• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

09
SRP
2021

Ali Šariati – ideolog islámské revoluce (2. část)

Štítky: Blízký východ, Filosofie, Historie, Levice
Autor: Lydia Apolinarová
komentář : vypnuto

Šariati na levici

V tomto textu Šariati použil slovo „utopie“ v pozitivním významu slova a bránil jej proti sociologům, kteří se jeho použití vysmívali jako nematerialistickému a nevědeckému. Psal, že utopie „je ideální společnost, kterou si jedinec představuje ve své mysli [a] přeji si ji a bojuje za to, aby lidská společnost získala tuto podobu. Všechny filozofie, náboženství a jednotliví lidé mají různé představy utopie. Ráj je utopií ideální společnosti v mysli věřícího člověka. Platonova utopie byla ideálním městem pro aristokratické Řeky a intelektuály jeho doby. Boží město svatého Augustina… jsou všechno ideální společnosti… V zásadě platí, že existence vymyšlené společnosti dokazuje, že lidé se vždycky snaží dostat ze současné situace k více ´žádoucí situaci´, ať už je smyšlená, vědecká, utopie Platóna nebo beztřídní společnost Marxe“. Ideální společnost bude rovněž potřebovat svého „ideálního občana,“ prototyp lidské bytosti, která dosahuje svého největšího možného potenciálu. Důležitou součástí pokroku by mělo být podporovat lidi, aby aktivně aspirovali na své největší možnosti. Podle Šariatiho (který měl s íránskými marxisty napjaté vztahy), „dokonce i marxismus, který je postaven na ´materialismu´ a který, jak jej vysvětlují naši intelektuálové, vidí člověka jako ekonomické zvíře, hovoří o ´totální lidské bytosti´, která už nebude nedokonalá, paralyzována, rozkouskovaná nebo odcizená. Nezešílí vlivem systému ani neprojde proměnou…Nebude ani pánem ani rabem.“ Příkladem, kterým ukázal „ideální lidskou bytost“ v islámu, byl Abu Dharr al-Ghifari al-Kinani, ranný muslim, který bojoval proti korupci a hromadění bohatství a agitoval za spravedlivější rozdělení bohatství, a v kterém Šariati spatřoval prvního islámského socialistu.

V určitém směru bylo Šariatiho myšlení reakcí na marxismus, odpovědí na jeho kritiku náboženství a pokusem vytvořit nezávislý islámský socialismus. Mnoho Šariatiho myšlenek vychází z Marxe a často používal marxistické pojmy, které naplnil náboženskými významy, když zároveň dával mnoha náboženským pojmům významy, které výrazně připomínaly marxistické přístupy. Šariatiho vztah k marxismu byl ale komplikovaný: ačkoliv v mládí chválil určité autory jako „muslimské marxisty“, ve svých pozdějších letech byl k marxismu často kritický. Bezpochyby si vážil Marxe jako sociálního vědce, ale měl problém s aspekty jeho filozofie i jeho přístupem k dějinám a politice. Podle všeho viděl v marxismu, nebo přinejmenším v íránských marxistech, zredukování analýzy lidských dějin na úzký ekonomický determinismus a snižování duchovních pohnutek jako „ne-materialistických“. Autentičnost práce, v které Širiati kritizoval marxismus nejobsáhleji, Marxismus a jiné západní podvody, je pochybná; jde o sbírku jeho raných esejí a přednášek, která vyšla mnoho let poté, co byla napsána a proti jeho vůli ve státem řízeném časopise. V textu kritizuje liberalismus, existencionalismus a marxismus za jejich „materialistickou“ koncepci humanismu, která se staví proti Bohu na základě falešného přesvědčení, že bůh je anti-člověk – což prý může být pravda pro západní křesťanství, ale nemá to nic společného s islámem, který vznikl na základě jednoty Boha a lidstva. Práce odmítá marxismus jako pouhý další z řady „západních podvodů“, další evropskou ideologii vnucovanou Íránu. Jednou z oblíbených taktik šáha bylo štvát islám a marxismus proti sobě a otevřený útok proti marxismu ze strany Šariatiho, který byl kritický ale nikoliv neochotný spolupracovat a podporovat marxisty v jejich společném boji, učinil monarchii velkou službu.

Šíitský islám byl vždycky formálněji strukturovanější a centralizovanější než islám sunitský. Částečně tomu tak bylo proto, že na rozdíl od většiny sunitských škol soudnictví ponechává škola Ja´fari (Dvanáctá šíitská škola soudnictví) otevřené dveře ijtihadu, neboli nezávislému posuzování islámských textů, obvykle v souvislosti s právními otázkami. Aby byl zachován určitý stupeň konzistentnosti a řád víry je toto privilegium vyhrazenou islámským učencům nejvyššího stupně, neboli marja al-taqlid. Šíitští stoupenci si pak mohou volit mezi těmito formálně uznanými experty, kteří se čas od času liší ve svých interpretacích, nicméně jsou povinni si některého zvolit a pak absolutně respektovat jeho názory. Šariati uznával nutnost intelektuálních autorit, ale chtěl rozšířit privilegium ijtihad obecně na všechny intelektuály a potenciálně na všechny obyčejné muslimy, kteří byli dostatečně kreativní a vzdělaní na to, aby se do tohoto procesu zapojili. Jeho představa ijtihadu rovněž zahrnuje mnohem více než soudní rozhodnutí a pravidla osobního chování – znamenala přehodnocení významu celého islámu a jeho vztahu k moderním problémům.

