• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

11
DUB
2021

150 let Pařížské komuny – Promarněná šance? Louis Blanqui a Komuna 5. část

Štítky: Evropa, Historie, Levice, Socialismus
Autor: Doug Enaa Green
komentář : vypnuto

Blanquistická strana

V posledních dnech Druhého císařství se Blanquiho vize revoluce i jeho osobnost stala přitažlivou pro mnoho dělníků i studentů, kteří začali vytvářet utajené organizace s cílem svrhnout vládu. Blanquisté podnikli dva neúspěšné pokusy o státní převrat v srpnu a v říjnu 1870. V době vyhlášení Komuny měli své členy jak v Národní gardě tak v Radě Komuny. Zdánlivě měli všechny předpoklady sehrát v Komuně velitelskou roli. Co se tedy pokazilo?

V první řadě, blanquisté v tu dobu postrádali vedení samotného Blanquiho, který byl během celé doby trvání Komuny uvězněn v jednom z Thiersových vězení. Přitom jen několik měsíců předtím, v září a říjnu 1870, nabízel Blanqui ve svých novinách Vlast v nebezpečí (La Patrie en Danger) „kritickou podporu“ válečnému úsilí republiky. Blanquiho podpora Třetí republice jeho stranu mátla a dezorientovala. Podle blanquistického militanta Da Costy: „je třeba to neustále opakovat: od chvíle obležení Paříže Prusy vyslala blanquistická strana své muže do praporů Národní gardy, a jakmile to udělala, ztratila veškerou soudržnost… Blanquiho volání ´vlast v nebezpečí´, ať už bylo jakkoliv věcné, bylo zároveň faktorem rozkladu revolučních sil, kterými jsme do té chvíle disponovali.“

Blanqui požadoval zvýšení vojenského úsilí se zavedením levée en masse (masové branné povinosti) a vytvořením revolučního režimu podobného Jakobínům, který by vedl válku proti Prusům. Republika ale nebyla ani ochotná ani schopná na tato opatření přistoupit, a proto se Blanqui vzápětí postavil proti ní a účastnil se nepovedeného státního převratu v říjnu 1870. Když puč zkrachoval, vypsala republika odměnu na Blanquiho zadržení a Blanqui se rozhodl skrývat. 17. března, den před vyhlášením Komuny, byl ale Blanqui zajat silami Versailles. Krutou hrou osudu se tak Blanqui nemohl zúčastnit revoluce, jejíž vypuknutí desítky let připravoval, a jeho strana se v kritickou chvíli ocitla bez vedení.

Ačkoliv blanquisté stále měli v Komuně i Národní gardě několik vůdcovských a velitelských funkcí, podle historika Patricka Huttona „nejednali jako zkonsolidovaná zájmová skupina.“ Bez Blanquiho v čele nebyla jeho strana schopná efektivní a rozhodné činnosti. Blanquistům se nepodařilo přesvědčit Komunu, aby zahájila jako první úder proti Versailles. Dále promarnili svoji šanci uchopit v prvních dnech vojenské vedení Komuny do svých rukou. Blanquistický generál Eudes navrhl vytvoření revoluční armády vedené blanquistickými veliteli (Duvalem, Chauvierem, Ferem a jím samým), ale jeho plán byl v Ústředním výboru Národní gardy rozcupován.

Druhou věcí bylo, že návrhy blanquistické frakce přijmout mimořádná opatření k boji s Versailles byly odmítány Radou Komuny, která byla přesvědčena, že odporují principům revoluce a demokracie a zavádějí diktaturu jedince a jakobínský teror. Když se během dubna začala vojenská situace zhoršovat, začaly více zaznívat výzvy i od mnohých mimo blanquistické kruhy, aby byl vytvořen Výbor pro veřejnou bezpečnost; jeho předchůdce z roku 1793 přece zachránil První republiku od cizích invazních sil i domácích kontrarevolucionářů a mnozí doufali, že tento úspěch původního Výboru je možné zopakovat. Po určitých sporech nakonec většina Rady Komuny skutečně s vytvořením Výboru pro veřejnou bezpečnost souhlasila. Tento výbor ale nebyl veden schopnými lidmi, kteří by využili svých neomezených pravomocí, jimiž teoreticky disponovali. Místo toho vznik výboru pouze prohloubil organizační zmatky, v nichž se celá Komuna utápěla, a nebyl s to odvrátit konečný debakl.

