• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

21
BřE
2023

Zrada na Julianu Assangeovi

Autor: John Pilger
komentář : vypnuto

Juliana Assange znám od té doby, co jsem s ním dělal první rozhovor v Londýně v roce 2010. Okamžitě se mi zalíbil jeho suchý, černý smysl pro humor, často bez nakažlivého chichotání. Je to hrdý outsider: bystrý a přemýšlivý. Stali jsme se přáteli a já jsem seděl v mnoha soudních síních a poslouchal, jak se tribuni státu snaží umlčet jeho a jeho morální revoluci v žurnalistice.

Mým nejvyšším zážitkem bylo, když se soudce Královského soudního dvora naklonil přes svou lavici a zavrčel na mě: ‚Jsi jen migrující Australan stejně jako Assange.‘ Moje jméno bylo na seznamu dobrovolníků, kteří měli za Juliana zaplatit kauci, a tohle soudce si mě všiml jako toho, kdo udělal reportáž o jeho roli v notoricky známém případu vyhnaných obyvatel Čagoských ostrovů. Neúmyslně mi složil kompliment.

Nedávno jsem viděl Juliana v Belmarshi. Mluvili jsme o knihách a tísnivé idiocii věznice: veselá hesla na zdech, drobné tresty; stále mu nedovolí používat tělocvičnu. Cvičit musí sám v prostoru podobném kleci, kde je cedulka, která varuje před nechození na trávu. Ale tam není žádná tráva. Smáli jsme se; na krátký okamžik se některé věci nezdály tak špatné.

Smích je samozřejmě štít. Když vězeňští dozorci začali cinkat klíči, jak to rádi dělají, na znamení, že náš čas vypršel, ztichl. Když jsem odcházel z místnosti, držel pěst vysoko a zaťal jako vždy. Je ztělesněním odvahy.

Mezi ním a svobodou stojí ti, kteří jsou protikladem Juliana: lidé, u nichž je odvaha něco nevídaného, stejně jako principy a čest. Nemám na mysli mafiánský režim ve Washingtonu, jehož honba za dobrým mužem je myšlena jako varování pro nás všechny, ale spíše pro ty, kteří stále tvrdí, že v Austrálii se řídíme spravedlivou demokracií.

Anthony Albanese hlásal svou oblíbenou frázi „už toho bylo dost“ dlouho předtím, než byl loni zvolen premiérem Austrálie. Dal mnoha z nás vzácnou naději, včetně Julianovy rodiny. Jako premiér přidal kluzká slova o ‚nesympatizování‘ s tím, co Julian udělal. Zřejmě jsme museli pochopit jeho potřebu mít nějaké krytí pro případ, že by ho Washington zavolal na objednávku.

Věděli jsme, že to bude vyžadovat výjimečnou politickou, ne-li morální odvahu, aby se Albanese postavil v australském parlamentu – ve stejném parlamentu, který se v květnu mohl zbláznit před Joe Bidenem – a řekl:

„Jako předseda vlády je povinností mé vlády přivést domů australského občana, který je zjevně obětí velké, pomstychtivé nespravedlnosti: muže, který byl pronásledován za druh žurnalistiky, která je skutečnou veřejnou službou, muže, který nelhal ani nepodváděl – jako mnoho falešných novinářů v médiích, ale řekl lidem pravdu o tom, jak je svět řízen.“

„Vyzývám Spojené státy,“ řekl by odvážný a morální premiér Albanese, „aby stáhly svou žádost o vydání: ukončily zlovolnou frašku, která poskvrnila kdysi obdivované britské soudní soudy, a umožnily bezpodmínečné propuštění Juliana Assangea k jeho rodině. Ponechání Juliana ve jeho cele v Belmarsh je akt mučení, jak to označil i zpravodaj OSN. Tak se chová diktatura.

Běda, můj sen o Austrálii, která dělá Juliana správně, narazil na své limity. Svůdná naděje vkládaná v Albaneseho se nyní blíží zradě, za kterou na něj historická paměť nezapomene a mnozí mu neodpustí. Na co tedy čeká?

Pamatujte, že Julian dostal politický azyl od ekvádorské vlády v roce 2013 především proto, že ho jeho vlastní vláda opustila. To samo o sobě by mělo způsobit ostudu odpovědným osobám: jmenovitě labouristické vládě Julie Gillardové.

Gillardová tak dychtivě spolupracovala s Američany na uzavření WikiLeaks za jejich pravdivá tvrzení, že chtěla, aby australská federální policie zatkla Assange a odebrala mu pas za to, co nazvala jeho „ilegálním“ publikováním. AFP poukázala na to, že nemají žádné takové pravomoci: Assange nespáchal žádný zločin.

