Dlužníci, kteří momentálně čelí exekucím, by měli aktivně prověřit, zda jí nemohou úspěšně odmítnout. Pokud by totiž exekuční titul vznikl na základě rozhodnutí rozhodčího orgánu, nikoliv standardního civilního soudu, aktuální rozhodovací praxe soudů takový exekuční titul zpochybňuje.

V minulosti docházelo u smluv o spotřebitelském úvěru k masivnímu „využívání“ rozhodčích doložek, které byly výhodné především pro jednu stranu, a dlužník to nebyl. Vezmeme-li v úvahu, že určení rozhodci byli často nějakým způsobem provázáni s podnikatelem – úvěrovou společností, dlužník se v případě sporu zpravidla dostával do mnohem méně výhodného postavení, než pokud by o tomto sporu rozhodoval nestranný obecný soud, případně řádný rozhodčí soud. Tomu učinil přítrž tzv. Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu v rozsudku, č. j. 31 Cdo 958/2012, ze dne 10. 7. 2013.

Ve výše uvedeném rozsudku Nejvyšší soud judikoval, že „rozhodčí doložka u spotřebitelských smluv je neplatná, pokud se výběr rozhodce neuskutečnil podle transparentních pravidel nebo byl vybrán právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, a nemůže-li být akceptovatelný ani výsledek tohoto rozhodování“. Podle soudu může rozhodčí spory se spotřebiteli řešit jen právnická osoba, která je ustanovena zákonem, což se dá prakticky vztáhnout pouze na Rozhodčí soud při Hospodářské a agrární komoře, který vznikl přímo ze zákona.

Neplatné, resp. nicotné jsou tedy i rozhodčí nálezy, vydané na základě neplatných rozhodčích doložek, a potažmo exekuce nařízená a vedená na základě takových exekučních titulů je neoprávněná.

K exekucím již nařízeným podle nicotného exekučního titulu Nejvyšší soud uvedl, že „byla-li již exekuce v takovém případě přesto nařízena a zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, je třeba exekuci v každém jejím stádiu pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit“. V praxi však soudy většinou nezastavovaly takové exekuce ex offo, ale pouze na základě námitky povinného.

Po roce od vydání zmíněného judikátu vypadá situace kolem exekuce spotřebitelských smluv pro spotřebitele nadějně. Tam, kde se o zastavení exekuce aktivně přihlásí sám povinný, jsou takové exekuce v drtivé většině zastaveny. Ve většině případů přistupují na ukončení exekuce samy banky a úvěrové společnosti poté, co je k vyjádření vyzve exekutor, ostatní spory končí u soudu s pravděpodobností úspěchu povinného. To pak s sebou nese pro oprávněného další náklady, např. v podobě povinnosti uhradit povinnému náklady exekučního řízení.

Jak by tedy měl spotřebitel ve zmíněných případech postupovat? Pokud je na základě takové rozhodčí doložky podán návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nebo je exekuce již nařízena, lze doporučit aktivní přístup povinného, tj. uplatnit námitku neplatného exekučního titulu s případným návrhem na zastavení exekuce. Zastavením exekuce z tohoto důvodu je současně povinný zbaven povinnosti hradit náklady výkonu rozhodnutí, či náklady samotného rozhodčího řízení. Pokud by takové náklady povinný již uhradil, pak jde o bezdůvodné obohacení na straně oprávněného a povinný může uhrazené náklady požadovat zpět. Je však třeba zároveň podotknout, že zastavení exekuce dlužníky zcela nezbaví povinnosti platit, může však výrazně zlepšit jejich postavení ve sporu a navíc jim poskytnout další čas ke splnění závazku. Je rovněž možné, že dluhy, u nichž došlo k zastavení exekuce, budou již promlčené.

Blíže k tomu v tomto článku na webu Aktuálně.cz.

Zdroj: Právní tým LP