Nedosti na tom, že měla dost vlastních organizačních problémů, se Komuna musela nějak vypořádat se skutečnými hrozbami podvratné činnosti a štvaním nepřátelského tisku. Zatímco mnoho komunardů zastávalo názor, že represivní orgány nejsou vůbec potřeba, blanquista Raoul Rigault, který stál v čele policejních sil Komuny, chápal, že k boji s kontrarevolucí je potřeba přijmout ostrá opatření. Rigault se pro funkci policejního šéfa zdánlivě nehodil, svoji politickou dráhu začal během Druhého císařství jako mladý okázalý bohém a militantní ateista v pařížské studentské čtvrti. V 60. letech se mu ale podařilo odhalit v blanquistické organizaci několik policejních informátorů. Blanqui oceňoval Rigaultův talent: „Je to jen takový pouliční výrostek, ale jedná jako prvotřídní policista.“ Když Rigault zakázal 18. dubna čtyři nepřátelské noviny: Le Bien Public, Le Soir, La Cloche a L´Opinion, vznesly se proti jeho činu protesty v Radě Komuny s výzvami k rezignaci, které se mu nicméně podařilo ustát. Rigault bojoval proti skupinám podezřelým z kontrarevoluční činnosti, jako byl klérus, a nechal provést vyšetřování v klášterech a kostelech, kde, jak věřil, měly být ukryté zbraně a poklady. Opakované prohledávání těchto budov ale nepřineslo hmatatelnější výsledky. Ačkoliv měl Rigault jasný revoluční cit jednat tak, jak situace vyžadovala, byl zároveň svými současníky vnímán jako „líný ješita, který si liboval ve výhodách své funkce, aniž by dostál odpovědnostem, které z ní vyplývaly… Rigault i nadále trávil svá odpoledne v kavárnách na nábřeží Seiny, jak byl po léta zvyklý, a velkou část práce, kterou měl vykonávat, nechával na bedrech svých podřízených.“ Rigaulův zápal každopádně nesdílela většina Komuny a nebyla tu žádná struktura, která by jej využila. Jeho nadání tak nebylo efektivně využito.

Rigault a další blanquisté si byli vědomi zásadních slabin sužujících práci Komuny a věřili, že uvězněný Blanqui by byl schopen s nimi poradit a dovést revoluci k vítězství. V tomto směru podnikla Rigault všechno možné, aby Blanquiho osvobodil a jednou prohlásil, že „bez Blanquiho se nedalo dělat nic, s Blanquim se dalo udělat všechno.“ Blanquiho prestiž výrazně překračovala okruh blanquistů, a i zbytek Komuny k němu vzhlížel s úctou. Blanqui byl na začátku zvolen do Rady Komuny (v nepřítomnosti) a padl i návrh, aby se stal čestným prezidentem (tato pocta byla pak prokázána Charlesovi Besleyovi). Po neúspěších Komuny začala Komuna vyjednávat s Versailles Blanquiho propuštění nabídkou na výměnu za pařížského arcibiskupa, nejvýznamnějšího rukojmího, kterého Komuna zajala. Thiers odmítl a komunardé následně učinili nabídku vyměnit za Blanquiho všech 74 zadržených rukojmí. Thiers to opět odmítnul. Karel Marx prohlásil, že Thiers učinil ze svého pohledu rozumné rozhodnutí, když dál držel Blanquiho pod zámkem: „Komuna znovu a znovu nabízela arcibiskupa a pak i mnoho dalších kněží výměnou za jediného Blanquiho, který byl v Thiersových rukou. Thiers ale tvrdohlavě odmítal. Věděl dobře, že Blanqui by dal Komuně pevné vedení…“ Blanqui zůstal ve vězení až do konce, když už jeho soudruzi byli masakrováni v ulicích Paříže.

Shrneme-li to si, pak je třeba říct, že přestože blanquisté zastávali v Komuně řadu klíčových funkcí, nebyli schopní jednat koordinovaným nebo rozhodným způsobem, aby se jim podařilo změnit vojenskou strategii Komuny nebo její politiku. Bez Blanquiho nebyl v jejich straně nikdo s podobným postavením, kdo by mohl sehrát vedoucí roli a zjednat disciplínu.

(Konec 5. části)

  1. část – ZDE
  2. část – ZDE
  3. část – ZDE
  4. část – ZDE
Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

20 let od americké války v Iráku – ohlédnutí

22 března, 2023

Na konferenci Budoucnost demokratické Ukrajiny v Kodani zazněl hlas ukrajinské levice

21 března, 2023

Zrada na Julianu Assangeovi

21 března, 2023

Návštěva Si Ťin-pchinga v Rusku a 12bodový čínský plán na mírovou dohodu s Ukrajinou

20 března, 2023

Mexiko, Kolumbie a Kuba vytvoří regionální agenturu pro zdravotnické vybavení

19 března, 2023

Archivy

  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.