• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

12
LED
2014

Zpráva ze senátního slyšení ve věci petice za záchranu České pošty

Štítky: Česká politika, Česká pošta, Odbory a pracoviště
Autor: Barbora Čapinská, Socialistická solidarita
komentář : vypnuto

Po úspěšných demonstracích a okupacích hlavního sídla České pošty a získání téměř 11 tisíc podpisů z řad zaměstnanců i veřejnosti pod petici Za záchranu České pošty bylo na 19.listopad letošního roku ustaveno slyšení před petičním výborem Senátu ČR, které mělo za cíl pomoci zmírnit spory mezi vedením pošty a Federací výkonných zaměstnanců České pošty (FVZ ČP), odborovou organizací, která iniciovala sepsání petice. 

V úvodu nastínil předseda FVZ ČP Miroslav Prokop problémy, které vedly k sepsání petice a za jejichž vyřešení jeho odbory bojují: neproplácení přesčasů, šikana zaměstnanců, nedostatečná bezpečnost práce, nepřiměřené srážky z platů. Nepříjemné jistě bylo, když jej přerušil svým smíchem personální ředitel ČP Ivan Feninec, za což si vysloužil i napomenutí předsedy senátního výboru Marcela Chládka. Poté následoval projev ministra vnitra Martina Peciny. Ten hned na začátku svého projevu zpochybnil samotnou petici prohlášením, že její název a text nejsou v souladu s tím, co přednesl pan předseda Prokop. Snižoval rovněž význam petice a boj předsedy Prokopa a jeho odborové organizace srovnáváním jejího nízkého počtu členů s ostatními početnějšími odborovými organizacemi. Spolu s náměstkem ministra práce a sociálních věcí Petrem Šimerkou si také dovolil zpochybnit potíže zaměstnanců poukazováním na nízký, ba dokonce klesající, počet jmenných i anonymních stížností zaměstnanců a trval na marginálním rázu těchto potíží. Naopak, vedení pošty bylo chváleno za svoji spolupráci s odbory, časté konzultační schůzky a celkově dobrý manažerský výkon. S projevy chvály na účet vedení se připojil i náměstek Šimerka, jenž kladně hodnotil platnou kolektivní smlouvu.

Náměstek Šimerka nabídl ve svém projevu detailní údaje týkající se stížností, jejich počtu, tématu a úspěšnosti řešení, jak vyplývají z šetření Státního úřadu inspekce práce. Potvrdil zájem MPSV na tom, aby veškeré stížnosti byly řešeny a doporučil panu Prokopovi, aby byly ministerstvu doručeny spolu s důkazním materiálem. Spolu s ministrem vnitra však vyjádřil pochyby o plošnosti těchto praktik s poukazem na to, že počet stížností každoročně klesá a pohybuje se v řádu desítek, z nichž velká část se nakonec ukazuje jako neoprávněná. Oba pak tyto pochybnosti dále podpořili faktem, že největší odborové organizace Odborového svazu zaměstnanců poštovních, telekomunikačních a novinových služeb, sdružující údajně téměř polovinu všech více než 30 000 zaměstnanců pošty, se slyšení nezúčastnily a zřejmě s peticí a činností FVZ ČP ani nesouhlasí.[1]

Jedním z nejdůležitějších témat slyšení byl nedůstojný a protiprávní způsob vymáhání plnění plánu prodeje produktů tzv. aliančních partnerů, z nichž údajně pochází až 60 % výnosů ČP a mezi něž patří zejména produkty Poštovní spořitelny, České pojišťovny a Sazky, ale i stavební spoření, tisk, knihy a hračky. Podle informací a důkazů pana Prokopa a jiných řadových zaměstnanců se z důvodu přetížení nedaří plnit tyto požadavky a pracovníkům je proto často vyhrožováno srážkami z platu (protože jejich variabilní část se odvíjí právě od tohoto prodeje), přenesením na jinou pobočku či propuštěním, jsou opakovaně nuceni uzavírat pro ně nevýhodné smlouvy na spoření či pojištění nejenom oni, ale i jiní členové jejich rodin, často musí odkupovat neprodané výtisky tisku. Je s podivem, že na takto závažná provinění ministr Pecina reagoval tak, že je běžné a pochopitelné, že vedení firmy nejenom nabádá své zaměstnance k využívání služeb se spřátelenými subjekty, ale že i  za nesplnění těchto požadavků je zaměstnanec sankcionován. Dále se pak  nechal slyšet, že zájmem manažera je motivace lidí k větší výkonnosti a že tímto nástrojem je právě rozdělení platu na fixní a variabilní. Variabilní část je však rovněž předmětem kritiky odborů pana Prokopa, protože je pracovníkům pošty strháváno z platu i několik tisíc korun. Navzdory tomu vedení pošty neochvějně trvalo na tom, že srážky za neplnění plánu prodeje produktů aliančních partnerů činí pouhých 400 až 600 Kč. Ministr Pecina a vedení pošty si dokonce dovolili během debaty zmiňovat výše platů v řádu 18-20 tisíc Kč s cílem bagatelizovat dopad krácení variabilní a bonusové části, ačkoli tyto sumy podle některých řadových zaměstnanců, doručovatelek, dopravců a pracovníků u přepážek ani z daleka neodpovídají skutečnosti. Je politováníhodné, že se nikdo z příchozích zaměstnanců neodvážil tato čísla zpochybnit  a učinili tak jen v soukromých hovorech po slyšení. V kolektivní smlouvě jsou  všechny částky a poměry detailně popsány, avšak v praxi postupují regionální ředitelé a vedoucí poboček zcela jiným způsobem a dovolují si pod pohrůžkami osekávat platy až na základní minimum.

