• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

16
ČVC
2020

Zemřel soudruh Miloš Jakeš

Štítky: Česká politika, Historie, Levice
Autor: Lukáš Vrobel
komentář : vypnuto

10. července 2020 zemřel ve věku 97 let soudruh RSDr. Miloš Jakeš, poslední generální tajemník reálně vládnoucí Komunistické strany Československa před kontrarevolučním pučem, svými tvůrci vznešeně nazvaným „sametovou revolucí“. Byl jedním z posledních žijících členů předlistopadového vedení strany a rozhodně nejaktivnějším z nich v obhajobě věci socialismu, společenského pokroku a míru, hodnot, kterým zasvětil celý svůj život a které ho stály mnoho úsilí a odříkání nejen v předlistopadovém období, ale zejména v posledních třech dekádách jeho života, kdy byl antikomunisty a dalšími hlupáky a mravním bahnem lidské spodiny doslova štván, hanoben a zesměšňován.

Dobrý zdravotní stav až zhruba do 95 let, ke kterému jistě přispěla sebekázeň, sportovní duch a asketismus soudruha Jakeše, přispěl společně s pevnou vůlí a nezlomným přesvědčením k tomu, že soudruh Jakeš po sobě zanechal řadu cenných vzpomínek na celé období budovatelského úsilí let 1945–1989. Měl opravdu na co vzpomínat a bohužel byl v některých oblastech poslední, kdo vzpomínat mohl, mimo jiné například posledním žijícím členem prvního ústředního výboru Československého svazu mládeže. Kromě celé řady rozhovorů pro komunistické i antikomunistické sdělovací prostředky, různých besed, vystoupení na teoreticko-politických konferencích a jednání stranických a společenských organizací, kam byl zván, po sobě zanechal i dvě knihy vzpomínek – „Dva roky generálním tajemníkem“ (Regulus, Praha 1996) a „Příběh komunisty“ (rozhovory s Pavlem Pilným, Česká citadela, 2019).

Snaha autora o obhajobu svých postojů aktivního politického života stranického (a také svazáckého, komunálního a státního) funkcionáře v letech 1945–1989 byla opravdu obdivuhodná. Nevzdal se jí ani za 30 let po kontrarevolučním převratu a hájil své přesvědčení do posledních sil. Skutečně málokdo se dokáže vžít do jeho role, kdy čelil nepřetržitému přívalu urážek, útoků a nejapnému vtipkování, přesto se nestáhl do ústraní, naopak jako vpravdě lidový člověk pravidelně jezdil na řadu schůzí a politických akcí hromadnou dopravou i za cenu konfrontace s odpůrci. Žádné výpady proti sobě si nenechal líbit a rozhodně na ně odpovídal. Srovnejme úsilí Miloše Jakeše v tomto směru s dalšími vedoucími představiteli ČSSR po roce 1990. Téměř všichni z nich se kamsi schovali a odmlčeli se. Většina jich už nikdy nevylezla.

Soudruh Jakeš nekapituloval a rozhodně obhajoval své postoje z celého období svého života. Nemáme mnoho příkladů přesvědčených komunistů, kteří strávili období od konce války po „sametový“ převrat ve významných funkcích a nezradili své přesvědčení ani v krizových letech 1968-1969, ani po roce 1989. Přitom si připouštěl i chyby, ke kterým v období budování socialismu došlo (ačkoli z mého pohledu plně nedocenil zhoubnost kontrarevolučních změn spojených s liberalizací, individualizací a návratem tržních principů po XX. sjezdu KSSS a většinu negativ přičítal až éře Gorbačova). Dokázal být i sebekritický. Na rozdíl od jiných nesvaloval problémy na ostatní a nepovažoval se za nepochopeného genia, obklopeného hlupáky, kariéristy a zrádci.

Miloš Jakeš zůstal od konce roku 1989 řadovým penzistou bez ambicí na další politickou kariéru, nebyl členem žádné politické strany ani organizace, ale zůstal bojovníkem za lepší svět a účastnil se po dlouhá léta politické činnosti jako host jedné ze základních organizací KSČM v Praze, ačkoli byl v prosinci 1989 v rozporu se stanovami vyloučen z KSČ. Nesnížil se k tomu, aby usiloval o členství v KSČM bez své politické rehabilitace. Vedení strany, vzešlé z kontrarevolučního převratu, však nikdy nenapadlo soudruhu Jakešovi členství ve straně obnovit. Nikdy nezatrpkl (ač režimní média dnes často píší opak), naopak velmi silně podporoval KSČM, a i když se kriticky vyjadřoval k její nerevolučnosti, v některých ohledech k ní byl z mého ohledu až příliš shovívavý a v pohledu na ni příliš optimistický.

