Reakce na článek Ing. Jiřího Dolejše (http://denikreferendum.cz/clanek/26514-ceska-levice-mezi-minulosti-a-budoucnosti )

„Levice prošla v historii mnoha proměnami. Nyní ji pravděpodobně čeká jedna z největších a je otázkou jejího dalšího bytí a nebytí, aby se zcela neodklonila od své podstaty.“ píše v krátkém článku místopředseda KSČM Ing. Jiří Dolejš publikovaném na webu Deník Referendum.

Tato premisa je pravdivá. Článek vzhledem ke svému rozsahu, nikoliv z nějakého jiného důvodu je příliš obecný a vyznívá nejednoznačně. Myslím si, že jsou v článku použity i pojmy, které mají článek zatraktivnit, ale působí spíše zmatečně a jsou zavádějící. Autor článku přejímá terminologii a pohled na dějiny poplatný ideologii liberálního kapitalismu. Je tohle projev „modernizace“ levice, která má být podle některých soudruhů z KSČM východiskem, které vyvede stranu ze série porážek a zvrátí slábnoucí vliv strany ve společnosti?

Ano, levice si prošla dlouhým vývojem. V dávné době, stejně jako dnes, byla levice heterogenní. Na levé straně politického spektra bylo vždy mnoho politických proudů. Heterogennost levice byla dána několika prvky. Jedním z elementárních prvků rozdělení levice je ideologie, ze které vychází. Druhým, ne samostatným, ale ideologií podmíněným prvkem je skutečnost, že různé levicové proudy vyjadřují zájmy různých (i antagonistických!) skupin. Pominout tyto dvě skutečnosti znamená lístek do říše fantazie. V článku jsem zdůraznění této skutečnosti nenalezl.

Tato skutečnost nejednotnosti levice je pregnantně vyjádřena ve známém díle Manifest komunistické strany: „Socialismus znamenal roku 1847 buržoazní hnutí, komunismus hnutí dělnické. Proto jsme již tehdy velmi rozhodně zastávali názor, že „osvobození dělníků musí být dílem dělnické třídy samé“, nemohli jsme být ani na okamžik na pochybách, které z těchto dvou jmen máme zvolit. Také nikdy později nás nenapadlo je odmítat.“.

Tento výrok nepozbyl nic na své aktuálnosti ani v 21. století v naší společnosti, která je stále třídně rozdělená a stále existují levicové proudy, které vychází z různých ideologických základů, mají rozdílné cíle a slouží různým třídám. Považuji za nutné vrátit se k přesné terminologii, vzdát se nesmyslné relativizace a uvědomit si, že KSČM není a nesmí být „levicí bez přívlastků“, ale komunistickou stranou, tj. stranou vycházející z vědecké marxisticko-leninské ideologie a hájící zájmy pracující třídy. Tím by KSČM zaujala místo, které přísluší straně, která usiluje o likvidaci vykořisťování člověka člověkem, a která se programově hlásí k socialismu.

Ing. Jiří Dolejš ve svém článku popisuje volební zisky levice (míní tím sociální demokracii a KSČ) v historii naší vlasti. Zcela správně zmiňuje moment vzniku Komunistické strany Československa. Je to moment, který by měl pominout málo kdo, má li ambice nějaký vývoj na levici v Československu popsat. Bohužel, interpretace je značně zavádějící a slovník až zarážející, poplatný současnému, antikomunistickému výkladu dějin. Moment rozkolu je ocejchován pojmem schizma. Výraz schizma samozřejmě vzbuzuje konotace s náboženstvím, jelikož původ výrazu značí rozchod z náboženských důvodů. Věřím, že se jednalo pouze o nešťastnou volbu slovníku, na což jsem upozorňoval v úvodu. Důvodem „schizmatu“ měl být vliv bolševické revoluce v Rusku. Ano, samozřejmě, bolševická revoluce v Rusku byla velkým impulzem a velkým příkladem pro revoluční proletariát a pro levicové proudy. Některé si vzaly příklad pozitivní, některé naopak odstrašující. V sociální demokracii na našem území šlo nalézt obojí. Ale nešlo jen o východ, šlo i o západ. Neopomenutelným příkladem muselo být nutně i Německo a povstání Spartakovců, které bylo nemilosrdně utopeno v krvi i za přispění německé sociální demokracie! Nelze pominout prosincovou generální stávku, která vyvrcholila bojem o Lidový dům! V těchto případech se jedno křídlo sociálních demokratů opíralo o proletariát, druhé křídlo o buržoazní moc. To byl moment, kdy už sociální demokracie nemohla dále sehrávat žádnou progresivní úlohu, to byl moment, kdy bylo nutné, aby se to, co bylo revoluční trvale rozešlo s tím, co se stalo v nadcházející etapě emancipačního boje reakčním. Tak se stalo jak v naší republice, tak v mnoha jiných místech na světě, že byly vytvořeny politické strany, které se jasně přihlásily k revolučnímu proudu a ke vědeckému světonázoru – marxismu leninismu.