Je to, jako byste mohli měřit mimořádnou australskou kapitulaci suverenity podle toho, jak zachází s Julianem Assangem. Gillardové pantomima plížící se do obou komor Kongresu USA je na YouTube divácké divadlo. Austrálie, opakovala, byla „velkým přítelem“ Ameriky. Nebo to byl ‚malý kamarád‘?

Jejím ministrem zahraničí byl Bob Carr, další politik labouristů, kterého WikiLeaks odhalily jako amerického informátora, jednoho z užitečných chlapců Washingtonu v Austrálii. Ve svých publikovaných denících se Carr chlubil, že zná Henryho Kissingera; skutečně Velký válečný štváč pozval ministra zahraničí na kempování do kalifornských lesů, jak se dozvídáme.

Australské vlády opakovaně tvrdily, že Julian získal plnou konzulární podporu, což je jeho právo. Když jsme se s jeho právníkem Garethem Peircem setkali s australským generálním konzulem v Londýně Kenem Pascoem, zeptal jsem se ho: ‚Co víš o případu Assange‘.

„Přesně to, co jsem četl v novinách,“ odpověděl se smíchem.

Premiér Albanese dnes připravuje tuto zemi na směšnou válku vedenou Američany s Čínou. Miliardy dolarů se mají utratit za válečnou mašinérii ponorek, stíhaček a raket, které mohou zasáhnout Čínu. Slintající válečné štvaní „odborníků“ v nejstarších novinách v zemi, Sydney Morning Herald, a Melbourne Age je národní ostuda, nebo by měla být. Austrálie je zemí bez nepřátel a Čína je jejím největším obchodním partnerem.

Tato pomatená servilita vůči agresi je popsána v mimořádném dokumentu nazvaném Dohoda o postavení sil mezi USA a Austrálií. Ta říká, že američtí vojáci mají „výhradní kontrolu nad přístupem k [a] použití“ výzbroje a materiálu, které mohou být použity v Austrálii v agresivní válce. To téměř jistě zahrnuje jaderné zbraně. Albaneseho ministryně zahraničí Penny Wongová v tomto „respektuje“ Ameriku, ale zjevně nerespektuje právo Australanů vědět.

Taková podlézavost tu byla vždy – ne netypická pro národ osadníků, který stále neuzavřel mír s domorodým původem a vlastníky místa, kde žije. Nyní je to nebezpečné. Čína jako žluté nebezpečí zapadá do australské historie rasismu jako ulitá. Je tu však ještě jeden nepřítel, o kterém nemluví. Jsme to my, veřejnost. Je naším právem to vědět. A naše právo říci ne.

Od roku 2001 bylo v Austrálii přijato asi 82 zákonů, které mají zeslabit již tak slabá práva na projev a nesouhlas a chránit paranoiu studené války stále tajnějšího státu, ve kterém šéf hlavní zpravodajské agentury ASIO přednáší o disciplínách typu ‚ australské hodnoty“. Existují tajné soudy a tajné důkazy a tajné justiční omyly. Austrálie je prý inspirací pro svého pána napříč celým Pacifikem.

Bernard Collaery, David McBride a Julian Assange – hluboce morální muži, kteří říkali pravdu – jsou nepřátelé a oběti této paranoie. Oni, ne edwardiánští vojáci, kteří pochodovali pro krále, jsou našimi skutečnými národními hrdiny.

Na Julianu Assange je vidět premiérova obojetnost. Jedna tvář nás dráždí nadějí na jeho přímluvu u Bidena, což povede k Julianově svobodě. Druhá tvář se zamiluje do ‚POTUS‘ a umožňuje Američanům dělat si se svým vazalem, co chtějí: klást cíle, které by mohly vést ke katastrofě pro nás všechny.

Podpoří Albanese ve věci s Juliana Assange Austrálii nebo Washington? Je-li ‚upřímný‘, jak říkají zarytější příznivci Labouristické strany, na co čeká? Pokud se mu nepodaří zajistit Julianovo propuštění, Austrálie přestane být suverénní. Budeme malí Američané. Oficiálně.

Tady nejde o přežití svobodného tisku. Již neexistuje svobodný tisk. V samizdatu jsou útočiště, jako je tato stránka. Prvořadým problémem je spravedlnost a naše nejcennější lidské právo: být svobodný.

Převzato z: https://peoplesdispatch.org/

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

Intenzivní protesty proti plánům české vlády zvýšit věk odchodu do důchodu

25 dubna, 2023

Stažení cel EU na ukrajinské obilí selhalo, protože východoevropské země vystoupily do opozice

24 dubna, 2023

Boje v Chartúmu ohrožují poslední pokus o příměří

22 dubna, 2023

Po přijetí penzijní reformy vyšli francouzští pracující opět do ulic

18 dubna, 2023

Stávka bezpečnostních pracovníků letišť v Německu

17 dubna, 2023

Archivy

  • Duben 2023
  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.