Když jsme 20. července na webu Levé perspektivy zveřejnili básně desetileté „dcerky“ Bohdanky Něščeret, statečné dívky z donbaského Alčevsku a členky brigády Přízrak (ZDE), již jsme avizovali, že se v brzké době připravuje přímá materiální pomoc dětem v Donbasu, a to právě i v místě Bohdančina bydliště. Neuplynulo ani jeden a půl měsíce a můžeme konstatovat, že k předání této pomoci alčevským dětem opravdu došlo, a že šlo o po všech stránkách radostnou a milou událost.

1. září se tak jako u nás chystaly na svůj první školní den i děti z alčevské školy číslo 13 nesoucí jméno Naděžda. První den v novém školním roce se obecně vyznačuje zvláštní, slavnostnější atmosférou, i v tom se naše a donbaské školy zajisté podobají, nicméně troufáme si říct, že ve škole Naděžda byla atmosféra onoho prvního dne ještě o něco slavnostnější a zajímavější: vždyť považme, když na zahájení výuky dorazí návštěva ze země vzdálené vzdušnou čarou na 1700 kilometrů a ještě sebou veze dárky, to se přece opravdu nestává každý den!

Tou návštěvou byl pan Jaromír Vašek, přítel Donbasu a jeho obyvatel a dobrý známý Bohdanky a její rodiny. Nebyla to jeho první návštěva v lidových republikách; Donbas navštívil již letos na jaře, kdy ze své cesty napsal několik zajímavých reportáží pro Haló Noviny (např. ZDE a ZDE), a nyní tu působí jako jejich oficiální korespondent. Právě z jeho pera pochází i následující popis událostí, tak jak na alčevské škole, kam chodí do páté třídy i Bohdanka, 1. září proběhly:

´Ráno se scházely děti ve slavnostním – tedy kluci v oblecích, děvčata v sukních nebo šatech, s copy nebo culíky, ve vlasech mašle – u školy č. 13 „Naděžda“. Přišli jsme tam i my, tedy já, Bohdanka, její rodina, spolužák a kamarád Vladik se svými rodiči. Hned se ke mně hlásily děti, nejen ze třídy Bohdanky. Šel jsem do ředitelny domluvit poslední podrobnosti. Cestou se se mnou vítaly další děti. Ovšem pak se ke mně nahrnula celá 9. třída! Ovšem, mí oblíbení „osmáci“, oni si mě také moc oblíbili. Přišli jsme do 5. třídy, kde se pomalu scházely děti. Pak všichni sešli dolů na prostranství před školou. Třídy se seřadily. Přišlo i mnoho rodičů. Českou vlajku jsem svěřil Maksimovi z 5. třídy, který ji poctivě držel celou slavnost.

V půl deváté to vypuklo. Šlo o krásný hodinový program. Nejprve zazněla luganská státní hymna, pak byl slavnostní pochod s vlajkou Luganské lidové republiky. Ředitelka představila hosty – dva zástupce z radnice, tři vojáky a popa. Pak představila mě. Po projevu ředitelky pak jeden chlapec a jedna dívka provázeli dalším programem. Následovala pěvecká a taneční vystoupení a představení asi dvaceti prvňáčků, z nichž každý měl kratičké vystoupení – básničku, písničku, nebo říkadlo. Proběhlo i představení deváťáků. A pak…

Dostal jsem slovo. Nejdříve zazněla česká stání hymna. Měl jsem trochu připravené, co řeknu, ale najednou… Nevěděl jsem, co říct. Nikdy jsem k takovému shromáždění nemluvil. Krátce se mi vše promítlo v hlavě. Pak jsem se pomalu rozmluvil. Připomněl jsem svou jarní cestu na Donbas, tři velké reportáže v novinách, naše humanitární aktivity na pomoc Donbasu… Popřál jsem dětem hodně zdaru.

Následně předstoupilo osm dětí, od 1. do 8. třídy. Dával jsem jim školní batohy. Mělo to obrovský ohlas. Děti nadšené. Pak se rozešly. A až později jsem se dozvěděl, co se dělo dál. Děti totiž nevěděly, že je něco i uvnitř. Prý došly na své místo a podívaly se do batohů. Začaly lovit sešity, pera a pastelky. Prý měly takovou radost, že propukly ve velký jásot! Přátelé, tak se to povedlo. My, Češi, jsme udělali obrovskou radost těmto chudým dětem v zemi války!!! Budou už navždy vědět o naší zemi, České republice! Budou si jí vážit. Vědí, že v ní mají přátele…

Program ještě pokračoval: byla dána chvilka pro roznášení květin. Děti nosily kytky učitelům a ředitelce. Já dostal jednu od dětí a jednu od třídní 9. třídy. Moc milé! Nakonec deváťáci předali prvňáčkům balónky a dárky a odvedli je do třídy. Tím slavnost skončila a všichni šli do tříd. Ale neskončila překvapení dne! Přišly za mnou obdarované děti a rodiče a moc děkovali! Krásné! I další rodiče mně děkovali, co pro jejich zemi a děti děláme. Do 5. třídy přišel mladý voják a říkal dětem, že se nemusí bát, že vojáci brání svou zemi i je, děti, a že je ubrání! Pak voják odešel do další třídy a hovořila třídní. Také mluvila o válce na okrajích země a o tamních dětech, jak žijí a spí ve sklepích. Slzy jí vstoupily do očí. Ale vyjádřila naději, že to vše brzy skončí a bude mír… ´

Jaromír pokračoval v návštěvě školy ještě druhý den, v pátek 2. září, kdy zároveň probíhaly oslavy 73. výročí osvobození Alčevsku rudou armádou. Ve škole se hovořilo o Velké vlastenecké válce, ale i o současné válce na Donbase, o tisících obětech kyjevské agrese z řad civilistů, o fašismu na Ukrajině i o vojácích lidových republik. I na slavnostech v parku Komsomolu u památníku Velké vlastenecké války vlála na počest ctěné návštěvy česká vlajka. A místní lidé doslova překypovali pohostinností…

Můžeme to tedy shrnout: Díky obětavosti českých přátel lidových republik Donbasu z okruhu radikální levice, ale především díky velkému osobnímu nasazení a aktivitě Jaromíra Vaška se podařilo předat školní aktovky, sešity a psací potřeby osmi nejpotřebnějším dětem z alčevské školy číslo 13 a dále byly pro tuto školu na místě pořízeny dvě nové školní tabule a zásoby papíru na kreslení a kopírování. V neposlední řadě dostaly děti drobné upomínkové předměty na Českou republiku a všech 179 žáků také obdrželo sladkosti.

Předání materiální pomoci bylo dosaženo na základě iniciativy lidí, pro které není internacionalismus prázdným pojmem. Troufáme si předpovědět, že v brzké budoucnosti budeme moci společně s dalšími podobně solidárně smýšlejícími lidmi, kterých v České republice není málo, udělat pro obyvatele Donbasu a především tamní děti ještě mnohem více, neboť připravujeme posunout naše aktivity v tomto směru na vyšší úroveň. Pokud i vám není osud obyvatel Donbasu lhostejný a sympatizujete se spravedlivým bojem lidových republik proti fašismu a oligarchům, neváhejte nás kontaktovat. Vaše pomoc bude více než vítaná!

Ať žije mezinárodní solidarita!

(Na základě popisu Jaromíra Vaška napsal Nikola Čech)