• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

13
SRP
2021

Ali Šariati – ideolog islámské revoluce (3. část)

Štítky: Blízký východ, Filosofie, Historie, Levice
Autor: Lydia Apolinarová
komentář : vypnuto

Šáhova vláda postrádala pevné základy ve společenském třídním rozvrstvení Íránu. Ačkoliv všeobecně podporovala průmyslové kapitalisty, zejména ve svých rozsáhlých rozvojových plánech, zpočátku se rozhodla čelit inflační hospodářské krizi 70. let zatčením dobře známých „průmyslových feudálů“ v kampani proti šmelině, která „způsobovala bohatým podnikatelům schizofrenní situaci. Na jedné straně těžili ze socioekonomického systému… na druhé straně trpěli politickým systémem, který vložil jejich bohatství i budoucnost do rukou jednoho muže.“ Strana obnovy, která měla po roce 1975 jako jediná legální politická strana v zemi hegemonickou moc, se snažila oslovovat i levici, když vyhlásila syntézu socialismu a kapitalismu jako cestu k úspěchu vyhlášené Bílé revoluce. Její protišmelinářská kampaň se rychle od velkých kapitalistů přesměrovala na malou buržoazii, která si pak stěžovala, že vláda pod záminkou „nelítostné kampaně proti šmelinářům“ zavedla striktní kontrolu cen základního zboží a zorganizovala „skupiny inspektorů“ tak, že začíná připomínat komunisty a že Bílá revoluce se začíná podobat rudé revoluci. Kampaň proti šmelinářům tak roznítila naštvanost malé buržoazie a vládní válka proti tradiční kultuře zároveň urážela jejich konzervativní cítění. Cechovní soudy odsoudily statisíce malých podnikatelů a okolo 8000 jich poslaly do vězení. Tváří tvář tomuto tvrdému zacházení začala konzervativní malá buržoazie mluvit o revoluci.

Šáhova vláda samozřejmě nebyla komunistická a jakkoliv se kasala bojem proti šmelinářům, daleko více a daleko brutálněji potlačovala dělnickou třídu. Od puče v roce 1953 zrežírovaného CIA, kterým byl svržen Mohammad Mossadek, oblíbený nacionalistický politik, který prosazoval znárodnění ropného průmyslu, získal Mohammad Reza Pahlavi absolutní moc, kterou jeho otec ztratil svojí abdikací v roce 1941. V období mezi lety 1953 a 1978 byla komunistická a převážně dělnická strana Tudeh zakázána, mnoho jejích členů bylo zatčeno a více než 40 předáků bylo popraveno, socialistické noviny byly zahnány do ilegality a všechny nezávislé odbory byly nahrazeny odbory pod přímou kontrolou státu. Dělnická třída byla ponechána převážně bez organizace a její boj se omezoval na sporadické ilegální stávky. S vystupňováním protimonarchistických demonstrací a oslabením moci vlády nicméně socialistické organizace obnovovaly svoji aktivitu. Dělo se tak uprostřed recese, kterou úmyslně vyvolala sama vláda, aby se poprala s inflací, což ale vedlo k nárůstu nezaměstnanosti a poklesu mezd. Šáh reagoval na požadavky dělnikcé třídy v televizní tiskové konferenci, která vešla do historie: „To je netolerovatelné. Ti, kteří nepracují, musíme chytit za ocas a vytáhnout je jako myš. Ten, kdo nedělá svoji práci pořádně zrazuje nejen své svědomí, ale i svoji vlasteneckou povinnost… Pamatuji si, že před pár lety byl zední… připraven pracovat celý den jenom za stravu.“ Odpovědí na tvrdou vládní politiku vůči pracujícím byl obrovský nárůst stávek a demonstrací. Stávkující dělníci přivedly zastavily ekonomiku země, stávky se nejvíce projevily v ropném a těžkém průmyslu, komunikacích a elektrárnách. Dělnická třída, která byla od roku 1953 přivedena represemi do letargie, se v roce 1978 ocitla v centru revoluce.

Ačkoliv revoluci 1979 provedla rozmanitá skupina složená z marxistů, islamistů a islámských socialistů – studenti, dělníci a malá buržoazie – v následujících letech nad ní převzal kontrolu Chomejní a jeho skupina klerikálních konzervativců a v roce 1981 pak dokončil konsolidaci své moci. Stalo se tak z řady důvodů. Především a v první řadě měl Chomejní silnější základnu mezi tradiční buržoazií, než měl Šariati v jakékoliv masové složce společnosti. Dále, ačkoliv byl jinak otevřeným a zuřivým antikomunistou, byl Chomejní také opatrným politikem, který se snažil získat nebo minimálně si proti sobě otevřeně nepoštvat různé složky opozice včetně marxistů, kteří usilovali o to stát se levou alternativou v rámci nového islámského politického pořádku (s výjimkou několika málo komunistických gerilových skupin). Když byl jiným klerikem vyzván k odsouzení Šariatiho neuctivých protiklerikálních přednášek na Husejního Eršada, Chomejní to odmítl, neboť si byl dobře vědom Šariatiho popularity. Obecně se bránil dotýkat se citlivých a rozdělujících témat jako práva žen, a spíše než aby odhalil svoje sociálně konzervativní pozice, které se později staly jádrem politiky Islámské republiky, vydával vágní prohlášení o úspěchu mas nebo o utrpení bědných a vypůjčoval si z jazyku Šariatiho a Fanona. Apeloval na dělnickou třídu a zároveň sliboval ochranu soukromého vlastnictví. Chomejní se snažil odkývat všechno všem, působit jak jako pokrokář, tak jako strážce tradic, a byl s touto politikou pozoruhodně úspěšný.

