Podivně vypadající titulek tohoto článku odkazuje na zprávu, která v posledních dnech proběhla médii. Zaměstnanci supermarketu ALDI ve francouzském městě Dammartin-en-Goële si budou muset nahradit hodiny, které neodpracovali kvůli policejnímu zásahu proti teroristům. Přímo prodejna sice teroristy napadena nebyla, nicméně policie v rámci zásahu celé okolí evakuovala. Zaměstnanci prodejny ALDI tudíž museli opustit své pracoviště před koncem své regulérní směny. Zprávu si lze přečíst např. zde.

Nebudeme se zde pouštět do hlubšího hodnocení organizace práce v nadnárodních řetězcích. Kauza naznačuje, že snad právě tyto korporace se žádných teroristických hrozeb nezaleknou a kola kapitalismu budou roztáčet, i kdyby trakaře halali. Nicméně podívejme se na situaci z pohledu českého pracovního práva. Má zaměstnavatel nárok po zaměstnancích náhradu neodpracovaných hodin požadovat?

V daném případě se zdá, že takový postup by byl v rozporu s českým zákoníkem práce. Pokud musí zaměstnanec nedobrovolně (na příkaz policie) opustit svoje pracoviště, nelze to interpretovat jako standardní odchod z práce, např. na základě propustky (dohody se zaměstnavatelem). Stejně jako v případě přírodní katastrofy, která by ohrozila pracoviště, jde i u evakuace kvůli protiteroristickému zásahu o tzv. „překážku na straně zaměstnavatele“. V případě přírodních katastrof, tzv. živelných událostí či zásahů vyšší moci, se uplatňuje § 207 písm. b) zákoníku práce. Zaměstnanci bez dalšího náleží náhrada mzdy min. 60% průměrného výdělku a z žádného ustanovení nevyplývá, že by měl povinnost si neodpracované hodiny nahrazovat. Jednou bylo jejich odpracování „překaženo“, náhrada je tudíž nemožná.

Pravdou je, že policejní akci proti teroristům nelze kvalifikovat jako živelnou událost. Tento pojem je spojen vždy s událostmi klimatickými, přírodní povahy. Byť jde tedy o překážku vzniklou vyšší mocí, bude se jen těžko uplatňovat výše zmíněné ustanovení. Existují dvě další možnosti. Podle § 207 písm. a) platí, že nemůže-li zaměstnanec konat práci pro přechodnou závadu způsobenou poruchou na strojním zařízení, kterou nezavinil, v dodávce surovin nebo pohonné síly, chybnými pracovními podklady nebo jinými provozními příčinami, jde o prostoj, a nebyl-li převeden na jinou práci, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši nejméně 80 % průměrného výdělku. Opět – jde v případě evakuace policií o tento druh provozních příčin? Ani to se nezdá být úplně přesné. Zdá se tak, že se uplatní pro zaměstnavatele režim nejtvrdší, a to podle § 208: Nemohl-li zaměstnanec konat práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele, než jsou uvedeny v § 207, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku.

Zákoník práce odstupňoval režim překážek v práci tak, aby odrážel spoluodpovědnost zaměstnavatele za tyto překážky. Nejmírnější režim (60%) je nastaven na živelné pohromy, střední režim (80%) na zaměstnavatelem přímo nezaviněné provozní důvody a nejpřísnější režim (náhrada ve výši 100% průměrného výdělku) na všechny ostatní překážky v práci na straně zaměstnavatele. Byť by se tedy zdálo, že útok teroristů je překážkou zaměstnavatelem nijak nezpůsobenou, událostí z vyšší moci, formální výklad zákona nám neumožňuje takovou událost do tohoto režimu podřadit. Zaměstnavatelé by právem mohli u takového výkladu pociťovat určitou hořkost. Jenže ono je naprosto přirozené, že zákonodárce nemůže při psaní zákona předvídat všechny možné situace, které v našem bouřlivém světě nastanou. Spíše by se dalo očekávat, že když nám budou svištět kulky teroristů kolem hlav, nebude nám zaměstnavatel do kapes zastrkávat k vyplnění docházkový list.