Nejvyšší soud rozhodl ve věci zaměstnankyně, která se domáhala svého práva na zkrácený úvazek, neboť pečovala o dítě mladší 15 let. Zaměstnavatel – v tomto případě Magistrát města Liberec – jí odmítl vyhovět s tím, že by mu to způsobilo provozní obtíže. Nejvyšší soud prohlásil, že je nutné vždy pečlivě zkoumat, nakolik jsou problémy zaměstnavatele vyplývající ze zkráceného úvazku závažné, zda dosahují intenzity „vážných provozních důvodů“. V případě takové organizace, jakou je liberecký magistrát, jsou tyto úvahy na místě. Magistrát má kolem 400 zaměstnanců, lze pochybovat o tom, že by nebylo možné organizačně zajistit náhradu za zkrácený úvazek několika zaměstnanců.

Přístup libereckého magistrátu odpovídá praxi většiny českých zaměstnavatelů, kteří se kratším pracovním úvazkům spíše vyhýbají. S poukazem na vyšší administrativní a organizační náročnost většího počtu zaměstnanců s kratším úvazkem se snaží udržet počet zaměstnanců na co nejmenší úrovni. Naopak, tito zaměstnanci jsou v případě zvýšení objemu práce nezákonně nuceni do výkonu přesčasů, popř. si zaměstnavatelé vypomáhají využíváním brigádníků. Pohodlnost zaměstnavatelů tak dopadá na široké pole účastníků trhu práce: Jejich zaměstnanci – byť ochotní pobírat za kratší úvazek menší mzdu – jsou nuceni pracovat na plný úvazek, i když by se chtěli třeba intenzivněji věnovat péči o své potomky. Rodiče, kteří jsou na rodičovské dovolené, na ní raději zůstávají celé 3 roky a pobírají pouhých cca 7600 Kč rodičovského příspěvku měsíčně, neboť jim není umožněn dřívější návrat do zaměstnání se zkráceným úvazkem, tak aby stíhali i dostatečnou péči o děti. Využívání přesčasů zmenšuje počet pracovních míst a rozšiřuje tak počty nezaměstnaných. Využívání brigádníků vytváří na trhu práce nejnižší kastu zaměstnanců, s nulovou jistotou pravidelného příjmu, nahodile rozesílaných po jednotlivých provozech, běžně posílaných z domluvené směny domů, neboť pro ně nebylo dost práce. A v neposlední řadě brigádníků odíraných nejen organizací, v které reálně pracuje, ale navíc svým agenturním zaměstnavatelem.

ČR byla za nevyužívání zkrácených úvazků kritizována už i od Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Podle této kritiky zůstávají české ženy více než jinde v Evropě doma dlouho, ztrácejí kontakt s kariérou a jejich několikaletý pobyt doma se odráží i na výkonu ekonomiky. Podle studie z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí je rozdíl v zaměstnanosti českých žen, které mají dítě do šesti let, a těmi ostatními více než 40 procent, přičemž v Nizozemsku, Británii nebo Belgii je vliv mateřství na zaměstnanost mizivý. Jedná se o země, kde podíl částečných úvazků přesahuje průměr EU, který činí přes 20 procent. V Česku představují zkrácené úvazky 6,3 procenta.

Lze uzavřít, že je v zájmu zaměstnanců bojovat o flexibilnější uspořádání své pracovní doby. Tak aby lépe vyhovovalo jejich momentální životní situaci, avšak aniž by ztráceli stabilitu plnohodnotného zaměstnaneckého poměru. Především ve větších provozech nemá zaměstnavatel reálný důvod jim toto právo odepřít.

Aktuálně je právo rodičů na úpravu pracovního úvazku upraveno v § 241 odst. 2 zákoníku práce:

„Požádá-li zaměstnankyně nebo zaměstnanec pečující o dítě mladší než 15 let, těhotná zaměstnankyně nebo zaměstnanec, který prokáže, že převážně sám dlouhodobě pečuje o osobu, která se podle zvláštního právního předpisu považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo stupni IV (úplná závislost) 77a), o kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu stanovené týdenní pracovní doby, je zaměstnavatel povinen vyhovět žádosti, nebrání-li tomu vážné provozní důvody.“

Celý článek o rozsudku zde: Na zkrácený úvazek mají lidé nárok, rozhodl soud