Postoje Mudžahedínů k Chomejnímu byly zmatené a vzájemně si odporující. Nemohli úplně odmítat jeho charizmatické výzvy a neustále se snažili využít výhod spojenectví s tak významnou náboženskou osobností. Ačkoliv je v té době Chomejní ještě veřejně neodsuzoval, jejich delegaci, která ho navštívila v Iráku, přijal dosti chladně a poradil ji očistit se od socialistických bludů a vrátit se k čistému islámu. Navzdory této zkušenosti ale Mudžahedíni zůstávali vůči Chomejnímu nerozhodní, než došlo k upevnění jeho moci.

Sekulárně levicové organizace byly rovněž nerozhodné a např. strana Tudeh nabízela Islámské republice v prvních letech svoji podporu. Ze stávkových výborů revoluce vznikly dělnické rady a v době revolučního vítězství byly všechny velké průmyslové podniky pod jejich kontrolou. Původně většina těchto rad podporovala Islámskou republiku a přistoupila na Chomejního dekret vyzývající k návratu do práce. Nicméně velmi rychle začalo docházet k tenzím, když dělnická třída požadovala radikální změny – okamžité zlepšení pracovních podmínek a zvýšení mezd, znárodnění průmyslu, účast pracujících na řízení – zatímco noví vládci země se rozhodli udržet status quo. Po pádu Bazarganovy přechodné vlády se rady nesklonily a odmítly stát se pouhým přívěškem nového státu. Byly proto nahrazeny „Islámskými radami“, které se vedle „vytvoření atmosféry teroru na pracovištích“ rovněž zabývaly hlubokou indoktrinací dělníků“. Dělníci strašlivě trpěli zejména během dlouhé války s Irákem, kdy museli pracovat delší směny za nižší mzdy, povinně odvádět peníze na válku, a ještě se někteří nedobrovolně ocitli na frontě. Nový pracovní zákoník přijatý po letech vyčkávání, byl pokud jde o práva dělníků na organizaci ještě reakčnější než zákoník platný za šáha.

Tím, že zemřel v roce 1977 v pouhých 43 letech – údajně na infarkt, ačkoliv mnozí podezírali šáhovu tajnou policii SAVAK, nemohl Šariati zažít revoluci, kterou pomáhal utvářet. Po dlouhém období pronásledování a opakovaných pokusech o usmíření trvajících do poloviny 80. let změnili Mudžahedínové svoji pozici na militatní opozici vůči Islámské republice. Po zorganizování masových demonstrací, kterým se nepodařilo účinně ohrozit nový režim, se stáhli do exilu, kde se z nich stala stále více do sebe uzavřená skupina stmelená kolem kultu osobnosti Massuda Rajaviho. Organizace zaujala pozici podpory Sadama Hussajna v irácko-íránské válce, a toto rozhodnutí vedlo většinu Íránců k hluboké nedůvěře vůči jejich politice. Kromě toho pokračovali v provádění teroristických útoků a atentátů, přičemž se více a více vzdalovali běžné populaci.

Dnes se po Šariatim jmenuje v Teheránu ulice a „nikdo nemiloval Chomejního tak vroucně jako on“, jak deklaroval Nejvyšší duchovní vůdce Chameneí. Navzdory tomu byla Šariatiho verze islámu jako teologie osvobození zásadně odlišná od reakční politiky Islámské republiky a člověka jen napadá, udy by přežil období masového popravování začátkem 80. let, během něhož zemřelo tolik levicových revolucionářů. Ačkoliv jeho myšlení není ideologií Islámské republiky, bylo neoddělitelnou součástí Íránské revoluce, inspirací milionům dělníků a studentů, kteří se ji účastnili, neboť revoluce byla mnohem složitější a dynamičtější než její příliš často se vyskytující západní karikatura, v níž vystupuje pouze dav mulláhů naštvaných na společenský pokrok. Šariati byl jako muslim a současně i socialista silným rivalem konzervativního islamismu; jeho myšlení bylo skutečnou teologií osvobození, v níž „osvícenou duší je člověk, který si je vědomý svých ´lidských podmínek´ v jejich dějinném a společenském kontextu, a jehož uvědomění mu dává smysl pro společenskou odpovědnost.“

(Konec článku)

  1. část – ZDE
  2. část – ZDE
Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

20 let od americké války v Iráku – ohlédnutí

22 března, 2023

Na konferenci Budoucnost demokratické Ukrajiny v Kodani zazněl hlas ukrajinské levice

21 března, 2023

Zrada na Julianu Assangeovi

21 března, 2023

Návštěva Si Ťin-pchinga v Rusku a 12bodový čínský plán na mírovou dohodu s Ukrajinou

20 března, 2023

Mexiko, Kolumbie a Kuba vytvoří regionální agenturu pro zdravotnické vybavení

19 března, 2023

Archivy

  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.