20. ledna vniklo více než tisíc rozhořčených demonstrantů do budovy moldavského parlamentu v Kišiněvě, kde právě došlo k volbě nové vlády pod předsednictvím Pavla Filipa. Demonstranti skandovali „My jsme lid! Policajti, pojďte s námi, pryč s mafií! Vypište volby!“ Poslanci vládní koalice museli opustit budovu parlamentu postranním vchodem v přestrojení za policisty. Předseda vládní pravicové Liberální strany byl inzultován, než došlo k rozehnání protestujících zásahovými jednotkami svolanými z celé země.

Tyto události představují další etapu ve vývoji politických a sociálních protestů, které zemí zmítají již od jara loňského roku. Tyto protesty začaly pod podobnými hesly jako ukrajinský Majdan a reflektovaly zejména široce rozšířenou korupci v zemi a pomalý postup „reforem“ potřebných k přiblížení a vstupu země do Evropské unie.

Obyvatelstvo chudého Moldavska je dlouhodobě rozděleno zhruba půl na půl v zahraničně-politické orientaci, kdy jedna část usiluje o sblížení země s EU a NATO a následný vstup země do těchto struktur (a někdy i o sjednocení země se sousedním Rumunskem), zatímco druhá část se orientuje na dobré vztahy k Rusku a – v případě národnostních menšin na získání autonomie bez sbližování mezi Moldavskem a Rumunskem. Toto rozdělení je podobně jako na Ukrajině vyjádřeno i geograficky. Část území býv. Moldavské SSR není již od počátku 90. let pod kontrolou kišiněvské vlády a je jako tzv. Moldavská podněsterská republika řízená pro-ruskou vládou v Tiraspolu.

Moldavsko zažilo velké demonstrace pro vstup do EU již v roce 2013 a následující rok země přistoupila k asociační dohodě s EU (obdobné té, která byla nabídnuta i Ukrajině, kde vyhlášené odložení jejího přijetí vedlo bezprostředně k Majdanu a svržení vlády prezidenta Janukovyče), proevropské strany zvítězily i v parlamentních volbách 2014. K očekávanému vzestupu životní úrovně lidí a zakročení proti korupci ovšem nedošlo. Naopak, zemi poškodily vzájemné ekonomické sankce s Ruskem a levný evropský dovoz a ekonomika se začala propadat.

V roce 2014 došlo k bezprecedentnímu skandálu známému jako „loupež století“ s odcizením 1 miliardy dolarů z několika státem kontrolovaných i soukromých bank a spořitelen. Zmizelé úspory musely být sanovány ze státního rozpočtu, přičemž byly osekány veřejné výdaje, vzrostla inflace a propadl se kurz moldavské měny, což vedlo k dalšímu prohloubení nespokojenosti širokých vrstev. Ve skandálu byl namočen jak bývalý předseda pravicové vlády Vlad Filat, který byl již jako poslanec v říjnu 2015 zbaven imunity a přímo z parlamentu odveden v želízcích, tak řada dalších představitelů vládních stran. Bylo zjištěno, že docházelo k systematickému korumpování poslanců a úředníků, aby legislativně oslabili pozici státu v kontrole bankovního sektoru. 29. října padla po vyslovení nedůvěry vláda premiéra Valerie Streleta.

Tento vývoj vyvolal rozkol v táboře pravice a dal moldavským protestům velmi odlišnou politickou dynamiku na rozdíl od protestů v Kyjevě. Pravice je rozdělena na parlamentní vládní většinu, která ovšem vznikla přestupem řady poslanců z jiných stran, za kterou podle mínění mnohých stojí nenáviděný oligarcha Vlad Plahotniuc, a na strany vystupující jako stoupenci platformy Pravda a důstojnost s (neo)liberální, protikorupční a pro-EU rétorikou. Stoupenci této platformy jsou ovšem zklamaní a dezorientovaní z toho, že politické špičky Evropské unie a Spojených států zatím podporují vládní koalici. Do popředí protestů se postupně dostává levice, jejíž hlavní síly představuje parlamentní Socialistická strana vzniklá v roce 2014 jako levicový odštěpek od Komunistické strany Moldávie, levicově-populistická Naše strana vedená proruským oligarchou a komunálním politikem Renato Usatiem a konečně radikálně levicový Rudý blok – Moldavsko je náš domov, vedená Grigorijem Petrenkem.

Právě posledně jmenovaný politik byl spolu s dalšími členy Rudého bloku v září 2015 zatčen při protestech namířených proti Plahotniucovi (více ZDE). Od té doby jsou představitelé Rudého bloku drženi jako političtí vězni ve vězení, což mělo za cíl odstranit nejradikálnější opozici, zastrašit další skupiny a držet lidi stranou demonstrací.

Volba nového premiéra Pavla Filipa, považovaného za Plahotniucovu loutku, kterou navíc provázelo obvinění z kupování hlasů a porušení zákonem stanovených procedur, podle všeho opět rozpoutá další vlnu protestů. Již 22. ledna se několik tisíc lidí sešlo přímo před věznicí v Kišiněvě a žádalo Petrenkovo propuštění, přičemž dav skandoval „Plathoniuci, nezapomeň, tady budeš sedět ty!“ Při protestech byla zrušena městská doprava do centra metropole a zastaveno vysílání opozičních kabelových televizí.

Protesty v Moldavsku, na rozdíl od ukrajinského Majdanu od počátku pevně ovládaného neoliberálními a krajně pravicovými stranami a skupinami, dávají levici široké pole působnosti, a bude zajímavé sledovat, jak využije nabízených možností k získání moci v zemi a splnění oprávněných požadavků svých příznivců.