• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

11
BřE
2023

Chudá Praha – tentokrát jako kniha

Štítky: Historie, Praha, Sociální otázky
Autor: Leopold Vejr
komentář : vypnuto

Muzeum hlavního města Prahy vydalo v letošním roce objemnou knihu „Chudá Praha“ s podtitulem „Lidé-Místa-Instituce (1781-1948)“ (237 stran A4, k dostání za 520 Kč).


Publikace vychází z výstavy v uvedené instituci, pořádané v roce 2019, jež tehdy vzbudila velký ohlas veřejnosti. (Psal jsem o ní zde: https://levaperspektiva.cz/clanky/chuda-…l-m-prahy/) V knize má zájemce o danou problematiku podstatně lepší možnost se s ní seznámit než na výstavě, často přeplněné návštěvníky, přičemž na zkoumání výstavy by si asi málokdo vyčlenil několik hodin času, kdežto na knihu, průběžně, vážný zájemce jistě ano. Pro mě osobně jde o publikaci skutečně nesmírně zajímavou, až strhující, tím spíše, že v dnešní době neobvyklou. Víme přece dobře, jak hlavní mediální proud neustále hovoří o tom, že „první republika“ byla érou nejskvělejšího a nejskvostnějšího rozkvětu, ve všech ohledech nejhezčí a nejlepší. Učí se to tak i ve školách. I já jsem tak byl učen už asi před dvaceti lety. Krásně se to říká, když už ji prakticky nikdo nepamatuje.


V zájmu poznání objektivní historické skutečnosti je nanejvýš namístě přiznat si i odvrácené stránky tohoto období, stejně jako jiných etap našich dějin, a potom soudit, která tendence ve které době převažovala, co dobrého se udělalo pro většinu společnosti, co se naopak nepovedlo a jaké se staly chyby nebo i zločiny. V této souvislosti si vybavuji dokumenty z počátku 90. let, knihy i filmy, o perzekuci trampského hnutí za „první republiky“, i o tom, jak bylo toto hnutí chudobné, možno říci plebejské či proletářské, i když částečně ovládané láskou k Západu (paradoxně ale asi hlavně po roce 1948 a tím více po roce 1968, ale vraťme se do „první republiky“…). Dnes už se o tom také není slyšet, v rámci primitivní glorifikace meziválečného období.


Archivní dokumenty reprodukované v knize i průvodní text (Jany Viktorínové) dokazují, že v mapovaném období si každá vládnoucí moc uvědomovala problematiku chudoby a usilovala o její zmírnění, ale nikdy nebyla schopna ji úplně odstranit. Téměř úplně se to podařilo až po roce 1948, což kniha sice explicitně neuvádí, ale přece jen naznačuje. Bohužel, trvalo to jen po poměrně krátkou dobu.


Na základě zveřejněných dokumentů se mi zdá, že minulost už od doby josefínské prokazovala větší soucit (útrpnost) s chudinou než doba současná. Možná je to dáno i tím, že rozdíly mezi bohatými a chudými byly tehdy podstatně viditelnější (ne nutně větší) a životní úroveň chudých byla na první pohled hrozivější. Ostatně životní úroveň všech tříd a vrstev tehdejší společnosti byla nesrovnatelně nižší než dnes. Vždyť kdo by dnes chtěl žít jako tehdejší šlechta, ve studených zámcích bez tekoucí vody…?
Kniha o chudé Praze jistě naráží na ono úskalí, že odvrácenou tvář města málokdo fotografoval a předtím málokdo maloval nebo jinak dokumentoval. Jak praví závěr knihy, k důkladnějšímu prozkoumání pražské chudoby došlo až v 50.-60. letech minulého století, prý za účelem „diskreditace první republiky“. Opravdu ji bylo třeba v tomto ohledu diskreditovat?


Dnes panuje ve velké části společnosti přesvědčení, že sociální zabezpečení dnešního typu existuje „odjakživa“. Myslí si to dokonce lidé poměrně vysokého věku, kteří „začali brát rozum“ v poválečné době. Ano, ani oni už nezažili dobu nezaměstnanosti (nebo ji zažili až po roce 1990 za podstatně příznivějších podmínek) a nezažili dobu, kdy obrovská část populace neměla nárok na žádnou podporu v nezaměstnanosti a dokonce ani na starobní nebo invalidní důchod. I když se uvedená kniha nezabývá primárně touto otázkou, poukazuje na to, jak neuspokojivě byly tyto otázky sociálního zabezpečení řešeny před rokem 1948 a tím spíše před roky 1945 a 1939 (kdy bylo formálně skoncováno s nezaměstnaností – ale v podmínkách začínající 2. světové války a nástupu fašistické diktatury je snad jasné, za jakou cenu).


Dnes už si málokdo dokáže představit, jak obrovský počet lidí neměl nárok na žádnou podporu v nezaměstnanosti nebo v pracovní neschopnosti jen proto, že neměli odpracováno potřebné období, že nebyli členy odborů nebo protože nebyli potřebný počet let občany hlavního města. Dnes je většina z toho nemyslitelná, ačkoli část tehdejších negativ se vrací, a s restaurací kapitalismu, tržního hospodářství, tomu nemůže být jinak.
Mnohý čtenář se jistě setkal třeba s problematikou nedostupnosti mateřských škol. Dlouhodobě nepostačují poptávce. Kdo ví, že do roku 1869 nebyla v Praze žádná a v 70. letech 19. století připadalo v takové školce 125 dětí na jednu učitelku…? (Tím nenavádím k závěru, že oproti tehdejší době se máme jako prasata v žitě a není již oč bojovat…)


Četbou poznatků z knihy docházím k úvaze, nebylo-li v některých ohledech sociální zabezpečení dokonce i v 18.-19. století principiálně lepší (pokrokovější) než dnes, například zastavárny byly tehdy státní, kdežto dnes slouží k obohacení soukromníků.


