Koncem února vstoupilo v Sýrii v platnost příměří zprostředkované společně Ruskem i Spojenými státy, v jehož rámci skončily boje mezi jednotkami podporujícími syrskou vládu Bašára Asada, Syrskými demokratickými silami (SDF z většiny tvořenými kurdskými Lidovými ochrannými sbory – YPG) a jednotkami syrské „umírněné“ opozice. Vyhlášení příměří vedlo i k stahování íránských jednotek podporujících prezidenta Asada a k zmírnění příhraničního tureckého bombardování kurdských a vládních pozic. Z příměří byly ovšem vyloučeny síly Al-Nusry (syrská Al-Qaida) a především Islámského státu (ISIS), proti němuž naopak bojové operace výrazně zesílily.

Vyhlášení příměří, na kterém se jako na jedné z mála věcí shodly (přes odpor Turecka) obě hlavní světové mocnosti intervenující v syrské občanské válce, dále výrazně zhoršilo pozici Islámského státu, která se ostatně začala otřásat již se začátkem masivních ruských leteckých úderů proti jeho infrastruktuře od října 2015. Výrazného postupu proti silám ISIS dosáhly zejména jednotky SDF na východě země, které již v únoru obsadily překvapivě rychlým úderem město Shadadi v provincii Hasaka. Jde o bývalé místní centrum ISIS, ve kterém Islámský stát dříve provozoval tržiště s otrokyněmi z řad Jezídek.

Nedávno se pak SDF podařilo obsadit vesnici Um Midfeh blízko syrsko-irácké hranice, a tím narušit klíčové zásobovací trasy z jižní části provincie Hasaka do Raqqy, faktické metropole ISIS v Sýrii. SDF za tato vítězství vděčí mimo jiné úspěšnému získávání přeběhlíků ze skupin „umírněné“ opozice do svých řad. Nejnověji se k SDF přidala býv. brigáda Liwa Jund al-Haramain. To usnadňuje postup SDF v arabských resp. ne-kurdských oblastech na východě Sýrie. Podle odhadů Američanů dnes tvoří ne-Kurdové již více než třetinu všech vojáků SDF. Skutečnost je tedy na hony vzdálena lživému „zpravodajství“ Britských listů, které obviňují SDF z kurdského nacionalismu a etnických čistek vůči Arabům a Turkmenům.

Vojenské úspěchy SDF zapříčinily, že kurdské síly dnes stojí zhruba 40 kilometrů od Raqqy a 60 kilometrů od Deir Ez Zouru, kde již od prosince 2014 vzdoruje obklíčení ze strany ISIS elitní 104. výsadková brigáda syrské republikánské gardy pod vedením drúzského generálmajora Issama Zahreddiho. Silám věrným prezidentu Asadovi se dostalo morální i materiální pomoci díky zintenzivnění ruských náletů na pozice ISIS v oblasti. V menší míře podniká nálety proti ISIS v okolí Raqqy i americké letectvo

Obdobné se týká i oblasti Palmyry, kde jenom ve středu 9. března podniklo ruské letectvo na 150 náletů na pozice Islámského státu. Jde o zjevnou přípravu na postup pozemních vojsk syrské armády směrem na východ. Pozemní ofenziva syrské armády proti ISIS se ostatně úspěšně rozběhla i v oblastech východně od Aleppa, kde bylo od října osvobozeno zhruba 50 vesnic. Vojska syrské armády postoupila i podél dálnice M45 vedoucí z Hama do Raqqy.

Mohutný postup kurdských i vládních pozemních sil na území dosud kontrolované ISIS ve spojení s pokračujícími ruskými (a v menší míře americkými) nálety vedl k panice dokonce i v samotném centru moci ISIS, v Raqqa. 6. března byly v ulicích města zaznamenány demonstrace stoupenců syrské vlády, střelba po bojovnících Islámského státu a vyvěšení vlajek syrské republiky nad budovou městských autobusových garáží, na Novém mostě, na náměstí Al-Dallah a ve čtvrtích Al-Rumayla a Al-Dar’iyya – něco dosud nevídaného. Ale nezůstalo jen u symbolů – proasadovští militanti zastřelili Abu Ali Al-Tunisiho, šéfa zpravodajské služby Islámského státu v Raqqa.  350 bojovníků Islámského státu také údajně padlo do rukou syrské vojenské zpravodajské služby, když se mylně domnívalo, že se jedná o příslušníky islamistické skupiny Faylaq Al-Shaam.

Všechny tyto skutečnosti napovídají nejen významnému oslabení pozici Islámského státu, ale možnosti jeho strategické nebo dokonce naprosté porážky na syrském bojišti v nejbližších měsících.

Jinak se ovšem vyvíjí situace s Al-Nusrou. Ta využívá odporu části stoupenců „umírněné opozice“ k dojednanému příměří a začala je masivně verbovat do svých řad. To vedlo k výraznému posílení pozic Al-Nusry v provincii Idlib a v oblastech na jihovýchod od Aleppa. Je zajímavé, že když v Idlibu demonstrovali 4. března stoupenci „umírněné opozice“ proti Asadovi, bojovníci Al-Nusry vyhlásili, že jakoukoliv příští demonstraci budou trestat smrtí.

Síla Al-Nusry a jejího blízkého spojence, Ahrar al-Sham (která je ovšem Západem počítána k „umírněné“ opozici) spočívá v přitažlivosti jejich salafistické ideologie napříč různým prostředím, což jim umožňuje vyhnout se přílišné identifikaci s určitými lokálními komunitami a jejich zájmy a neutopit se v bezpočtu místních kmenových sporů bránících naopak rozdrobené „umírněné opozici“ v efektivním sjednocení. Al-Nusra zesílila v posledních měsících natolik, že převzala kontrolu dokonce v Kafr Nabl, jednom z nejsekulárnějších opozičních center, a nechala zavřít místní rádio „za vysílání nemorální hudby, podporu sekularismu a sympatii k odpadlíkům“. Při dočasném zatčení ředitele rádia, Raeda Farese, nikdo z místní „umírněné“ opozice nevystoupil na jeho obranu.

K urychlené tvorbě jednotek Al-Nusry dochází ovšem také severně od Aleppa na území, které z části kontroluje „umírněná“ opozice z tzv. Levantské fronty, z většiny pak Islámský stát. Děje se tak s přímou podporou Turecka a Saúdské Arábie, které se po zdrcujících porážkách „umírněných“ ze strany SDF/YPG rozhodly vsadit vše na kartu Al-Nusry. Ta má v jejich plánech převzít severní území při hranicích s Tureckem (které ještě nekontroluje SDF) a zabránit vzniku souvislé, Kurdy kontrolované oblasti od Afrinu na západě po Derik na východě.

Zatímco tedy Islámský stát utrpěl v poslední době mnoho porážek a ustupuje, jiné radikální džihádistické a islamistické skupiny sílí na úkor těch umírněnějších a představují pro syrskou vládu i Kurdy stále zoceleného a nebezpečného nepřítele.