V pátek 21. srpna uspořádal Palestinský klub v České republice ve spolupráci s Mezinárodním hnutím solidarity v České republice (ISM ČR) a Amnesty international English Speaking Group v Praze zajímavý večer nazvaný Ženy v Hebronu. Pojednával o aktivitách ženského výrobního družstva vytvářejícího tradiční vyšívané palestinské oděvy a módní doplňky, které funguje v podmínkách mimořádného okupačního režimu na Západním břehu Jordánu v rozděleném městě s enklávou izraelských osadníků. Vedle činnosti družstva se tak mluvilo a diskutovalo i o životě v okupaci (nesrovnatelně krutější než té, kterou si 21. srpna připomínáme my), genderových rolích a ženské emancipaci v palestinské společnosti.

Na úvod večera byl asi padesáti účastníkům setkání promítnut dokumentární snímek Ukradené děti, ukradené životy (Stolen Children, Stolen Lives), který přiblížil jednu z tragických, leč málo známých kapitol izraelské okupace palestinského státu – zatýkání a věznění nezletilých. Izraelské okupační síly zadrží a uvězní každý rok několik set palestinských dětí, ve velké většině za obvinění z házení kamenů na izraelské vojáky. Zatímco židovské děti nemohou být v Izraeli vězněny, stejně staré arabské resp. palestinské děti ano. Více než 99 % obviněných palestinských dětí je shledáno u izraelských vojenských soudů vinnými, a to většinou na základě přijetí dohody o vině a trestu. Taková dohoda totiž v praxi představuje naději na rychlejší propuštění, zatímco trvání na vlastní nevině většinou vede pouze k přísnějšímu odsouzení.

Palestinské děti jsou převáženy do věznic v Izraeli, nemají často přístup k právníkům a jejich výslechu nebývá přítomen jejich dospělý zástupce. O osudech zadržených dětí dokonce často neví nic ani jejich rodiče! K rutinním praktikám patří psychický i fyzický nátlak, několikadenní držení v samovazbě, odmítání poskytnout zadrženým informace o jejich právech ba i důvodech zadržení. Ve filmu zazněla řada svědectví vězněných dětí, jejich rodičů i palestinských a izraelských lidsko-právních aktivistů. Izrael svoji politikou vůči zadrženým a vězněným nezletilým porušuje 4. ženevskou konvenci z roku 1951, Úmluvu OSN proti mučení a jinému krutému zacházení z roku 1987 a Úmluvu OSN o právech dítěte z roku 1989, které všechny ratifikoval.

Po tomto deprimujícím pohledu na realitu panující v okupované Palestině dostala slovo paní Nawal Slemiah, zakladatelka družstva Women in Hebron, která s pomocí překladatelky představila tento projekt jako určitý kontrapunkt nadějného rozvoje palestinské národní existence a sociálního pokroku.

Družstvo vzniklo v roce 2005 s cílem ekonomicky a společensky pomoci ženám ve městě Hebronu, které je kvůli přítomnosti židovského osídlení rozděleno bariérami a kontrolními stanovišti na několik zón a silně poznamenáno ve svém rozvoji. Ze Starého města, kde v roce 1967 žilo deset tisíc Palestinců, se kvůli izraelské politice a násilí ze strany militantních židovských osadníků stala do konce 20. století zóna duchů s pouhými několika sty obyvateli. Paní Slemiah se rozhodla zvrátit vylidňování této čtvrti a získala v ní opuštěný obchod. V něm začala prodávat výrobky družstva, které se zaměřilo na produkci tradiční palestinské výšivky v různém designovém provedení.

Zatímco v prvním roce se podařilo s podporou zahraničních konzulátů pořídit šicí stroje a vytrénovat na nich prvních deset žen, dnes družstvo zaměstnává 150 žen. Do řad družstva byla přijata řada žen, jejichž muži jsou ve vězení, vdovy a další ženy v sociálně těžké životní situaci. Dnes u družstva vzniká i školka pro malé děti, aby v něm mohly pracovat i mladé matky, často samoživitelky. Družstvo Women in Hebron se stalo inspirací pro řadu dalších podniků v celé Palestině. Vedle tradiční výšivky, ručně vyráběných šatů, tašek či šátků dnes začíná i s výrobou dětského oblečení nebo koberců. Velkou pomoc družstvu poskytují po celou dobu dobrovolníci ze zahraničí – v blízké budoucnosti přijedou například do Hebronu studenti Londýnské univerzity, aby pomohli s tvorbou designu zboží pro evropský trh.

Z řad účastníků padlo hned několik otázek na postavení žen v palestinské společnosti, na to, zda ženy a muži snáší izraelskou okupaci rozdílně, i na vztah, který k družstvu zaměstnávající ženy má okolí. Nawal Slemiah se s úsměvem vyznala, že má velmi otevřeného manžela, který ji v činnosti v družstvu velmi podporuje, nicméně u některých žen došlo k tomu, že jim jejich rodiny resp. manželé vyčítali nedostatečnou péči o rodinu i to, že jim „berou práci“. Občas se vyskytla situace, že si muži nepřáli, aby ženy pracující v družstvu samy cestovaly do ciziny.

Práce v družstvu ale mnoho žen také emancipovala a umí se již těmto „tradičním požadavkům“ kladeným na ženy vzepřít. V Palestině přitom mnoho žen pracuje, studuje, nejsou diskriminovány u soudů, jako v některých jiných islámských zemích. Slemiah tuto zajímavou debatu uzavřela tím, že palestinské ženy netouží mít ani tak stejný typ svobody jako mají ženy v Evropě, ale dožadují se svých práv. Ona sama i její přátelé (které má i mezi Židy) žijí myšlenkou svobodné Palestiny, konce okupace a života v míru.

Na závěr celého večera se účastníci přesunuli k vystaveným výrobkům družstva od šatů a šátků až po vyšívané tašky, prohlíželi si je a v případě zájmu si je mohli i pořídit. A zájem o tyto povedené produkty byl opravdu značný! Lidé tedy podpořili činnost družstva z Hebronu i touto cestou. Zbývá tak jen poděkovat Palestinskému klubu a dalším organizátorům za povedenou akci.