Jedním z mála v zásadě pozitivních opatření Drábkovy administrativy byla proklamovaná snaha o potírání práce „na černo“. Zvýšenému úsilí inspektorátů práce v tomto směru však v několika případech poněkud „přistřihl drápky“ Nejvyšší správní soud v recentní judikatuře.

Dané případy vycházely z namátkové kontroly provedené příslušným inspektorátem práce, při které byla v provozovně podnikatele zastižena při výkonu pracovní činnosti osoba, která se nemohla prokázat platnou pracovní smlouvou, či jinou dohodou dle zákoníku práce. Inspektorát práce tuto skutečnost bez dalšího prohlásil za nelegální zaměstnávání a uložil zaměstnavateli pokutu, jejíž minimální výše byla navíc po novele v roce 2011 250.000,- Kč. V některých případech však následně správní soud uloženou pokutu zrušily s tím, že se podle jejich názoru nejednalo o nelegální zaměstnávání. Jednalo se o tyto případy:

• „neplacená zkouška“ – v daném případě, jak vyplývá z odůvodnění rozsudku, šlo o situaci, kdy daná osoba jako uchazeč o práci vykonávala činnost v provozovně jako součást „praktické zkoušky“ v rámci „výběrového řízení“, která měla, dle tvrzení podnikatele, mimo jiné prokázat manuální zručnost potřebnou pro danou pozici (konkrétně šlo o obsluhu kávovaru, servírování kávy a manipulaci se zbožím). Nejvyšší správní soud konstatoval, že u některých pozic může být součástí výběru zaměstnance také zkouška z konkrétních dovedností přímo na pracovišti. „Správný výběr je nepochybně klíčový pro řádný chod jakéhokoli provozu, a je proto přirozené, jestliže se zaměstnavatel snaží odhalit silné a slabé stránky uchazeče již v průběhu výběrového řízení,“ uvedli soudci. Pro výběrové řízení je podle Nejvyššího správního soudu typické, že probíhá pouze omezenou dobu, zpravidla v řádu desítek minut až jednotek hodin. Není výjimečné, že požadované činnosti jsou prováděny v praxi pod dohledem zkušenějšího pracovníka, který hodnotí schopnost uchazeče. „Postihovat takovou činnost jako nelegální práci by odporovalo právu zaměstnavatele na výběr zaměstnance i hospodářským zájmům zaměstnavatelů, které v důsledku dopadají i na zaměstnance,“ uvedl soud. Lze tedy z toho dovodit, že podle soudu nelze za nelegální zaměstnávání považovat situaci, pokud uchazeč o zaměstnání vykonává „praktickou zkoušku v rámci výběrového řízení“ za běžného provozu, pokud tato probíhá po omezenou dobu v řádu desítek minut až několik hodin, tedy nikoli soustavně. Více zde.
• „bezúplatná laskavost“ příbuzného nebo známého podnikatele – jednorázový nahodilý „záskok“ za podnikatele po určitou omezenou dobu, zejména pokud si tento potřebuje zajistit nějakou neodkladnou záležitost a nemá zaměstnance, kteří by zajistili provoz po dobu jeho nepřítomností. Nelegální zaměstnávání však shledal soud v případě, kdy Inspekce při kontrole našla v půjčovně bruslí ženu, která pracovala bez pracovní smlouvy. Podle ženy šlo o výpomoc dceři, která byla v půjčovně zaměstnaná. Firma se bránila tím, že šlo o ojedinělý záskok ve chvíli, kdy si zaměstnankyně (dcera) musela nutně vyřídit osobní záležitosti, ženy navíc firmu o tomto záskoku ani neinformovaly. Inspekce však na základě výpovědí dalších zaměstnanců zjistila, že matka místo dcery byla v půjčovně častěji než pouze v jednom případě, což potvrdil rovněž soud.
  

  Že by jenom pomáhal tatínkovi?

  Žena sice docházela do půjčovny nepravidelně, ale opakovaně. Navíc pracovala na základě příkazů nadřízených, peníze dostávala na účet dcery. Nešlo v tomto případě o mezilidskou výpomoc, ale o činnost soustavnější. Jednalo se o zastřený pracovněprávní vztah,“ rozhodl soud. Dále soud shledal nelegální zaměstnávání v případě, kdy firma umožnila nelegální práci ženě, která ve společnosti uzavírala smlouvy, vyjednávala s obchodními partnery a vyplácela mzdy. Podle firmy žena pracovala zadarmo, bez pracovní smlouvy a na základě plné moci jako příbuzenská pomoc bratrovi a dceři. Inspekce ale argumenty o pomoci příbuzným neuznala, firma neuspěla ani u soudu. Soudci totiž plnou moc, na jejímž základě měla žena vypomáhat příbuzným, označili za simulovaný právní úkon a nelegální zaměstnávání. Dle soudu „ve vztahu ke třetím osobám vystupovala jako de facto zaměstnanec firmy, plnila úkoly zaměstnavatele.“ Podle soudců je nepřípustné, aby klasický pracovněprávní vztah nahradila plná moc. „Tímto postupem se firma snažila obejít platné pracovní předpisy. Je jednoznačně prokázáno, že žena osobně vykonávala práci pro firmu podle pokynů, jménem a na odpovědnost zaměstnavatele, aniž by s ní tento uzavřel jakýkoliv pracovněprávní vztah,“ rozhodli soudci. Více zde.

• „několikahodinová výpomoc za stravu“. V daném případě kontroloři z úřadu práce narazili na dělníky, kteří bydleli na nedaleké ubytovně a legálně pracovali ve strojírenské společnosti, při pomoci majiteli restaurace s úklidem venkovních prostor po zimě. Neměli za to dostat žádné peníze, podnikatel jim za práci slíbil jenom pivo a jídlo. Krajský soud v Ostravě uznal argumenty podnikatele, podle něhož šlo o jednorázovou výpomoc při odklízení pokácených stromů a keřů, za kterou cizinci nedostali žádnou odměnu, ale pouze stravu a pití. Rozhodnutí o pokutě vydané ministerstvem práce a sociálních věcí proto soud zrušil. Více zde.
  

  Jak dlouho by asi musela pracovat, aby si vydělala na to, co zrovna nese?

Výše uvedená judikatura tedy podala výklad podmínek, za kterých lze uložit pokutu za nelegální zaměstnávání. Stát musí podle soudů prokázat, že jde o soustavnou práci načerno, a nikoliv o jednorázovou výpomoc. Výsledek jedné nahodilé kontroly v obchodě či firmě bez jasných důkazů na potrestání nestačí. O práci načerno jde tehdy, pokud člověk osobně a soustavně vykonává práci jménem zaměstnavatele a podle jeho pokynů, přičemž se vůči zaměstnavateli nachází v podřízeném vztahu. „Bezplatnou“ práci u podnikatelů tak lze podle těchto výkladů trestat v případě, kdy tito lidé sice nemají smlouvu, ale vystupují stejně jako klasičtí zaměstnanci – tedy plní příkazy nadřízených a nejde jenom o náhodnou, jednorázovou výpomoc.

Je ovšem třeba poukázat na poměrně snadnou zneužitelnost takového soudního výkladu.  Např. v případě, že zaměstnavatel bude tvrdit, že jde o „jednorázovou výpomoc“, pak bude zřejmě na Inspekci, aby prokázala opak. Pokud toto bude z různých důvodů shodně (nepravdivě) tvrdit i přistižený „zaměstnanec“, pak bude možnost prokázání opaku podstatně omezena. Soudní judikatura tedy v tomto směru klade po důkazní stránce na kontrolní orgán zvýšené nároky.