• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

23
LED
2014

Zmizelí muži, ženy, děti…

Štítky: Antifašizmus, Historie, Kultura, Latinská Amerika, Praha
Autor: Monika HOŘENÍ
komentář : vypnuto

IMG_zmizeliPod příznačným názvem Zmizelí se koná v Institutu Cervantes v Praze (ul. Na Rybníčku 6, Praha 2) mimořádně působivá výstava fotografií Argentince žijícího v Barceloně Gustava Germana. Umělec prostřednictvím srovnání snímků, jež dělí tři desítky let, odhaluje hrůzu vojenské diktatury v Argentině z let 1976-1983. Během ní zahynulo nebo se stalo nezvěstnými na 30 000 Argentinců a Argentinek!

Je to právě umění, v tomto případě fotografické, které je lépe než soudní procesy, pátrání novinářů nebo filozofické úvahy schopno vyjádřit zraňující prázdnotu vyvolanou nevysvětlitelným zmizením člověka, píše se v podrobném letáčku k výstavě, který má každý návštěvník k dispozici. Oněmi zmizelými jsou lidé, zpravidla z levicového spektra společnosti, kteří byli zlikvidováni v době, kdy argentinskou společnost svírala vojenská junta. U mnohých obětí ani není znám jejich osud. Pozůstalé rodiny nevědí, jakým útrapám byli podrobeni, kde skončila jejich těla a ostatky.

Fotograf vyšel ze staré, zpravidla černobílé fotografie z let před nástupem diktatury, na níž je zachycena šťastná rodina, sesterská či partnerská dvojice, skupina přátel. A na stejném místě, se stejným pozadím i stejnými lidmi Germano po třiceti letech nafotografoval současnost. V ní však někdo chybí – ten, kdo byl během řádění fašistické junty v této latinskoamerické zemi zabit, rozstřílen, umučen, zavražděn. Prostě zmizel. Jakási symbolická tečka u popisek pod soudobými fotografiemi naznačuje, že právě na tomto místě, vedle sestry, bratra, matky, otce, přítele…, v dobách »před tím« stál člověk.

Emotivní dojem z tohoto srovnání zvyšuje velkoplošnost fotografií.

Příběh první

Devětadvacetiletá Maria del Carmen »Pochi«, manželka Omara Daría Amestoye. Maria učí ve školce místní katolické školy. Je brutálně zavražděna vojáky a příslušníky federální a buenosaireské policie. Společně s ní je zabit i její manžel Omar a jejich dvě děti, pětiletá María Eugenia a tříletý Fernando. Jak se to stalo? V šest hodin ráno obklíčí jejich dům tanky a nákladní vozy. V domě všichni spí. Následuje řev aut a samopalů, výkřiky, granáty, slzný plyn. Manželé Amestoyovi a jejich přítelkyně Ana María Granada, která je v domě s nimi, nemají možnost se bránit. Snaží se aspoň ukrýt své děti. Dospělí jsou doslova rozstříleni. Malá María Eugenia a Fernando se udusí slzným plynem. Pětiměsíční Manuel, syn Any, jako jediný přežije schovaný mezi přikrývkami v prádelníku. Teprve v roce 1995 se dozvídá, jaká je jeho pravá totožnost.

Na jednom snímku vidíme idylický obrázek Marii se svou švagrovou, synovci a dětmi z roku 1974 z jednoho nedělního odpoledne. Na druhém, barevném snímku stojí jen dva lidé. Ostatní »zmizeli«… Osoby odpovědné za vraždu těchto lidí byly v roce 2012 odsouzeny na doživotí.

Příběh druhý

Dvaadvacetiletá Maria Irma studuje na zemědělské fakultě. Je aktivní členkou univerzitní peronistické mládeže. Třiadvacátého dubna 1976 je vojenským děkanem z fakulty vyloučena. Před státním terorem se Irma a její přítel Omar uchylují do ilegality. Sedmého ledna 1977 v půl šesté ráno bombardují jednotky 2. armádního sboru jejich dům v městě Rosario. Dům je zcela zničen, Irma a Omar umírají v troskách. Jejich syn Martín, jemuž je pouhých šest týdnů, jako zázrakem přežije. Je předán do péče tety Susany. V současnosti je Martín členem sdružení Synové a dcery za identitu a spravedlnost proti zapomnění a mlčení (HIJOS).

Na černobílém snímku se jednoho jarního odpoledne roku 1970 usmívá Maria Irma po boku své sestry Susany. Dvě krásné mladé dívky, které se právě chystají jít za zábavou. Na druhém, současném snímku stojí ve stejné místnosti se stejným nábytkem a dekoracemi jen Susana… Rodina se i nadále domáhá spravedlnosti.