Schůzí základní organizace KSČM se soudruh Jakeš účastnil po dlouhá léta téměř každý měsíc. Pokud mu to zdraví umožňovalo, nikdy nechyběl. Ke každému tématu hovořil dlouho a spatra, nanejvýš s několika poznámkami na papíře a s vysokou znalostí věci. I když ho odpůrci pasovali do role šaška za pouhé jedno přeřeknutí v neveřejném projevu, ve skutečnosti byl obstojným řečníkem, hovořícím jasnými a srozumitelnými slovy. Málokdo z tehdejších i dnešních politiků by se mu v tom dokázal vyrovnat. (Ostatně i komunističtí pamětníci připouštějí, že v té době mnozí vysocí funkcionáři četli projevy z papíru, aniž by na začátku přednesu věděli, co bude na konci…)

Soudruh Jakeš byl ochoten diskutovat i se svými názorovými oponenty, jako málokdo z předlistopadového vedení. Před několika lety medializovaný rozhovor s Františkem „Čuňašem“ Stárkem přesvědčivě ukázal, která strana má navrch. Miloš Jakeš obhajoval své názory i před osobami snažícími se ho zesměšnit, například před tvůrci filmového dokumentu „Milda“, a obstál se ctí. Vykonal jistě větší službu naší věci než ti, kteří po převratu zalezli a deklarovali, že se s odpůrci bavit nebudou.

Není nutné souhlasit se všemi postoji a výroky Miloše Jakeše, aby si ho revolucionář mohl vážit. V některých postojích k vývoji po roce 1989 se mi zdál být přespříliš diplomatický. Neměl to ovšem jednoduché, když mu každý odpůrce mohl vmést do tváře, že on přivedl socialismus v ČSSR ke krachu. Takové obvinění samozřejmě není spravedlivé, protože socialismus v té době podlehl kontrarevoluci ve všech evropských zemích, v celém SSSR a vážné škody utrpěl v celém světě, ať už v čele vládnoucích stran stáli mladí nebo staří funkcionáři a ať už byli radikálnější či liberálnější. Je laciné tvrdit, že schopnosti Miloše Jakeše na funkci generálního tajemníka nebyly dostatečné. Obstál snad lépe prezident Husák, obstáli lépe ambiciózní funkcionáři Adamec, Štěpán, Štrougal, Urbánek a další? Nikoli. V tragických dnech konce roku 1989 kapitulovali všichni.

Osobně si vždy budu vážit soudruha Jakeše za to, že jako mladému komunistovi mi umožnil už před více než deseti lety osobní setkání a odpovědi na otázky, které mě zajímaly, a bavil se se mnou velmi přátelsky a otevřeně, ač byl starší než všichni mí prarodiče. Následovalo několik dalších rozhovorů, dva z toho byly zveřejněny tiskem i elektronicky – jeden se věnoval vzpomínkám na Vítězný únor 1948, druhý kontrarevolučnímu puči 1989 a souvislostem.

Miloš Jakeš zůstal až do svých 97 let přesvědčeným komunistou, nepovyšoval se nad ostatní a byl otevřen dialogu nad minulostí, současností i budoucností socialismu. Byl rozhodným internacionalistou a s láskou vzpomínal na své minulé kontakty se zahraničními revolucionáři, mimo jiné na návštěvu Korejské lidově demokratické republiky a setkání se soudruhem Kim Ir Senem v roce 1988. Až do smrti udržoval přátelské kontakty s korejským velvyslanectvím a Společností česko-korejského přátelství Pektusan a oceňoval statečný boj hrdinného korejského lidu, jakož i všech ostatních pokrokových sil světa proti imperialismu.

Nebudeme už moci oslavit 100. narozeniny soudruha Miloše Jakeše, ale jako příkladný politik sloužící lidu bude žít navždy v našich srdcích. Nic na tom nemění skutečnost, že socialismus v době, kdy stál soudruh Jakeš v čele KSČ, byl už značně negativně ovlivněn oportunismem a revizionismem a neměl masovou podporu, což se naplno projevilo v tragických událostech konce roku 1989. Soudruh Jakeš osobně vynaložil veškeré úsilí, aby tomu zabránil, bohužel však jednak ani jako generální tajemník neměl na události této doby v ČSSR rozhodující vliv, jednak nedokázal (ani on, ale ani jiní) včas prohlédnout kapitulantství sovětského vedení, následovaného vedením československým.

Soudruh Jakeš odešel tak skromně, jak žil, a o jeho skonu a pohřbu ještě po několik dní téměř nikdo nevěděl. Díky tomu se nestal jeho pohřeb podobnou nechutnou fraškou jako některé komunistické akce, kde odpůrci mají navrch nad příznivci. Ohlasy na zprávu o úmrtí se staly přehlídkou hyenismu falešných „demokratů“, plivnout na nebožtíka se nerozpakoval ani „komunistický“ poslanec Jiří Dolejš, který na rozdíl od něho nic užitečného pro lid této země neudělal. Parlamentní, oligarchickou vládu podporující „komunistická“ strana, následnická organizace KSČ v českých zemích, „kontrovala“ hyenám strohým sdělením: „Ve věku 97 let zemřel Miloš Jakeš. KSČM vyjadřuje hlubokou soustrast pozůstalé rodině.“

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

Intenzivní protesty proti plánům české vlády zvýšit věk odchodu do důchodu

25 dubna, 2023

Stažení cel EU na ukrajinské obilí selhalo, protože východoevropské země vystoupily do opozice

24 dubna, 2023

Boje v Chartúmu ohrožují poslední pokus o příměří

22 dubna, 2023

Po přijetí penzijní reformy vyšli francouzští pracující opět do ulic

18 dubna, 2023

Stávka bezpečnostních pracovníků letišť v Německu

17 dubna, 2023

Archivy

  • Duben 2023
  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.