Nový hi-tech kancelářský komplex nechal očipovat své zaměstnance. Přijde vám tato zpráva jako ze sci-fi filmu? Nicméně nejde o sci-fi, ale o švédskou firmu Epicenter, která implantovala svým 400 zaměstnancům radiofrekvenční RFID čip, pomocí něhož se dostanou do budovy nebo mají možnost obsluhovat kopírku a tiskárnu bez použití firemní elektronické karty. V budoucnu přes něj budou moci platit v kantýně nebo se jednoduše přihlašovat k počítačům, čip by totiž měl komunikovat s notebooky i chytrými telefony.

Nastřelení čipu pod kůži na ruce je zatím naštěstí dobrovolné. Přestože pro lidi ve Švédsku je elektronický styk každodenní záležitostí (elektronicky se zde běžně platí drobné nákupy, elektronické platby dokonce akceptují lidé bez domova-pouliční prodejci časopisů) zdaleka ne všichni zaměstnanci firmy jsou z očipování nadšeni. Někteří to považují za zásah do osobní svobody a zaměstnaneckých práv. Jako vcelku prozíravé se paradoxně ukázalo vyjádření hlavního krizového manažera komplexu Hannese Sjoblada: „Chceme pochopit tuto technologii dřív, než velké korporace a velké vlády přijdou s tím, že se mají všichni nechat očipovat, třeba berní úřad, Google nebo Facebook.“ Vedení firmy však sotva půjde o svobodu nebo práva pracujících, jako spíš o další automatizaci provozu, o minimalizaci nákladů za každou cenu a z toho plynoucí konkurenční výhodu.

Radiofrekvenční mikročip je srovnatelný se zrnkem rýže.

Není to tak dávno, kdy jsme čelili kontroverzní mezinárodní dohodě ACTA upravující nakládání s digitálními technologiemi zcela ve prospěch velkých korporací na úkor běžných uživatelů. Některá její ustanovení přebrala více než pochybná, aktuálně propíraná Transatlantická smlouva TTIP, po jejímž podpisu velmi reálně hrozí dalekosáhlé nežádoucí změny (mimo jiné) v pracovněprávní oblasti.

Pak by pro korporace jistě nebyl problém nařídit očipování svých zaměstnanců v duchu odbourávání tzv. netarifních bariér obchodu. Mocný soukromý sektor by k nečitelným šmíráckým službám jako Facebook nebo Google, všudypřítomným kamerám ve veřejném prostoru a obecně nepřiměřeným pravomocem získal další nástroj k totálnímu dohledu nad pracujícími a neprivilegovanými obecně.

Čeká nás život ve virtuálním prostředí, jehož nesvobodnou podobu bude určovat soukromý sektor, směřujeme k jakémusi Matrixu pod diktátem trhu? Zatím to tak vypadá. Pokud budeme neustále veřejné zájmy podřizovat zájmům bezohledného kapitálu, pokud budeme soukromým společnostem neustále svěřovat výrobu i služby nutné k uspokojování lidských potřeb, půjdeme tímto směrem. Tuto tendenci ale můžeme zvrátit, vyřadíme-li tržní přístup i s jeho nedotknutelným soukromým vlastnictvím ze hry.