Jinou myšlenkou důležitou pro Šariatihi bylo, jak jsme viděli, mučednictví, ideál, který byl zásadní pro íránské gerilové skupiny ať již islámské nebo socialistické provenience. Tyto různé skupiny, které si braly inspiraci zároveň z šíitské doktríny i z povstaleckého anarchistického konceptu „propagandy činem“ – Muslimští mudžahedíni a jejich marxisticko-leninistický odštěpek Pejkar, Marxističtí fedajíni a další – mezi sebou mohou mít vážné teoretické a praktické rozpory, ale všechny jsou jednotné, pokud jde o vzývání mučednictví. S výjimkou příležitostných pokusů, tváří tvář neúspěchům a stálým obětem, přejít k organizování masových hnutí, se tyto skupiny zaměřovaly na operace, o nichž věděli, že jde o sebevražedné a riskantní atentáty. Šariati se přímo nezapojil do žádného z gerilových hnutí – sám se označil za „emociálně a duchovně slabého“ pro takovou činnost – ale poskytoval většinu teorie, na níž Muslimští mudžahedíni postavili svoji existenci, a vášnivě chválil mučednictví ve sbírce přednášek, Mučednictví: Přihlášení se a poskytnutí svědectví. Jeho respekt pro ideál mučednictví jej dostával na emoční vrchol. Podle něj mělo zásadní význam pro šíitskou a íránskou kulturu: „příběh mučednictví a jeho výzev je natolik citlivý, tak milovaně vzrušující, že je jako lít olej do ohně. Paralyzuje logiku, bere nám řeč, dokonce činí obtížným i myslet. Mučednictví je spojením krystalické lásky a hlubokého, všeobsažného vědění. Člověk nemůže vyjádřit obé dvě najednou, a tak jej nemůže spravedlivě posoudit. Aby mohl pochopit význam mučednictví, musí mít jasno v ideologické škole, z níž bere jeho význam, jeho vyjádření a jeho hodnotu. V evropských zemích se slovo „mučedník/martyr“ odvozuje ze slova „mortal“ znamenající smrt nebo umírání. Jedním ze základních principů islámu (a zejména šíitské kultury je nicméně ´oběť a poskytnutí svědectví´. Takže místo mučednictví, tj. smrti, je ve skutečnosti myšlen ´život´, ´důkaz´, ´svědectví´, ´potvrzení´. Tato slova, mučednictví a poskytnutí svědectví, ukazují na rozdíly existující mezi vizí šíitské islámské kultury a jinými kulturami světa.“ Mučednictví není tragédií individuálního života, ale spíš naprostou oddaností života jednotlivce určité věci, přesvědčení nebo myšlence – nejvyšší čest, které někdo může dosáhnout. Mučednictví není „prostředkem, ale cílem samo o sobě“.

Usilovat o mučednictví ale nebyla životaschopnou politickou strategií Mudžahedíni zažívali postupnou ztrátu svého členstva, a ačkoliv si získali oblíbenost mezi univerzitními studenty, nepodařilo se jim výrazněji oslovit dělnickou třídu. Jejich kombinace protimonarchistického radikalismu a šíitské tradice oslovovalo především univerzitně vzdělané příslušníky tradiční buržoazie, věřících rodin, zatímco marxismus byl populárnější mezi městskou dělnickou třídou a pracujícími v ropném průmyslu na jihu země. Mezi samotnou tradiční buržoazií mohli počítat s určitým ohlasem na důraz, který kladli na šíitství, ale zároveň napadali „svaté právo na soukromé vlastnictví“ a klérus, v němž majitelé obchůdků na bazaru spatřovali tradiční vůdce svých komunit, vnímali přinejlepším se smíšenými pocity ne-li nepřátelsky. Ačkoliv v roce 1979 měli vliv, Mudžahedínům by více prospěla orientace na masové organizování než na propagandu činem.

(Konec 2. části)

První část – ZDE

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

Intenzivní protesty proti plánům české vlády zvýšit věk odchodu do důchodu

25 dubna, 2023

Stažení cel EU na ukrajinské obilí selhalo, protože východoevropské země vystoupily do opozice

24 dubna, 2023

Boje v Chartúmu ohrožují poslední pokus o příměří

22 dubna, 2023

Po přijetí penzijní reformy vyšli francouzští pracující opět do ulic

18 dubna, 2023

Stávka bezpečnostních pracovníků letišť v Německu

17 dubna, 2023

Archivy

  • Duben 2023
  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.