Nebylo rozhodně povzbuzující, ani  přesvědčivé, že se slyšení nezúčastnilo vedení žádné z velkých odborových organizací a nepodpořilo tak pana Prokopa v jeho tvrzeních. Jako jediný se odvážil promluvit předseda Základní organizace Odborového svazu dopravy Evžen Dvorský, který potvrdil stav na poště vylíčený panem Prokopem, zpochybnil některá prohlášení náměstka Šimerky a vedení pošty ohledně spolupráce managementu s odbory a jako jediný vytkl vedení i volbu aliančních partnerů s tím, že prodej nepoštovních produktů jako plyšových hraček je téměř  nemožné plnit. Nebylo tak daleko k přímé výtce, že za špatně zvolené produkty nenese odpovědnost řadový zaměstnanec, ale  ředitelství. Dva zaměstnanci pošty se sice odvážili předstoupit a přiblížit útrapy a šikanu ze strany vedoucích pošt, kterým musí denně čelit, tyto jejich zkušenosti však vyšuměly do ztracena, ba dokonce byly zpochybněny generálním ředitelem jako ojedinělé. Ve  výsledku se tak jeho námitka, že konkurence pracuje efektivněji, nesetkala s odporem, ale dokonce s tichým souhlasem. Důkazy a prohlášení o tom, že jsou doručovatelé letáků, listovních zásilek a balíků přetěžování, či jim nejsou propláceny přesčasy, tak vyzněly jako lenost a neschopnost pracovat výkonněji ve stanovené době. Míru indoktrinace vzápětí doložila jedna z účastnic slyšení prohlašujíc, že prodej nepoštovních produktů je součástí práce na poště a pokud je někdo líný nebo s tím nesouhlasí, tak se o tuto práci nemá ucházet a nemá bránit v plnění plánů těm, kteří jsou snaživí a pro práci zapálení a kterým záleží na prosperování firmy.

Nejvíce zarážející na celém slyšení byla všeobecná akceptace trhu, konkurence a tzv. evropských či globálních trendů jako nevyhnutelných. Nejen generální ředitel a ministr Pecina, ale také sám předseda Prokop nijak nezpochybnili potřebu pošty sdružovat se s jinými partnery a nabízet jejich produkty, naopak, přesvědčivě šířili a podporovali tvrzení, že vzhledem k liberalizaci trhu jsou konkurencí a všeobecnými trendy nuceni uchýlit se  k takovým krokům. Odvolávání se na procesy liberalizace či globalizace jako autonomní a přirozené je běžnou výmluvou pro jejich zavádění, šíření a prohlubování. Přitom tento diskurz neslouží k popisování těchto jevů, ale k jejich zavádění, a podporuje jejich vnímání jako vznikající nezávisle na lidech, politicích, korporacích. Zatímco ministr vnitra,  jeho náměstek a vedení pošty svorně hlásali, že bez aliančních partnerů se pošta neuživí, téměř nikdo se neodvážil toto tvrzení zpochybnit a napadnout tak neoliberální logiku privatizace a outsourcování veřejných služeb. Autorka sama během slyšení sice vznesla námitku, že ve spojení s poštou a jejími službami by se nemělo hovořit o byznysu (tento výraz patřil mezi nejpoužívanější v projevu generálního ředitele), ale že pošta plní důležitou komunitní funkci a nelze tedy její roli jednoduše poměřovat výnosy a náklady. Na to pan Zatloukal reagoval tím, že pošta společenskou funkci plní kvůli nařízení státu, ale trh je nemilosrdný. Završením tohoto diskurzu pak bylo závěrečné prohlášení ministra vnitra i předsedajícího Chládka o tom, že doufají ve vysvětlení a zlepšení situace na poště ku spokojenosti zákazníků, jakoby zákazníci (a potažmo trh) byli důležitější než zaměstnanci. Přitom více než deset tisíc občanů  s praktikami na České poště nesouhlasí  a přeje si využívat jejích služeb bez nepříjemného obtěžování prodejem hraček, vánočních dekorací, žvýkaček či pojištění.

Boj za záchranu pošty, jak by měl nasvědčovat název samotné petice, tak není pouze bojem za lepší pracovní podmínky, na což poukazoval  text petice a senátní slyšení obecně, ale měl by být namířen právě proti procesům, které se staly tak akceptovanými, že jsou již za hranicí debaty. Staly se vnějšími ekonomickými faktory, které omezují politická rozhodnutí a neúprosně udávají jejich směr. Nestačí proto projevovat solidaritu  s řadovými zaměstnanci v jejich boji proti zkostnatělým odborovým organizacím a arogantnímu vedení, ale je potřeba poukázat  na možnosti, které by mohly posílit administrativní a komunitní roli pošty.

Alternativní způsob řízení pošt a zacházení s jejími zaměstnanci existuje.

barbora.capinska@socsol.cz

Vyšlo v prosincové Solidaritě roku 2013 (č.85).

[1]    Předseda Podnikového koordinačního odborového výboru Česká Pošta Karel Koukal dokonce v dopise všem členům organizace varoval, že petice přímo pomáhá konkurenci rozkládat ČP a nabádal k jejímu nepodepsání s tím, že vše, co je jejím obsahem, je již řešeno stávajícími odbory.

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

Intenzivní protesty proti plánům české vlády zvýšit věk odchodu do důchodu

25 dubna, 2023

Stažení cel EU na ukrajinské obilí selhalo, protože východoevropské země vystoupily do opozice

24 dubna, 2023

Boje v Chartúmu ohrožují poslední pokus o příměří

22 dubna, 2023

Po přijetí penzijní reformy vyšli francouzští pracující opět do ulic

18 dubna, 2023

Stávka bezpečnostních pracovníků letišť v Německu

17 dubna, 2023

Archivy

  • Duben 2023
  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.