Příběh třetí

Devětadvacetiletý Orlando René, třicetiletá Leticia Margarita Oliva a jejich jediná dcera Laura. Orlando pracuje v továrně. Jednadvacátého října 1976 je unesen. Jedenáctiměsíční Lauru má s sebou. Oba jsou převezeni do tajného detenčního centra. Orlanda již přivážejí mrtvého. Marta Álvarez, jedna z dalších zadržených, se na několik hodin ujímá malé Laury. V noci je děvčátko odloženo do jeslí, kde je po několika dnech hledání nalézá matka. Po zadržení svého manžela se Leticia přestává politicky angažovat a přestěhuje se do jiného města. Tu dva roky po Orlandově únosu vpadne do jejího domu ozbrojené komando. V domě je tříletá Laura a dívka, jež ji hlídá. Vojáci čekají šest hodin, než se Leticia vrátí z práce. Sotva vstoupí do domu, zavážou jí oči, surově ji zbijí a odvádějí pryč. Taková je poslední Lauřina vzpomínka na maminku. Už nikdy se s ní nesetká.

Na černobílém snímku vidíme šťastnou rodinu, matku a otce, kteří krátce před vojenským převratem v březnu 1976 drží v náručí svou malou dcerušku (viz foto). Na druhém snímku, ve stejném pokoji před stejným oknem, klečí se zádumčivým, smutným výrazem jejich již dospělá dcera. Orlando a Leticia jsou nadále nezvěstní.

Argentinská vojenská junta byla brutální

Argentinská junta se chopila moci za podpory USA a se souhlasem katolické církve 23. března 1976 po smrti Juana Peróna. Zahájila proces tzv. národní reorganizace (šlo o neoliberální ekonomické reformy a brutální represe). Během její vlády a tzv. špinavé války zmizely beze stopy desetitisíce lidí.

Až v r. 1983 se opět konaly svobodné prezidentské volby, jejichž vítězem se stal odpůrce junty Raúl Alfonsín. Během demokratizačního procesu se dostávaly na světlo mocenské prostředky vojenské vlády: mučení, vraždy, masové popravy, tzv. lety smrti (shazování živých lidí z vojenských letadel do Atlantiku; celkově takto bylo brutálně zabito na 4000 lidí) a strategie mizení lidí, kterým podle oficiální zprávy o porušování lidských práv za vojenské diktatury padlo za oběť kolem 30 000 Argentinců. Několik hlavních představitelů vojenského režimu bylo v r. 1985 odsouzeno k dlouholetému vězení. Prezident Alfonsín byl nakonec pod tlakem armády nucen vyšetřování těchto zločinů výrazně omezit. Znovu je uvedl do pohybu prezident Kirchner (2003–2007) a pokračuje v něm i nynější prezidentka Cristina Fernándezová. Např. loni byl souzen diktátorský prezident Jorge Videla (1976-1981) za tzv. Operaci Kondor, při níž se junta zbavovala odpůrců režimu za pomoci USA. »Tehdejší ministr zahraničí Kissinger vraždy v depeších osobně schvaloval,« řekla Carolina Varskyová z Centra pro právní a sociální studia v Buenos Aires. V r. 2012 Videla poprvé přiznal, že se junta zbavovala levicově smýšlejících lidí. Za unášení dětí odpůrců režimu byl téhož roku odsouzen na 50 let, když předtím byl odsouzen na doživotí. Zemřel loni. Někteří vůdcové argentinské junty si odpykávají za pronásledování, mučení a vraždy doživotní tresty.

Výstava Zmizelí, kterou pořádá Velvyslanectví Argentiny v ČR, byla zahájena u příležitosti Mezinárodního dne lidských práv 10. prosince a probíhá do 8. února. Vstup je zdarma. Máte-li čas a možnost, neváhejte. Jde o výjimečný počin.

Otevřeno pondělí-pátek 10-18 hodin, v sobotu 10-14 hodin.

FOTO – Vojtěch MICHAL

zdroj: Haló noviny

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

Intenzivní protesty proti plánům české vlády zvýšit věk odchodu do důchodu

25 dubna, 2023

Stažení cel EU na ukrajinské obilí selhalo, protože východoevropské země vystoupily do opozice

24 dubna, 2023

Boje v Chartúmu ohrožují poslední pokus o příměří

22 dubna, 2023

Po přijetí penzijní reformy vyšli francouzští pracující opět do ulic

18 dubna, 2023

Stávka bezpečnostních pracovníků letišť v Německu

17 dubna, 2023

Archivy

  • Duben 2023
  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.