Kniha nemůže opomenout dobovou sociálně demokratickou a později především komunistickou kritiku bídy a žebroty, ale zdá se, že úmyslně jí nechce věnovat přílišnou pozornost, aby nebyla vydávána za komunistickou / radikálně levičáckou agitku. Takovou knihu by samozřejmě v dnešních „demokratických poměrech“ nikdo nevydal (nezaplatil)…
Z prvorepublikové éry je zveřejněno i několik dokumentů z bojů vedených KSČ a s ní zpřízněného hnutí nezaměstnaných nebo družstevního hnutí, zejména spotřebního družstva Včela. Celkově by jistě tato kapitola dějin zasloužila větší pozornost, kdyby tomu nebránila generální linie státního antikomunismu.


Pokud by byla kniha spojena s anály komunistického a dělnického hnutí, mohla by o spoustě tehdejších fonoménů vydat svědectví od pamětníků-literátů velikosti Antonína Zápotockého, Ivana Olbrachta, Marie Majerové, Gézy Včeličky nebo Julia Fučíka. Ty však dnes nelze považovat za seriózní zdroje, protože to byli – komunisté…


Fotografie dobové bídy z knihy nechci komentovat. V tomto případě platí, že lepší je jednou vidět než stokrát slyšet. Jen mi tane na mysli, že ta největší bída zpravidla nebyla nikdy nafocena ani nafilmována, jako není ani dnes.


Při pohledu na dokumenty z předmichovské republiky nemohu říci, že by tato doba sociálním zabezpečením zcela pohrdala, a musíme uznat, že bylo dosaženo i určitých úspěchů, například výstavbou Masarykových domovů v Krči s 10 pavilony pro chudé. Současně vidíme jasně protirežimní, antisystémový tón letáků KSČ, jimž nechybí sarkastický humor typu „…všichni páni chtěli roztočit kola a roztočili miliony.“ (Leták KSČ k 1. 5. 1935, s. 221) Takový skutečně revoluční, řízný tón zcela absentoval v propagandě KSČ a KSČM po roce 1989 (ale vlastně už dlouhá léta předtím) a podle toho strana dopadla…


Překvapilo mě, kolik lokalit nouzových kolonií a dalšího nuzného bydlení na snímcích (hlavně z 30.-50. let) se nepodařilo identifikovat. Z hlediska lidského života je to sice poměrně dávná minulost, nicméně pamětníci 50. let jsou ještě mezi námi, a z hlediska dobových zvyklostí – v době známé svou úřední precizností, alespoň ve srovnání s dneškem – mi připadá překvapivé, že snímky (zřejmě) nebyly podrobně popsány.


Zajímavé by bylo srovnání, jak vyobrazená místa vypadají dnes. Pokud by se do práce zapojilo více historiků a znalců staré Prahy, snad by se podařilo většinu z nich přesně lokalizovat. A srovnání s dneškem by bylo bezpochyby zajímavé, byť asi ne vždy by se setkalo s pochopením. Sám jsem se setkal s majiteli pohoršenými tím, že fotografuji jejich objekt, natož aby takový snímek vyšel v knize – zvlášť pokud nemovitost není právě v příkladném stavu…


S ohledem na rozsah knihy bych si dovedl představit hned dvě pokračování – jedno jako vývoj chudinské otázky v letech od roku 1948 dosud, což by však bylo politicky problematické vydat, protože srovnání období 1948-1989 a od 1989 by vypadalo jako komunistická agitka (čímž netvrdím, že éra let budování socialismu byla ideální a bezchybná), zatímco druhé by mohlo mapovat srovnání někdejších chudinských lokalit se současným stavem. Ano, velká část nouzových kolonií byla srovnána se zemí v 50.-70. letech a zbytek ztratil svůj někdejší sociální charakter. Kdo zná Prahu, tuší, že vlastnit dnes domeček se zahrádkou někde pod Bohdalcem nebo v Libni je dnes úplně jinou společenskou kategorií než ve 30. letech. Tehdy byl takový člověk chudákem, dnes – milionářem…


Ale projděme se dnešní Prahou a nebuďme slepí. Novodobých nouzových příbytků a žalostných obydlí „bezdomovců“ najdeme i blízko centra města hrozivý počet. Před 100 nebo 80 lety byla nouzová obydlí alespoň formálně legalizována a trpěna, dnes ani to ne.


Česká tisková kancelář uvedla, že na jaře 2022 – před rokem – bylo v Česku 18 tisíc lidí bez domova a 272 tisíc lidí v bytové nouzi. V roce 2019, před hospodářskou a pandemickou krizí, měla prý Praha (dle ČTK) 3057 dospělých a 194 dětí bez domova.

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

Veřejný sektor v Německu vstoupil do výstražné stávky

16 března, 2023

Británie si stále myslí, že je impériem, ale císař je nahý

16 března, 2023

Otřes amerického finančního světa po pádu dvou velkých bank

15 března, 2023

Protestní pochod dělníků a studentů v Ekvádoru

15 března, 2023

140 let od úmrtí Karla Marxe

14 března, 2023

Archivy

  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.