývá“, konstatuje soudruh Matouš. Takových kádrů ovšem bylo více a neprojevilo se to naposledy v roce 1969, ale znovu o dvacet let později.

V roce 1970 bylo Milanu Matoušovi uděleno vyznamenání Za upevňování přátelství ve zbrani III. stupně. Od března tohoto roku byl zástupcem ředitele Ústavu marxismu-leninismu ÚV KSČ. Službu v armádě opouštěl po 20 letech v hodnosti plukovníka.

Na XIV. sjezdu KSČ v květnu 1971 byl zvolen členem Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ, vedené Milošem Jakešem.

„Za příští necelé dvě desítky let jsem projel jako komunistický propagandista a marxistický ideolog polovinu světa. Napsal jsem a vydal osm knih,“ uvádí. „Vedl jsem Mezinárodní skupinu – výzkumný tým pro boj s buržoazní, revizionistickou a reformistickou ideologií, které se zúčastnili marxističtí teoretici jedenácti zemí. Ta se scházela každý rok na teoretické konferenci a zplodila kolektivně tři publikace. Dostal jsem Řád práce a Řád Vítězného února, což také nesvědčí o tom, že bych pracoval špatně. Dostal jsem od prezidenta Husáka titul profesora vědeckého komunismu a byl jsem zvolen členem korespondentem ČSAV.“

Za knihu „Fronta bez příměří“ získal 1. cenu Československého literárního fondu za rok 1973, k 25. výročí Vítězného února. V Moskvě vyšla ve stotisícovém nákladu. Byla vydána rovněž v NDR, v Polsku, v Bulharsku, v Maďarsku, v Řecku a v Mongolsku.

Od roku 1987 řídil nově vytvořené Středisko pro výzkum míru a odzbrojení Československé akademie věd, odkud byl v roce 1990 donucen odejít do důchodu.

Významnou část knihy zahrnují poutavě popsané zahraniční cesty do socialistických i kapitalistických států. Autor se věnuje nejen proběhlým konferencím a jednáním, kterých se zúčastnil, ale i politické situaci a běžnému životu daných zemí a povaze jejich obyvatel tak, jak je poznal. Dodává zajímavé poznatky z dějin i veselé příhody a netradiční zážitky. Kromě Sovětského svazu (Ruska, Litvy, Ukrajiny, Kyrgyzstánu, Gruzie) popisuje poznatky například z Polska, východního i západního Německa, Bulharska, Rakouska, Jugoslávie (Chorvatska), Mongolska, Vietnamu, Francie, Anglie, Belgie, Švédska, Brazílie, Kuby, USA, Kanady, Spojených arabských emirátů a Jemenu.

Zajímavé je jednak porovnání velkých úspěchů dosažených ve zlepšování životní úrovně a odstraňování chudoby ve státech budujících socialismus (v jejich srovnání s rozvojovými kapitalistickými zeměmi), na druhou stranu značná hospodářská zaostalost většiny z nich a mnohdy i ideologická nepevnost, přežívání negativ staré společnosti a více či méně skryté kontrarevoluční tendence, jež se naplno projevily na konci 80. let. Dlužno dodat, že ČSSR přes všechny nedostatky patřila jak ekonomicky, tak ideologicky nejvyspělejším.

Za pozornost stojí líčení sovětské „perestrojky“, politického i hospodářského chaosu v gorbačovském Sovětském svazu, odkud byla kontrarevoluce exportována bohužel i k nám.

Mezinárodní jednání společenských vědců té doby byla odrazem tehdejší situace mezinárodního komunistického a dělnického hnutí, v němž sílil eurokomunismus, sovětský revizionismus, projevovala se čínsko-sovětská roztržka a následný přechod Číny k tržnímu hospodářství, kromě toho jménem socialismu hovořili jugoslávští antistalinští liberálové a západní sociální demokraté a trockisté. Konferencí v západních zemích se ovšem často účastnili i otevření antikomunisté.

Ačkoli jsou vzpomínky Milana Matouše psány s nadhledem a smyslem pro humor, pokrokovému čtenáři musí být při jejich četbě smutno, když si uvědomí, jak pokrokové myšlenky hájilo socialistické Československo a kolik usilovné práce bylo v jeho éře vykonáno pro šťastný život prostých lidí, pro sociální spravedlnost a spravedlivý mír, a co z toho vše dnes zbylo.

I když zběsilá kontrarevoluce smetla socialismus ve většině zemí, které se pokoušely vybudovat beztřídní společnost, rozhodně nebylo marné tehdejší odhodlané úsilí tisíců a milionů poctivých komunistů, takových, jakým byl (a do smrti zůstal) profesor Milan Matouš. Nejen, že bývalé socialistické státy i 30 let po převratu v mnohém těží z toho, co bylo vybudováno za socialismu, ale především se v praxi potvrdila pravdivost marxismu-leninismu. Revoluční hnutí celého světa získalo příklad, čeho může vládnoucí pracující lid dosáhnout se správnou linií a vedením, a jak snadno může vše ztratit, nechá-li převládnout oportunismus a revizionismus.

* * *

Odkazy:

Milan Matouš: Tři čtvrtě století komunistou (e-kniha na stránkách Kominternet-Dialog): http://dialog.kominternet.cz/e-knihy/

Pamětníci Vítězného února – Milan Matouš (rozhovor na stránkách Levé perspektiky): https://levaperspektiva.cz/clanky/pametn…an-matous/

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

Intenzivní protesty proti plánům české vlády zvýšit věk odchodu do důchodu

25 dubna, 2023

Stažení cel EU na ukrajinské obilí selhalo, protože východoevropské země vystoupily do opozice

24 dubna, 2023

Boje v Chartúmu ohrožují poslední pokus o příměří

22 dubna, 2023

Po přijetí penzijní reformy vyšli francouzští pracující opět do ulic

18 dubna, 2023

Stávka bezpečnostních pracovníků letišť v Německu

17 dubna, 2023

Archivy

  • Duben 2023
  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.