Sociální demokracie se marxismu zřekla ve své praxi dříve a formálně později. Existovaly zcela jasné důvody, proč bylo nutné se se sociální demokracií rozejít! Jen těžko tuto skutečnost zlehčovat a nazývat schizmatem. A ještě nad tímto stavem lkát, ignorovat objektivní příčiny rozchodu a divit se, proč na ně nemůžeme zapomenout ani po kontrarevoluci 89. roku. Ani „politická soutěž“ o to, který z představitelů buržoazie bude utlačovat pracující následující čtyři roky na tomto stavu, který vyšel z příčin, které nezmizely, nemůže nic změnit. Nelze pominout ani to, že Ing. Jiří Dolejš interpretuje buržoazní volební systém jako „návrat k tradiční politické soutěži“. Naopak, z článku lze vyvodit, že revoluce mají být něco nepřirozeného. Svoboda politické soutěže ve třídní společnosti je také pochybnou floskulí.

V článku, na který reaguji, nalezneme také označení budovatelského úsilí pracujících po druhé světové válce jako „autoritářskou restrukturalizaci společnosti“. To je bizarní pojem, který by spíše než komunistům, příslušel slovníku anarchistické levici. Nalezneme i zmínku o socialismus v nacionálním kabátě, který prý působí „atavisticky“. Téma nacionalismu a jeho využití k zachování panství kapitálu je natolik rozsáhlé, že je možné napsat rozsáhlou práci, ale jedinou větu, to ne, to by bylo příliš málo. Pokud ovšem nebude stačit konstatování, že nacionalismus je stále účinným a stále využívaným nástrojem, který má ohlupovat pracující třídu nespokojenou s poměry, které pramení z kapitalistického systému tak, aby nebyli schopni účinně a organizovaně odstraňovat skutečné příčiny jejího špatného postavení.

Ale dobrá, jdeme k dnešku. Ing. Jiří Dolejš reaguje na aktuální informaci, která byla vyvozena ze sociologického bádání v USA, kdy se ukázalo, že nezanedbatelná část mladé generace preferuje systémovou změnu a nepovažuje kapitalismus za vhodný pro svoji budoucnost.

Ing. Dolejš zcela správně varuje před sebeuspokojením, že to může samo o sobě přinést nějakou změnu. To by si mysleli sociální demokraté, kteří podle své ideologie jednali tak, že socialismus přijde sám od sebe, až nastane ten pravý čas. Respektive, tvrdili to do té doby, než se socialismu jako lepšího a modernějšího systému překonávajícího kapitalismus sami nezřekli.

Společenské nálady mohou být nakloněny systémové změně, ale bez subjektu, kterým je revoluční komunistická strana, ve smyslu avantgardy pracující třídy, progresivní změna nenastane.

Po nedobrých výsledcích ve volbách zesilují hlasy uvnitř KSČM, které volají po změně. Budou se komunisté měnit podle nálad společnosti, která je indoktrinovaná buržoazní propagandou a podléhá mediální manipulaci? Dosáhnout komunisté svého cíle tím, že se budou těmto náladám podbízet? Nebo naopak musí proti buržoazní ideologii bojovat? Tedy kterým směrem se vydat? Je to jasné. KSČM musí jít směrem k revoluční straně, která bude schopná nejen posílat své zástupce do buržoazních zastupitelstev, ale která bude schopná ovlivňovat šířením své ideologie (a vysvětlováním spol. procesů, jejich objasňování…) pracující třídu a také schopna učit pracující organizovat se a bojovat za to, aby systémové změny bylo dosaženo. Pokud se ale KSČM rozhodne jít jiným směrem, bude negovat sama sebe. Stane se jen další sociální demokracií. Ovšem, historická potřeba překonání kapitalismu nezmizí. Této potřeby by se dříve či později chopil jiný subjekt. Já si přeji, aby se KSČM svojí avantgardní úlohy nevzdala. Věřím, že si to přeje i většina členské základny a většina sympatizantů – voličů.

Mgr. Aleš Hubert, předseda ZO KSČM Zbýšov
Převzato z webu www.ksm.cz